VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na Sametovou revoluci vzpomíná brodský chartista Jan Schneider

Havlíčkův Brod - Bezpečnostní analytik a publicista Jan Schneider zažil události předcházející listopadu 1989 i to, co následovalo po něm, nejen v Brodě, ale také v Praze.

24.10.2009 1
SDÍLEJ:

Jan Schneider jako undergroundový chartista a bubeník na hudební zkoušce v roce 1978 (vlevo) Snímek z doby kdy se přiženil do Havlíčkova Brodu.Foto: archiv Jana Schneidra

Kvůli podpisu Charty 77 pracoval v Praze jako železniční dělník. Od roku 1980 tam dojížděl z Havlíčkova Brodu, kam se přiženil. „Skutečně to nebylo nijak prestižní zaměstnání, což StB zřejmě pokládalo za dostatečný trest, takže mě v Praze nechali celkem dýchat,“ vzpomíná na dobu, kdy za devět korun na hodinu vyměřoval koleje a dodává: „V Havlíčkově Brodě mě také nechávali celkem na pokoji, protože když jsem byl doma, věnoval jsem se rodině. Svoje aktivity jsem měl v Praze, ale pro pražskou StB jsem byl zase venkovan.“

V polovině sedmdesátých let se v Praze seznámil s kapelou Plastic People of the Universe, se kterou začal spolupracovat. Jako bubeník s touto skupinou zkoušel na přelomu let 1976 a 1977. V roce 1978 s nimi nahrál Pašijové hry a v roce 1986 scénickou hudbu pro hru Václava Havla Pokoušení.

Dálkové studium Cambridge

Účastnil se také bytových seminářů, od roku 1978 navštěvoval starozákonní seminář u profesora Milana Balabána. „V osmdesátém osmém nám nabídli z Cambridge, že můžeme dálkově studovat jejich kurz religionistiky. Tajně sem jezdili přednášet britští profesoři. Celý týden jsme chodili do práce a po večerech poslouchali přednášky. Bylo to úmorné,“ popisuje.

Pro zdárné ukončení studia bylo nutné v rozmezí pěti let zvládnout šest zkoušek. Jan Schneider získal v roce 1993 po složení poslední z nich certifikát této prestižní britské univerzity.

Zkušenost s anglosaským způsobem psaní esejí mu později pomohla v jeho novinářských začátcích. V polovině sedmdesátých let se v Praze seznámil s básníkem, spisovatelem a filosofem Egonem Bondym. Po mnoho let pak přepisoval magnetofonové pásky, na něž Bondy namlouval své básně, prózy a filosofická díla. Často také navštěvoval ve Staré Říši manažera Plastiků, básníka Ivana Martina Jirouse, který měl omezené možnosti pohybu kvůli takzvanému ochrannému dohledu (musel se každý den hlásit na policii v Telči).

Aby byly jeho návštěvy, při kterých Jirousovi předával materiály z Prahy, méně nápadné, brával s sebou svého malého syna Filipa.

Tajně z vězení

Stal se také jedním z prvních čtenářů Magorových labutích písní. „Dana Němcová byla tehdy za Jirousem na návštěvě ve vězení a on jí dal na rozloučenou francouzáka. Najednou cítila, jak jí něco cpe do pusy. Byl to moták. Přinesla ho ještě rozpitý od slin a my to hned přepisovali,“ vzpomíná.
Dodává, že jedna z básní sbírky, která se dostala z vězení dřív než její autor, je také trochu o něm:

Ptali se svaté Cecilie/na nebi andílci:/Opravdu se Ti líbí/jak hrajou Plastici?/Za to jak krásně hrajou/za jejich Pašije/Pan Bůh je zvláštní branou/do nebe vpašuje

Už od prosince roku 1988 byly znát určité změny, Jan Schneider byl ale k probíhajícím demonstracím skeptický. „Přiznám se, že jsem na ně nechodil rád, protože jsem měl doma třeba šest tisíc přepsaných stran knihy Egona Bondyho. V takových případech jsem omezoval i chození na přednášky. Měl jsem strach, aby mi to nesebrali,“ vysvětluje a dodává, že pro něj jeho tehdejší činnost zaměřená na rozvíjení vzdělanosti a kultury byla podstatnější, než kdyby si někde na demonstraci lehl a nechal se zatknout.

„My jsme těmhle lidem říkali antonenfuter – potrava pro antony, jak se tehdy přezdívalo policejním autům,“ usměje se. Zlom nastal až 17. listopadu.
V devět hodin večer následujícího dne poslouchal v Brodě s budoucím brodským starostou Tomášem Holendou Hlas Ameriky.

„Mluvili tam o studentovi zabitém na demonstraci. Podívali jsme se s Tomášem na sebe a řekli jsme si – tak dost. To byla hranice a oni ji překročili,“ vysvětluje. I když se později prokázalo, že při demonstraci žádný Martin Šmíd nezemřel, věci se daly do pohybu.

Kdo je Jan Schneider
Bezpečnostní analytik a publicista Jan Schneider v současné době přispívá do týdeníku Euro. Oblastmi jeho zájmu jsou bezpečnost a zpravodajské služby. Kromě toho se zabývá hudbou, hlavně jazzovou a židovskou. Je hudebním poradcem mezinárodního festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran, který se letos konal již podesáté. Jeho články z týdeníku Euro začal před nedávnem přebírat také první internetový český deník Neviditelný pes.
Dokončení povídání s Janem Schneidrem například i o brodském Občanském fóru nebo o přetlačované za mikrofonem najdete příští sobotu.

Zuzana Klementová

24.10.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Neprůstřelný je na podzim v krajském přeboru po třech kolech chotěbořský gólman Tomáš Dobrovolný (na snímku), který nepustil míč za svá záda 270 minut. Naposledy to bylo ve Speřicích, kde se s týmem radoval z výhry 1:0.

Soural: Nemá cenu dělat velké závěry, nyní je to o momentálním pocitu

Ilustrační foto.

Hanáci vyhráli také odvetu v Jihlavě

Vražda mezi cizinci: Došlo k ní na ubytovně v Humpolci

Humpolec – První letošní vražda na Vysočině se stala na začátku týdne v Humpolci na Pelhřimovsku. V pondělí časně ráno bylo na ubytovně v Pražské ulici nalezeno tělo pětačtyřicetiletého cizince bez známek života. Muž ležel na chodbě ubytovny. Pomoci mu nedokázali ani lékaři rychlé záchranné služby.

Požár zastavil výrobu v Kronospanu. Firma tvrdí, že šlo o zkrat

Jihlava – Více než deset milionů korun. Taková je bilance sobotního rozsáhlého požáru v jihlavské společnosti Kronospan v ulici Na Hranici v Jihlavě-Bedřichově. Hořela hala, ve které se zpracovávají OSB desky, dokonce musel být vyhlášen třetí stupeň požárního poplachu. Oheň proto na několik dní odstavil výrobu ve firmě.

V muzeu se bude mluvit o pokladech na Vysočině

Chotěboř – Zajímáte se o poklady? Rádi o nich čtete? Nebo dokonce jste jejich vášnivým hledačem? A jak to vůbec se stavem pokladů na Vysočině vypadá? Odpovědi nejenom na tyto otázky dostanete v úterý 5. září od 17 hodin v městském muzeu v Chotěboři.

Děti si ve žďárském parku hrají v balících slámy

Žďár nad Sázavou - Na šest desítek balíků ze slámy tvoří bludiště na okraji žďárského parku Farská humna. Dočasnou venkovní hernu pro děti tam vybudoval žďárský výtvarník Michal Olšiak.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení