V průběhu času se transformovaly do současné podoby Havlíčkobrodského deníku. Počátek periodika, které je stále nejčtenějším na Havlíčkobrodsku, je spojen se jménem Jaroslava Švandy. Dlouholetého šéfredaktora a stálého spolupracovníka stávající redakce.

Před patnácti lety, 1. dubna 1995, jsi stál u zrodu dnešního Havlíčkobrodského deníku, původně deníku Noviny Vysočiny. Šel bys do toho znovu?
Určitě, ale za předpokladu, že by mi bylo o deset let méně. Vždyť být u startu či zrodu vůbec prvního deníku na Havlíčkobrodsku stále, jak se říká, hřeje u srdce.

Co myslíš, že se redakci, kterou jsi léta v Havlíčkově Brodě vedl, opravdu podařilo? Co mělo největší čtenářský ohlas?
Zaujmout čtenáře a udržet se v silném konkurenčním prostředí na trhu. Vždyť náklad novin po několika měsících od prvního vydání přesahoval průměrně 4 000 výtisků prodaných denně. A s velkým ohlasem se setkala skutečnost, že zprávy, reportáže či informace o zajímavých lidech nebyly pouze z měst a velkých obcí. Podařilo se je přinést z každé, byť sebemenší osady, hned z několika pohledů.

Bylo něco, co bys dnes, s odstupem času, dělal jinak?
Není toho sice mnoho, ale přece. Mnohem více jít pod kůži jednotlivým radnicím, pečlivěji sledovat plnění či neplnění předvolebních slibů. Dát více prostoru názorům lidí k dění na Havlíčkobrodsku.

Existuje něco, co se ti v regionálním deníku nepodařilo prosadit vůbec?
Více prostoru pro sport tak, aby se převážně nepsalo jen o hokeji a fotbalu, ale čtenář byl také informován o dění ve sportovních odvětvích s menší popularitou i členskou základnou.

V čem byly noviny, které jste dělali, jiné? V porovnání s těmi dnešními.
To nelze jednoznačně určit. Každé noviny jsou v něčem odlišné, protože ten, kdo je tvoří, jim vloží do vínku něco ze své hlavy. My jsme například více na stránce „zhustili“ informační servis, aby bylo více místa pro zpravodajství. Rovněž stránky měly čtyři takzvaná patra místo dnes obvyklých tří.

Co považuješ za největší slabinu dnešního Havlíčkobrodského deníku? Nebo naopak za jeho největší přednost?
Hodnocení slabin mi už nepřísluší. Je pravda, že jej denně přečtu důkladně. Pouze bych bral o malinko více, v novinářském žargonu, kuliček. Tedy krátkých, ale zajímavých zpráviček z různých oblastí regionu. K přednostem patří pestrost v podobě reportáží, rozhovorů, psaní o lidech z Vysočiny ze všech pohledů a pěkné, zajímavé fotografie.

Hodně se teď mluví o internetovém zpravodajství, o pozvolném úpadku tištěných novin obecně. Sdílíš tyto názory?
Nehovořil bych o úpadku, ale je logické, že na určité snížení nákladu internet má vliv. Nejsem člověk, který se brání pokroku, ale tištěné noviny jsou u mne na prvním místě. Pohodu, když si v klidu mohu při kávě přečíst noviny od první po poslední stránku, mi nemůže vynahradit ani sebelépe „vypilované“ internetové zpravodajství. Myslím si, že s tímto názorem nejsem osamocen a tištěné noviny budou ještě číst moje vnoučata i pravnoučata.

Když jdeš po ulici, hlásí se k tobě lidi? Pamatují si tě?
Za více než 30 let, co jsem den co den žil děním na Havlíčkobrodsku, se k mé maličkosti nadále hlásí mnoho lidí. A cením si i těch, kteří mi také připomenou určitou událost, kdy jsme se v novinách sekli či dotyčného trochu naštvali. Ale předně se jedná o milá setkání, často okořeněná humorem. Snad nejvíce si mne pamatují představitelé radnic a obecních úřadů, ale mohl bych uvést i podnikatele, zemědělce, myslivce, hasiče a rád si pohovořím třeba i s pracovníky technických služeb, kteří denně pečují o čistotu ve městě.

Užíváš zaslouženého odpočinku. Čím se teď bavíš? Co děláš?
Skoro denně v sedle kola zdolávám různě dlouhé úseky silnic a stezek po celém regionu. Něco času věnuji několika svým sbírkám a velkému koni v podobě fotografování. Nechybí ani posezení s kamarády u pivka.

Chtěl bys něco čtenářům Havlíčkobrodského deníku vzkázat?
Stránky Deníku den co den potvrzují, že současný mladý kolektiv redakce čtivě mapuje region, potažmo Vysočinu. Z druhého pohledu, pro dobré noviny je na jejich tvorbě nutný i podíl čtenářů. Prostor je zde v podobě informací o kladech i záporech dění v regionu nebo jen na upozornění. Dále pro vlastní tvorbu včetně fotografií a podobně. Jinak vyjádřeno, aby to byly Vaše noviny.

A něco na závěr?
Jsem rád, že před patnácti lety se malému redakčnímu kolektivu dařilo dělat zajímavé noviny s celou škálou žánrů. Všem i po tolika letech za to patří můj dík. Vždyť zajištění každodenního chodu redakce nebylo, a ani v současné době není, jednoduchou záležitostí. Těší mne, že v havlíčkobrodské novinářské „dílně“ se zarputile nepokoušejí překonávat své kolegy v investigativnosti, rozhodnosti a bojovnosti ve stylu pozitivní zpráva není žádná zpráva. Dramatické jednotlivosti zde nemají přednost před objektivní informací.