VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Partyzáni bojovali do posledního dechu. U Leškovic padli před desítkami let se ctí

Leškovice – V pondělí 26.března 1945 v odpoledních hodinách obklíčily silné jednotky německé branné moci lesík u obce Leškovice.

29.3.2010
SDÍLEJ:

V místech, kde při přestřelce s Němci zahynulo sedm členů partyzánské skupiny Mistr Jan Hus, vyrostl pomník. Lidé si zde připomínají krvavou událost.Foto: Jaroslav Švanda

V místech, kde se říká „Na dlouhé“, byla ukryta sedmičlenná skupina pěti ruských a dvou českých partyzánů. Ti na beznadějnou situaci odpověděli tak, jak jim ukládala jejich vojenská čest – střelbou a rozhodnutím nevzdat se. Za svoji diverzní činnost proti německým okupantům zaplatili měsíc a půl před koncem války životem. Pouze velitel výsadku, Alexandr Vasiljevič Fomin, přestřelku s těžkými zraněními, zřejmě po neúspěšném pokusu o sebevraždu, přežil a ve vážném stavu byl převezen do věznice v Chrudimi.

Fomin ale nebyl schopen vypovídat a po půlnoci byl na vězeňském dvoře velitelem chrudimského Sonderkommanda a kriminálním komisařem gestapa Paulem Feustelem zákeřně zastřelen. Spolu s ním boj za svobodu zaplatili životem i Jan Janáček ze Sobiňova, Josef Coufal ze Samotína u Žižkova Pole, Ivan Vasiljevič Perchun, zdravotnice Lydie Alexandrovna Smyková a radisté Maria Nikiforovna Poljaková a Alexandr Nikolajevič Čepurov.

Zrada nebo osudová neopatrnost?

Přestože vzpomínky na událost pomalu blednou, otázky okolo nejasností nadále zůstávají. Jak se Němcům podařilo velitelský štáb objevit? Nešlo události zabránit? Jakou úlohu v celé kauze sehrál politický komisař výsadku a posléze neblaze proslulý vyšetřovatel StB Miroslav Pich-Tůma?

Při vyslovení jeho jména se mnoha bývalým bojovníkům proti totalitním režimům svírají ruce v pěst. Úloha bývalého komisaře a zločince ve službách StB ovšem zůstane zřejmě neobjasněna. Spekulace, že právě on stojí za vypátráním Fominova štábu, se zřejmě nepodaří nikdy potvrdit a veřejnost zůstane již navždy v názoru na jeho roli rozdělena na dva tábory.

Sám Tůma po válce ze zrady obviňoval lesní personál. Tragické přestřelce v lesním porostu nedaleko Habrů však předcházel celý řetězec událostí.

Parašutistická skupina Mistr Jan Hus byla nad českým územím vysazena 26. října 1944. Původně měla seskočit nedaleko Velkého Dářka u Žďáru nad Sázavou. To se ale nepovedlo, a tak celý výsadek skončil v okolí Čáslavi.

„Desantní skupina Mistr Jan Hus byla podobně jako řada dalších sovětských výsadků zformována Ukrajinským štábem partyzánského hnutí v Kyjevě. Došlo k tomu 16. srpna 1944 a o pár dní později byla dána k dispozici partyzánskému štábu 1. Ukrajinského frontu. Cílem bylo destabilizovat nacistickou okupační moc v oblasti Železných hor a Žďárských vrchů, provádět zde partyzánské akce, zpravodajskou činnost a zakládat ilegální národní výbory.

Politické pozadí tohoto i dalších sovětských výsadků je zřejmé, podle pozdějších vzpomínek Picha-Tůmy měla skupina bránit vlivu československé vlády v Londýně mezi domácími odbojáři a podporovat komunistický odboj. Pich-Tůma byl ve dvanácti členném výsadku Čech a jakožto komisař skupiny byl vlastně druhým nejvyšším hned po veliteli,“ přibližuje úkoly skupiny Mistr Jan Hus historik, který se zabývá odbojovou činností za druhé světové války na našem území, Vladimír Černý z brněnské Masarykovy univerzity.

Skupině se podařilo navázat kontakty a početně se rozrůstala. A i odbojová činnost se skupině dařila. „Její význam spočíval zejména v tom, že vytvářela takzvané civilní partyzánské hnutí. Členové těchto skupin normálně žili ve svých domovech a po provedených akcích se tam zase vraceli,“ upřesňuje Černý. Skupina postupem času získává další spolupracovníky, někteří z nich zůstávají v ilegalitě nastálo. Jejich činnost se rozmáhá v prostoru Žďárska, Havlíčkobrodska, Kutnohorska, Ledečska, Chrudimska. Mají za sebou několik úspěšných diverzních akcí a gestapo jim jde po krku. Kruté nacistické represe na vlastní kůži pociťuje civilní obyvatelstvo.

Štáb brigády, která v tu chvíli byla rozdělena, se okolo poloviny března nacházel několik kilometrů západně od Habrů. Po razii, která proběhla 21. března ve Víckovicích, ale bylo jasné, že v okolí již není bezpečno. Bylo tedy nutno se přesunout jinam.

Po půlnoci 25. března se osmičlenný tým vydal z Nové Chraňbože směrem k pásu Železných hor. V neděli ráno se skupina ještě zastavila na statku v Radinově. Zde se jim podařilo od Antonie Grundové z Habrů získat zdravotnický materiál a po půlnoci z 25. na 26. března se opět vydali na cestu.

Chtěli si odpočinout

Partyzáni museli na dlouhé cestě do Podhoří u Klokočova procházet těžkým jarním táním rozbahněným terénem. Kvůli únavě se velitel Fomin rozhodl zůstat přes den v úkrytu u Leškovic. Doposud zde neproběhla žádná protipartyzánská razie, a tak se místo jevilo jako dost bezpečné. Bohužel se toto rozhodnutí ukázalo jako tragický omyl. Z lesíka „Na dlouhé“ nebylo kam uniknout, navíc v okolí pracovalo v lese a na polích dost lidí. Přesto se rozhodli zůstat a začali i vysílat. Podle svědectví bylo slyšet dynamo vysílačky na velkou vzdálenost, a i to mohlo přilákat nežádoucí pozornost.

Z osmičlenné skupiny shodou šťastných okolností přežil pouze Jiří Starý. Ten se během hlídky na okraji lesa náhodou sešel s místním rolníkem Josefem Preisnerem. Po překonání počáteční nedůvěry mu zemědělec prozradil, že v lesích u Petrovic se ukrývá další tříčlenná skupina partyzánů. Po krátké poradě se členové štábu dohodli, že je třeba se s neznámými osobami setkat. Preisner odešel upozornit Jaroslava Nováka z Leškovic, který jako jediný věděl, kde přesně u Petrovic se zmiňované osoby nachází. Po jeho výpovědi se ukázalo, že jde o Nikolaje Mezeleva, Ivana Jemeljanova a Dmitrije Savčenka, kteří se měli s Fominem později sejít na určeném místě. Úkol spojit se s nimi, za pomoci Nováka, dostal právě Jiří Starý, kterému toto poslání zachránilo život.

Obklíčeni v lese

Zatímco Starý mířil na setkání s Mezelevovou skupinkou, vzaly události „Na dlouhé“ rychlý spád. Němcům, kteří již delší dobu věděli o radiotelegrafickém vysílání v oblasti, se ho podařilo lokalizovat severně od Leškovic.

Podle historika Zdeňka Jelínka nebylo konečné vypátrání Fominova štábu výsledkem zrady. „Zrady nebylo třeba. Místo pobytu štábu, na jehož přítomnost v kraji ukazovalo hned několik vzájemně se doplňujících signálů, bylo lokalizováno Zaměřovací a odposlechovou skupinou. A tak Němci mohli přikročit k akci, kterou zorganizovali ve velmi krátké době,“ uvádí ve své publikaci Leškovice Jelínek.

S tím však nesouhlasí spisovatel František Drašner, který podezřívá Picha-Tůmu ze zrady. „Kontroloval Fominův štáb, který se v okolí již delší dobu zdržoval? Nemohl on sám upozornit gestapo, které přepadlo Víckovice? Nemělo se již zde stát to, co později potkalo Fominův štáb u Leškovic? Vysílačky! Ty stále Němci sledovali. Veděli od někoho, že radisté Poljaková a Čepurov vysílají neustále po boku Fomina? A kdo se potřeboval Fomina zbavit? Kdo se prohlásil po jeho smrti velitelem?“ Pokládá otázky ve své knize Partyzánský výsadek Mistr Jan Hus.

Tak jako tak, osud sedmi mladých lidí se definitivně naplnil. Nacistům se podařilo zburcovat takřka tři stovky příslušníků branné moci z několika útvarů. Obklíčení proběhlo rychle. Z pasti už nebylo úniku.

Když se Jiří Starý na místo úkrytu vracel o půl sedmé večer s třemi ruskými partyzány, bylo již sedm lidí v lesíku ztraceno. „Jdu první. Vtom je ticho přerušeno štěkavým německým Halt! a následuje výstřel z pušky. Odpovídám také střelbou z automatu. Střílet začínají i esesáci. Není-li jich mnoho, ustoupí, myslím si, ale v tom okamžiku zahajuje nepřítel palbu podél celého lesa. Střílí i Fomin. Kdyby naši nestříleli, snad by se podařilo Němce odlákat, ale takto se námi nenechali zmást. Ležíme přitisknuti k zemi a střídavě střílíme. Kolem nás není nejmenší přírodní úkryt. Musíme ustoupit. Zůstávám s Mezelevem a kryjeme ústup druhým dvěma kamarádům, kteří se plíží zpět a pak oni kryjí nás. Brzy jsme v bezpečné vzdálenosti,“ tak vzpomínal na události přímý svědek Jiří Starý. Se svojí skupinkou se pokusí Němcům dostat do týla, upoutat na sebe jejich pozornost, ale po chvíli poznávají, že obklíčení je příliš silné a ustupují. Obě strany si vyměňují dávky z automatických zbraní a pak opět nastává ticho.

Poslední výstřely

Střelba se pomalu uklidňovala. Chvílemi bylo ticho, sem tam se ozval automat, kulomet, a pak zase ticho. Říkali si: Buď prošli, nebo neprošli a padli. Nemělo smyslu být zde dále,“ vyprávěl Starý. K ránu z tábora zaznělo několik výstřelů. Platila druhá možnost. Neprošli a padli.

Zpráva Gestapa o akci v Leškovicích
Zpráva, která byla adresována Karlu Hermanu Frankovi, podává o boji další svědectví. Některá jména jsou zde zkomolená, nebo úplně špatně.
Věc: Přestřelka s ruskými parašutisty a partyzánskou skupinou „Jan Hus“
26. března 1945 byl v přestřelce v lese asi 5 km severně od osady Leškovice zničen štáb a rádiová stanice partyzánské skupiny „Jan Hus“. Štáb bandy se skládal z velitele ruského kapitána Fomina, z náčelníka štábu ruského nadporučíka Perchuna, z velitele sabotážní skupiny ruského nadporučíka Kolesnika, ze zástupce velitele pro zásobování Mezeljeva, radisty Siturova (Rusa) a z ruské radistky Máši Polekové, dále pak z neznámé Češky jménem Kirina.Přestřelka trvala od 26. 3. 18.40 hod. až do 27. 3. do 4.00 hodin. Zajetí banditů bylo nemožné, protože se posledními náboji zastřelili. Velitel Fomin zanechal tři lístky s těmito slovy:
1. 26. 3. 45. Jsme obklíčeni. Vydržíme do konce. Nepřítel - 300 německých vojáků. Budeme střílet do posledního náboje. 4. ukr. front.
2. Žijeme pro český národ, za šťastnou budoucnost slovanských národů, za porážku Němců. Fomin 27. 3. 1945
3. Nemáme čas prorazit, obklíčili nás. Kapitán Fomin. Umíráme za vlast.
Akce se zúčastnilo 270 příslušníků branné moci z Chrudimi a Habrů, 2 jagdkommanda Schutzpolizei, III. praporu SS policejního pluku 20, Sonderkommando Chrudim a stíhací četa FAT 322 jako úderná skupina a 3 rádiové zpravodajské a pátrací roty. Vlastní ztráty: strážmistr Schutzpolizei Hermann Heinz, narozen 9. 7. 1902 v Německém Brodě, 9. rota III. praporu SS policejního pluku 20, další strážmistr od téže jednotky zraněn dvěma výstřely do ramene a obličeje.
Byl zajištěn tento materiál: 1 vysílačka RPO (radiová stanice pro partyzánské oddíly) s napájecím zdrojem a agregátem, 1 vysílačka Sever s napájecími zdroji - obě vysílačky zničeny. Nepoškozený nám padl do rukou klíč a písemný materiál téměř všech odeslaných a přijatých rádiových depeší (šifrovaně), mapy, zdravotnický materiál, zbraně a předměty osobní potřeby.
Hlavní aktéři případu
Alexander Vasilijevič Fomin se narodil 26. června 1917, studoval na vojenském učilišti v Kazani a stal se důstojníkem z povolání. Zúčastnil se bitvy u Stalingradu, byl vyznamenán za statečnost a dosáhl hodnosti kapitána. Jednalo se o schopného důstojníka, který se na místo velitele výsadkové skupiny velmi hodil. Těžce zraněný Fomin byl Paulem Feustelem zastřelen na vězeňském dvoře v Chrudimi.
Paul Feustel SS-Obersturmfűhrer a kriminální komisař gestapa převzal v prosinci 1944 velení nad zvláštní služebnou v Chrudimi nazývanou Sonderkommando der Sicherheitspolizei Chrudim. Šlo o bezohledného gestapáka, který prováděl četné razie mezi civilním obyvatelstvem s cílem odhalit podporovatele partyzánů. Po mnoha letech byl dopaden na území tehdejšího komunistického Východního Německa, kde jej v roce 1972 odsoudili k smrti a popravili.
Nikolaj Vladimirovič Kolesnik se vyučil obchodním příručím. V červnu 1941 nastoupil k Rudé armádě. Od konce roku 1942 působil v nepřátelském týlu jako partyzán a poté pracoval pro Ukrajinský štáb partyzánského hnutí v Kyjevě. Také v tomto případě se jednalo o zkušeného vojáka, který už před vysazením v protektorátu něco zažil. Byl Tůmovým zástupcem, ale po Fominově smrti operoval prakticky nezávisle.
Miroslav Pich – Tůma se narodil 22. 8. 1919 v Havlovicích. Zapojil se do komunistického odboje a v roce 1940 přešel na území Sovětského svazu. Později se přihlásil do Rudé armády a byl zařazen do důstojnické školy pro specialisty na partyzánský boj a stal se komisařem skupiny Mistra Jana Husa. Jeho úloha na tragédii 26. března 1945 není objasněna, protože chybí hodnověrné dokumenty. Některými autory je obviňován z práce pro gestapo. Po válce pak působil u STB, kde se podílel na mnoha zločinech páchaných Státní bezpečností včetně tří prokazatelných vražd. Ocitl se i ve vězení , ale v roce 1956 mu byl zbytek trestu přeměněn na podmíněný a posléze prominut. Vojenský soud v Příbrami jej dokonce v červenci 1991 morálně rehabilitoval. V první polovině devadesátých let se objevila v tisku řada článků, které pranýřovaly jeho činnost a Pich – Tůma se v roce 1995 oběsil.

