VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nepřehledný stav ve zdravotnictví mnohým vyhovuje

Vysočina - Bývalý primář ortopedie v Pelhřimově Jiří Běhounek by se k akci Děkujeme, odcházíme nepřipojil. V kraji, který jako hejtman vede, tak ale učinilo 60 procent nemocničních doktorů.

19.1.2011
SDÍLEJ:

Jiří BěhounekFoto: DENÍK/archiv

Chodíte ještě občas na operační sál?

Jsem stále duší hlavně lékařem. Jednou měsíčně si dopřeji ten luxus a vrátím se na operační sál a pomůžu tak pěti až šesti pacientům.

Mluvíte se svými bývalými kolegy. Co říkají?

Nerad bych zklamal jejich důvěru, protože mnozí se mnou mluví velice otevřeně bez toho, že budu jejich názory šířit dál. Faktem je, že jejich reakce kopírují atmosféru, která nyní ve zdravotnictví je. Zhruba polovina mých kolegů lékařů je názoru, že odchody z nemocnic nejsou právě nejšťastnější volba řešení, druhá půlka v nich vidí jediné možné řešení.

Kolik jich podepsalo ve vaší mateřské nemocnici výzvu Děkujeme, odcházíme?

Pouze 32 kolegů se v Nemocnici Pelhřimov rozhodlo řešit situaci podáním výpovědi. Je to nejméně ze všech krajských nemocnic v našem regionu. Za jejich loajalitu jim musím adresovat poděkování.

Celkově se ale na Vysočině připojilo neuvěřitelných 60 procent doktorů. Proč právě zde?

Možná za tím stojí zkušenosti z minulosti, kdy tento způsob „nátlaku“ zafungoval, a nevidí jinou cestu. Jsem přesvědčen, že u nás na Vysočině se platy ve veřejných zdravotnických zařízeních neliší od totožných v jiných regionech. Možná bych stejnou otázku vaším prostřednictvím položil lékařům, odpověď by mě také zajímala, dnes ji neznám.

Vy byste jako lékař také připojil svůj podpis?

Ne.

Proč?

Lékaři a odbory požadují několik zásadních změn, často slyším stesky nad korupcí ve zdravotnictví, nad pochybným vyváděním peněz ze zdravotních pojišťoven, ale tímhle konfrontačním postojem všechno nevyřešíme. A v důsledku na to doplatí pacient, který si platí zdravotní pojištění a očekává, že bude lékařem ošetřen. Přesto bych rád viděl větší ochotu k jednání ze strany vlády a ministerstva zdravotnictví. Je to velmi vážná situace a kroky lékařů na ni mají upozornit.

Prezident České lékařské komory Milan Kubek říká, že lékaři 20 let trpělivě sponzorovali české zdravotnictví, ale teď jim došla trpělivost. Cítíte to podobně?

Pokud zmiňuje sponzorství, pak má patrně na mysli především lékaře v nemocnicích. Chci mluvit především o mladých doktorech, kteří si i s vědomím současných podmínek vybrali medicínu jako své povolání a poslání. Po skončení školy nastupují do jakýchsi nevolnických podmínek ve smyslu nízkých nástupních platů, způsobu vzdělávání. Ostatní jsou přetíženi a zavaleni prací bez odpovídajícího mzdového hodnocení.

Lékaři berou v průměru 50 tisíc korun měsíčně. Je to opravdu tak málo? Srovnejte třeba svou práci hejtmana a šéfa ortopedie a jejich finanční ohodnocení.

Nechci hodnotit, zda lékaři berou, nebo neberou dost peněz, jen říkám, že jejich příjem neodpovídá odvedené práci. Dovedu si představit, že základní složka jejich platu by měla mít jinou výši, ne takovou, při níž jsou nuceni si vydělávat hrubými přesčasy. Pokud mám být konkrétní, jako primář s dvěma atestacemi a lékař s třicetiletou praxí jsem nikdy nedosáhl na odměnu, kterou beru v současné době jako hejtman, takže ocenění práce lékaře není dle mého soudu správné.

Když pominu platy, v čem je největší rozdíl mezi českým a dejme tomu německým zdravotnictvím?

Vždycky jsem léčil v tuzemsku, rozdíly mohu komentovat pouze teoreticky. Rozdíl nebude jen v platech, ale především v ekonomické síle státu, v solidaritě k systému, který umožní vystudovat veřejnou vysokou školu, pak ve způsobu práce, v nasazení. Jen upozorňuji, že i ze zahraničních nemocnic odchází lékaři za lepšími podmínkami, to je přirozené. Špičkovou péči o nemocné máme podle mého názoru na stejné úrovni, možná máme co dohánět v chování zdravotníků k pacientům i naopak.

To je pravda, čeští pacienti někdy namítají, že lékaři jsou často podráždění, neochotní naslouchat lidským příběhům. Je to kvůli přílišnému pracovnímu vytížení?

O tom jsem právě mluvil. Lékaři hlavně v nemocnicích u nás byli a jsou velice uznávanými personami, které na sebe vážou obrovskou lidskou důvěru, avšak neoceňovanou mzdovým ohodnocením. Veřejnost k této profesi nekriticky vzhlížela. