VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Oceněný: Dostat prestižní Cenu Thálie bylo pro mě obrovskou radostí i zadostiučiněním

Světlá nad Sázavou – Neuvěřitelná radost, ale také zadostiučinění. Podobné pocity se honily hlavou Pavlu Vančurovi.

18.4.2010
SDÍLEJ:

Pavel Vančura získal prestižní ocenění, Cenu Thálie za svůj výkon v opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča. Na svém kontě má již přes šedesát rolí.Foto: DENÍK/Libor Plíhal

Opernímu pěvci, který má začátky své kariéry spojeny se Světlou nad Sázavou. Sympatický muž se znělým hlasem získal 20. března za svůj výkon v roli Marbuela v opeře Antonína Dvořáka Čert a Káča prestižní cenu, Thálii 2009.

Působíte teď v libereckém divadle, vracíte se rád do Světlé?
No, ano, samozřejmě! Jsem pyšný na to, že moje operní začátky patří právě sem. Lidé, kteří se mnou začínali, jsou totiž právě tady. A nebýt těchto lidí, žádná Thálie by nikdy nebyla. Jejich podpora je pro mě to nejdůležitější.

Mohl byste prozradit, jaké jsou vaše hudební začátky?
Pocházím z Čáslavi, kde jsem žil asi do svých pětatřiceti let, než jsem se s rodinou přestěhoval. K Čáslavi patří také moje hudební začátky, kde jsem už jako dítě hrál na housle. Zpíval jsem ve zdejším kostele, kde moje maminka byla členkou chrámového sboru. Začínal jsem vzadu jako sborista, poté přišla první sóla. Tam spadají mé první pěvecké začátky.

A jak jste se dostal k opeře? Vaše původní povolání s ní nemá nic společného.
To máte pravdu, vyučil jsem se varhanářem. Ale prostřednictvím svého kolegy, s nímž jsem pracoval ve varhanářské fabrice a který pocházel ze Světlé, jsem se dostal do místního sboru Gaudeaumus. Tady jsem se už začal zpěvu věnovat vážněji. Pořád sice ještě jako sborista, ale příležitostně jsem dostával pořád víc a víc sól. Zhruba po deseti letech účinkování ve sboru mě vedoucí zdejšího orchestru obsadil do role Janka v realizaci Blodkovy opery V studni. To byla vlastně moje první operní role ve Světlé.

Proč jste si vybral právě operu? Tíhl jste k ní odmala?
Operní pěvce jsem vždycky obdivoval, opera se mi vždycky líbila. Už na vojně, když někdy vojáci neměli co dělat a dívali jsme se na televizi, jsem si pustil operu. A díval jsem se na ni z celého útvaru sám. A ti, co tam přicházeli, se mě ptali, proč se na to dívám, nechápali to. K operním pěvcům jsem měl vždycky úctu. A když se mi naskytla role Janka, vůbec jsem nemohl uvěřit tomu, že bych to mohl dělat. Zpíval jsem třeba Rybovu mši na Vánoce nebo pašije, ale operu?

Ale šel jste do toho.
Ano, řekl jsem si, že to zkusím a přinejhorším mi to nepůjde. Musím ale říci, že mi to celkem šlo. Byl jsem tam jediný amatér. A ostatní se mě ptali, v kterém divadle zpívám, kde mám angažmá. To se pak člověk zamyslí, jestli v životě něco neprošvihl. Když se mě profesionálové ptají a nechápou, že jsem varhanář a nikde nehraju. V tu chvíli jsem se rozhodl zkusit to také někde jinde než tady ve Světlé.

A zaujalo vás liberecké divadlo F. X. Šaldy.
Ano, jednoho dne jsem viděl představení Prodané nevěsty libereckého divadla v Kutné Hoře. Do té doby jsem vůbec nevěděl, že v Liberci nějaká opera je. A v tu chvíli jsem věděl, že Liberec bude to místo, kde to zkusím příště.

Přihlásil jste se o angažmá?
Napsal jsem několik dopisů, než mi odpověděli, protože mě vůbec nebrali vážně. S ředitelem jsme se tomu po několika letech smáli, že jsme mu hned napsal o angažmá a on si myslel, že jsem nějaký blázen. Jenže když mi nikdo neodpověděl, napsal jsem za měsíc znovu. Nejsem člověk, který se jen tak nějaké své představy vzdává. Když jsem si něco předsevzal, chtěl jsem se o to alespoň pokusit, ať už to vyjde, nebo ne. A tak jsem jim prostě napsal znovu, a když ty dopisy byly asi tři, odpověděli mi, ať jim zavolám. Zavolal jsem jim a oni mi nadiktovali, co se mám naučit.

Měl jste odvahu. Popsal byste, jak probíhala samotná zkouška?
Přijel jsem tam, přezpíval jsem árii Figara z Mozartovy Figarovy svatby a Vodníka z Rusalky.

Zapůsobil jste?
Ano, po letech mi pak ředitel říkal, že už když jsem přijel a slyšeli mě rozezpívávat se za dveřmi, řekli si, že to asi žádná sranda nebude. Oni si totiž mysleli, že jsem nějaký blázen, když jako varhaník z Vysočiny si troufnu ucházet se o angažmá. Tak si řekli, že mě pozvou, vyslechnou a pošlou domů, ať mají pokoj. Jenže když jsem jim zazpíval Vodníka i Figara, věřte, nebo ne, hned mě vzali. Zpočátku na hostovačku, kde hráli Pikovou dámu a dali mi hned první roli Surina. Po ní přišly další. Po čtyřech rolích mi nabídli poloviční úvazek, to bylo asi po dvou letech, a to už jsem své původní řemeslo v Kutné Hoře pomalu opouštěl. Musel jsem se rozhodnout buď jedno, nebo druhý, protože přejíždění mezi Kutnou Horou a Libercem, to se nedalo. Rozhodl jsem se pro operu a původní povolání opustil definitivně. A to už je třináct let.

Máte velmi znělý hlas, věnoval se někdo z vaší rodiny hudbě?
U nás se jí nikdo výrazněji nevěnoval. Maminka hrála na klavír, ale asi tak, jako hraje skoro každý.

Na Cenu Thálie jste byl nominován již potřetí, ví nominovaní předem, kdo ji získá?
Ne, dopředu to nikdo neví. Vědí to pouze porotci. A protože jsem byl nominován již potřetí, nepočítal jsem s tím, že si pro ni půjdu.

Už samotná nominace je ale úspěch, ne?
To ano, ale když už se opakuje a stejně si pro Thálii nejdete, tak už to pak takhle nevnímáte. I když je samozřejmě obrovský úspěch, když si vás v tom obrovském počtu zpěváků někdo vůbec všimne.

Pak ale musí být obrovské zadostiučinění, když jste slyšel z úst Antonína Procházky své jméno.
Je to obrovské zadostiučinění, protože opera se pro peníze nedělá. Když už se jí člověk věnuje, potřebuje vědět, že to má smysl, že to něco přináší. Je úžasné, když pak vidí, že se mu dostalo takového uznání, protože Thálie je prestižní ocenění. Je to ocenění za nejlepší pěvecký a herecký výkon uplynulé sezony v naší kategorii. To je pak dobrý pocit, vědět, že ta práce, kterou tomu člověk věnuje, k něčemu je. Musím ale říci, že mi celý den nebylo dobře, chytil jsem nějaký vir a moc jsem nejedl, a když jsem šel mluvit, ještě jsem řekl manželce, že je mi hrozně zle, a že sebou asi seknu. Ale nestalo se tak. (smích)

Většina nominovaných ale cenu nakonec nezíská, je v sále cítit zklamání?
Ano, a hodně. Někteří velmi těžce nesou, že právě jim cena utekla a dostal ji někdo jiný. Rozhodně není příjemné v takové atmosféře být. Za mnou třeba seděla holčička, baletka, která také nakonec odešla s prázdnou. Bylo mi jí hrozně líto. Na druhou stranu kolega, který byl nominován společně se mnou a hrozně mu na té ceně záleželo, to nakonec nesl velmi statečně a myslím, že mi ji skutečně přál.

Na svém kontě máte přes šedesát rolí, je nějaká nejoblíbenější?
Musím říci, že málokterou roli, kterou jsem dělal, jsem pak, když jsem ji nastudoval, neměl rád. Když už do toho člověk pronikne a má roli hotovou, líbí se mu skoro každá. Mám však své oblíbené role.

Prozradíte jaké?
Za svou životní považuji Mefista ve opeře Faust a Markétka, to je krásná role. Sice záporná, ale hudebně je pro mě naprosto fascinující.

Proč?
Role Mefista je hrozně těžká, ale pro každého zpěváka je to výzva. Je přesně pro můj hlas, cítím se v ní hrozně dobře. To je role, kterou mám opravdu rád. Další je Leporello v Donu Giovannim, Zachariáš v Nabucu od Verdiho. To jsou role, které považuji za své životní. Mám je rád a myslím si, že nejsou pro každého. Když se mají zazpívat tak, jak by to mělo vypadat, vyžaduje to určité pěvecké zkušenosti a fundovanost. Další je samozřejmě Vodník v Rusalce nebo Kecal v Prodance, to je také velmi těžká role.

