Počet exekucí stoupá, ale dlužníci jsou stále chudší

Za loňský rok vzrostl počet exekucí, které prováděl úřad Stanislava Moláka, o třiačtyřicet procent, ale vymáhaná částka klesla. Není ani výjimkou, že na jednoho dlužníka připadá exekucí hned několik.

„Loňský počet případů našeho exekučního úřadu vzrostl v meziročním srovnání o třiačtyřicet procent. Počet exekucí se tedy zvyšuje, ovšem snižuje se průměrná vymáhaná částka na jednu kauzu,“ konstatuje havlíčkobrodský exekutor. Například v roce 2009 byla podle jeho informací průměrná vymáhaná částka na případ kolem sto třiceti tisíc korun, v roce 2010 už to bylo jen necelých 118 tisíc korun.

Jedná se stále o staré známé firmy, nebo přibývají dlužníci noví? Podle Moláka se jednoznačně na nárůstu exekucí v rozhodující míře podílejí již stávající dlužníci.

„Skutečně už jen velmi omezeně se stává, že dostaneme k exekuci případ takzvaného prvodlužníka. Nemám to spočítané, ale tipl bych si, že poměr je následující: Jeden nový dlužník na osm dlužníků, kteří již mají s exekucemi nějaké zkušenosti,“ upřesňuje exekutor.

V dluhové pasti

Počet exekucí se tedy celkově zvyšuje, ale převažují především dlužníci, kteří jsou, jak se říká, „v dluhové pasti“ a čím dál hlouběji se do ní ponořují.

Na nedostatek práce si exekutoři rozhodně stěžovat nemohou. „Pracujeme pět dní v týdnu od svítání do soumraku,“ uvádí pro ilustraci Stanislav Molák. Pokud jde o sepisování a odvoz movitých věcí, tak na tyto akce vyjíždí exekutoři podle potřeby a zjištění provádějí vykonavatelé dva až tři dny v týdnu.

Okamžitá efektivita podle Moláka je samozřejmě úzce spjata s tím, zda se jedná o případ, kdy exekutoři vyjíždějí na místo určení na základě předchozích informací, nebo nikoliv.

„V celkovém pohledu je však pro úspěch v exekuci daleko významnější sekundární účinek, který tyto výjezdy mají. Dlužník se setká osobně s vykonavatelem, který mu vkročí do bytu, a uvědomí si mnohem intenzivněji, že o něm víme a že musí svoje závazky nějak řešit,“ vysvětluje exekutor. Příchod exekutora do bytu dlužníka, spojený s nějakou hodně dramatickou scénou s agresivním neplatičem v pozadí, je vděčným námětem hlavně pro kamery bulvárních zpravodajů, ale podle Moláka k takovým scénám dochází málokdy.

„Dlužníci většinou agresivní nejsou. A umíme si s nimi poradit. Všichni mí vykonavatelé absolvovali předepsané kvalifikační zkoušky a umí vyjednávat a slovně zklidnit účastníka. Rodinní příslušníci dlužníků jsou často daleko horší,“ povzdechne si exekutor, který se v letošním roce úbytku povinností rozhodně neobává, spíše naopak.

S ohledem na vládní úspory a růst nákladů, například v nájemném, lze očekávat, že exekutorům práce spíš přibude, což potvrzuje i sám exekutor Molák.

„Práce zřejmě přibude, ale výnosů asi mnoho ne, protože i exekuční vymožitelnost je odrazem hospodářské situace. Někdo musí také mít chuť zabavené věci a domy kupovat, musí být dosažitelné úvěry a pokud možno, tak musí růst i zaměstnanost,“ konstatuje exekutor.
Podle jeho zkušeností je složení dlužníků stejně pestré, jako složení populace. Jediné, co mají společné, je sklon k nerozvážnostem a vyšší míra laxnosti ke svým povinnostem, no a to je v konečném důsledku zase něco stojí.

„Nejsou to však lemplové, nebo hlupáci, jen častokrát nedocenili svoji situaci,“ zdůrazňuje Molák.

V podstatě ale psychologický, či sociologický profil dlužníků exekutoři nesledují, jejich cílem je vynutit uhrazení dluhu a k tomu potřebují především nalézt jejich majetek, o tom proč a jak se dostali do exekuce se exekutoři dozvídají jen nad rámec daného případu.