Vyučil se brusičem skla a po krachu světelských skláren zůstal bez práce. „V tisku jsem se dočetl o motivačním kurzu pro nezaměstnané, tak jsem se přihlásil,“ říká světelský sklář. Jak tvrdí, vůbec mu nevadilo, že po celou dobu kurzu byl prakticky sám mezi samými ženami. Jako růže mezi trním, nebo spíš naopak? „Věděl jsem, že do kurzu chodí hlavně ženy, ale nijak mi to nepřekáželo, protože podle informací pořadatelů je to kurz otevřený a přístupný pro všechny,“ usmívá se Vlastimil.

Hovorný a sympatický sklář nakonec do ženského kolektivu zapadl bez problémů. Tvrdí, že účast v motivačním kurzu mu pomohla nejen překonat počáteční stres ze ztráty zaměstnání, ale především mu prospěla při pracovních pohovorech.

Naučil se správně vyjadřovat a prokouknout prý i některé chytáky, které by mu mohly při pohovoru uškodit. „Samozřejmě lhát a dělat ze sebe borce se nevyplácí. Časem se na každou lež přijde. Netušil jsem, že zaměstnavatel si o mě může udělat první dojem už z toho, jak zaklepu na dveře nebo jak pozdravím,“ vrtí hlavou Vlastimil, který by se rád ale časem vrátil ke sklářskému řemeslu, ale velké naděje si nedává.

V motivačním kurzu se naučil i pracovat s počítačem, což jako sklář nikdy nepotřeboval. „Tím se mi otevřely dveře k novým zkušenostem, a byla by škoda do nich nevstoupit. Žádná práce není špatná, když se dělá poctivě. Absolvoval jsem jeden pohovor. Mohl bych možná začít pracovat jako prodavač. Ovšem při výběru nového zaměstnání, po zkušenostech které mám, bych hleděl nejen na plat, ale i na to, jaké je ve firmě prostředí, jaký je tam kolektiv.

Bezpečně vím, u které firmy bych z těchto důvodů nikdy pracovat nechtěl, ale jmenovat ji nebudu,“ konstatuje Vlastimil. Podle pořadatelů motivačního kurzu, krajského střediska Českého svazu žen, je kurz otevřen opravdu pro všechny a mužům není vstup zakázán.

Naopak při rozebírání některých konfrontačních témat z oblasti práce a rodiny je pohled z obou stran „barikády“ velmi cenný.