Opravdu? Vždyť působí tak lehce...
Kecal je zcela určitě nejtěžší role v českém hlasovém repertoáru, ačkoli na to nevypadá. Ten, kdo to umí, zpívá velmi lehce, ale role je velice těžká.

Co teď zkoušíte?
Teď zkoušíme Carmen, mám tam roli Escamilla. Nikdy jsem se nemíchal do jiného oboru než basového. Jsem spíš basbaryton, ale dělám bas. Ovšem role Escamilla je jediná barytonová role, kterou jsem kdy chtěl udělat. Je to spíš basbaryton, takže doufám, že se mi podaří. Jediná další, kterou bych chtěl ještě udělat, je role krále Filipa v Donu Carlosovi, a pak ty vysněné role, které jsem chtěl udělat, už budu mít všechny.

Jak se staráte o své hlasivky?
Udržuji si je pravidelnou dezinfekcí z Moravy (smích). Ne, hlasivky se musí udržovat.

Chodíte k pedagogovi?
Dneska už žádného pedagoga nemám, nemám moc času někam jezdit, ale jezdil jsem k profesorovi Tučkovi do Prahy a jeho hlasová cvičení, která mi hrozně pomohla na rozezpívání a cvičení hlasu, používám do dneška. Myslím si, že mi to strašně pomáhá. Rozhodně si člověk musí pořád hlídat techniku, aby se to neposouvalo někam, kde by to být nemělo. Především musí člověk zpívat lehce, musí být vidět, že mu to přináší radost, ne psychický stres. Často vidíte zpěváky s vytřeštěnýma očima, kteří si dávají pozor jen na to, aby něco nezazpívali špatně. Ale takto to být nemá. Zpěv má interpretovi přinášet zejména radost.

Kdo je Pavel Vančura
Pavel Vančura patří k předním sólistům operní scény v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, věnuje se však i koncertnímu zpěvu. Příkladná práce a kultivování vrozených dispozic (znělý hlas příjemného témbru, působivý zjev a také fyzická pružnost) ho přivedly od menších rolí až k velkým postavám Mefista (Faust a Markétka) či Dalanda (Bludný Holanďan). Jako Marbuel přesvědčil porotu výborným zvládnutím pěveckého partu i hereckým ztvárněním hlavní komické postavy čerta a získal za rok 2009 prestižní Cenu Thálie. Začínal ve světelském smíšeném pěveckém sboru Gaudeamus.

Autor: Andrea Bartůňková

18.4.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Vzala stopařku a přišla o pěněženku

Michaela Horáková začala budovat své sny, oprostila se od stereotypní společnosti a založila vlastní architektonické studio. K tomu přišla tento rok s vlastní módní značkou Mishe.
25

Tvrdohlavě kráčím proti proudu

Dobrohostov opět naservíroval porci dobré muziky

Dobrohostov - Magické prostředí letního parketu v Dobrohostově opět přivítalo festival Stock Dobrohostov. Největší přehlídka regionálních kapel z Vysočiny přinesla nadupaný program a dobrou atmosféru. Tahouny letošního ročníku byly kapely Krausberry, Morava nebo Šohajka.

OBRAZEM: Úroda na Sádku je nejlepší za pět let. Suchu navzdory

Vysočina /ROZHOVOR/ – V nejzápadnější a nejvýše položené viniční trati Znojemské podoblasti právě dozrávají hrozny. Pro vinaře Lubomíra Lampíře z Vinařství Sádek u Kojetic a jeho spolupracovníky tím začíná jedno z nejnáročnějších období. Hrozny ze Sádku i z ciziny se začnou měnit v burčák a následně i ve víno. Vedla k tomu náročná sezona, která nejspíš přinese výjimečnou úrodu.

OBRAZEM: Krucemburk láká na výstavu květin

Krucemburk - Po dvou letech opět rozkvetly reprezentační prostory Úřadu městyse Krucemburk. Spolek zahrádkářů zde po celý víkend 19. a 20. srpna pořádá tradiční výstavu květin. Výstava je milovníkům kvetoucí krásy zpřístupněna vždy v době od 9 do 17 hodin.

Zloděj si do firmy došel pro nářadí

Světlá nad Sázavou – Případ krádeže nářadí k pracovnímu stroji prošetřují policisté z obvodního oddělení ve Světlé nad Sázavou. Ke krádeži došlo někdy v době mezi 7. a 15. srpnem v obci Příseka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení