Hasičských potápěčů z Hradce Králové, respektive Písku, kteří se po více než třiceti minutách vynořili z hlubin zatopeného lomu nedaleko Borku u Chotěboře.

„Měli jsme najít ponorku, místo nálezu vybójkovat a následně zahájit nouzový výstup vzhůru se zraněným kolegou,“ popisuje Veverka činnosti, které právě ve vodě absolvovali. Ponorku, potápěči tak slangově nazývají potopenou cisternu z nákladního auta, našli v hloubce sedmnácti metrů.

„Po laně zavěšeném na bójce jsme pak zraněného kolegu vyzvedli a zůstali s ním po stanovenou dobu v dekompresní hloubce tří metrů pod hladinou. Pak jsme ho předali záchranářům na člunu,“ dodává Janovský. Na otázku, jaká byla v hloubce sedmnácti metrů viditelnost, odpovídá, že zhruba tři metry. „Voda měla v těch místech sedm stupňů, na hladině pak osmnáct,“ dokresluje podmínky náročného výcviku Pavel Veverka.

„Teoreticky jsme byli připraveni dobře. Ve vodě nás tak nic nepřekvapilo a vše proběhlo celkem hladce,“ dodal.

Společně s touto dvojicí se včera dopoledne v lomu u Borku potápělo dalších deset hasičských potápěčů. Adeptů druhého stupně potápěčské odbornosti. Plnili ale zcela jiné výcvikové úkoly.

„Další skupina musela například najít a ze dna, za pomoci vzduchových vaků, vyzvednout osobní automobil a vyprostit z něho figurínu člověka, kterou předají posádce záchranářů na člunu. Zbývající potápěči pak nacvičovali demontáž potrubí pod hladinou,“ vysvětlil nácvikové okruhy potápěčského kurzu Marcel Vondrášek z jihočeského Hasičského záchranného sboru.

V akci byly čtyři vzduchové vaky

Žlutý wartburg se u hladiny lomu objevil asi půl hodiny po zahájení výcviku. Potápěči k němu nejprve v hloubce sedmnácti metrů připevnili lana čtyř vzduchových vaků a naplnili je vzduchem. Vaky se následně vznesly a automobil v několika vteřinách vyzvedly k hladině. „Tím vlastně tento výcvikový úkol končí. V reálné situaci by následovalo ještě vlastní vytažení auta z vody na břeh. A to za pomoci jeřábu,“ dodal Vondrášek.

Ponorka i wartburg, který byl posléze opětovně spuštěn ke dnu, patří ke stálému inventáři zatopeného lomu. „Ten totiž slouží jako výcvikový polygon. Mám pocit, že tady býval na dně i kloubový autobus a vrtulník,“ konstatoval další jihočeský hasič Petr Vaněk, který měl při včerejším výcviku na starosti nutnou administrativu. Sledování času, tlaku ve vzduchových lahvích jednotlivých potápěčů, teploty vody, hloubky ponoru a dalších sledovaných parametrů.

Do Borku přijeli hasičští potápěči z nedaleké Seče. V těchto dnech tam absolvují týdenní potápěčský kurz. „Kromě teoretických přednášek zahrnuje kurz především náročný praktický výcvik. Pod dohledem zkušených lektorů cvičí hasiči v kompletní potápěčské výstroji pohyb pod hladinou, vzájemnou komunikaci, vyhledávají předměty či figuríny a věnují se také nácviku záchranných prací nad vodou,“ přiblížil odborný výcvik hasičů z pěti krajů republiky Petr Kopáček, mluvčí Hasičského záchranného sboru ČR. „Hasiči – potápěči se v rámci výcviku seznamují také se speciálním a naprosto nezbytným zařízením, a to s dvoumístnou mobilní barokomorou, v níž může být uměle zvýšen atmosférický tlak, čímž se simulují vlivy působící na potápěče v hloubce,“ dodal Kopáček.

Figurant skončil v barokomoře

Simulací záchrany potápěče, kterého lékař po důkladném vyšetření nařídil do dekompresní komory umístit, včerejší výcvikové dopoledne v lomu u Borku skončilo. Figurant i jeho kolegové se svých rolí zhostili naprosto věrohodně.

Z vody na břeh ho dopravil člun, hasiči ho následně na nosítkách přenesli k dekompresní komoře. Netrvalo dlouho a dodávka s rozsvícenými majáky a se zapnutou houkačkou lom u Borku opustila.

Hasičský záchranný sbor ČR má v současné době k dispozici sedmdesát potápěčů. Dislokováni jsou v Českých Budějovicích, Olomouci, Pardubicích a Hlučíně. K operacím na Vysočině by podle Petra Kropáčka vyjížděli potápěči z Budějovic.

„Je nutné dodat, že speciální výcvik hasičských potápěčů má na starosti Odborné učiliště v Borovanech, které slouží republikovému hasičskému záchrannému sboru a organizuje nejrůznější kurzy odborné přípravy,“ uzavřel Kropáček.