Autor: Jakub Janáček

29.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Neprůstřelný je na podzim v krajském přeboru po třech kolech chotěbořský gólman Tomáš Dobrovolný (na snímku), který nepustil míč za svá záda 270 minut. Naposledy to bylo ve Speřicích, kde se s týmem radoval z výhry 1:0.

Soural: Nemá cenu dělat velké závěry, nyní je to o momentálním pocitu

Ilustrační foto.

Hanáci vyhráli také odvetu v Jihlavě

Vražda mezi cizinci: Došlo k ní na ubytovně v Humpolci

Humpolec – První letošní vražda na Vysočině se stala na začátku týdne v Humpolci na Pelhřimovsku. V pondělí časně ráno bylo na ubytovně v Pražské ulici nalezeno tělo pětačtyřicetiletého cizince bez známek života. Muž ležel na chodbě ubytovny. Pomoci mu nedokázali ani lékaři rychlé záchranné služby.

Požár zastavil výrobu v Kronospanu. Firma tvrdí, že šlo o zkrat

Jihlava – Více než deset milionů korun. Taková je bilance sobotního rozsáhlého požáru v jihlavské společnosti Kronospan v ulici Na Hranici v Jihlavě-Bedřichově. Hořela hala, ve které se zpracovávají OSB desky, dokonce musel být vyhlášen třetí stupeň požárního poplachu. Oheň proto na několik dní odstavil výrobu ve firmě.

V muzeu se bude mluvit o pokladech na Vysočině

Chotěboř – Zajímáte se o poklady? Rádi o nich čtete? Nebo dokonce jste jejich vášnivým hledačem? A jak to vůbec se stavem pokladů na Vysočině vypadá? Odpovědi nejenom na tyto otázky dostanete v úterý 5. září od 17 hodin v městském muzeu v Chotěboři.

Děti si ve žďárském parku hrají v balících slámy

Žďár nad Sázavou - Na šest desítek balíků ze slámy tvoří bludiště na okraji žďárského parku Farská humna. Dočasnou venkovní hernu pro děti tam vybudoval žďárský výtvarník Michal Olšiak.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení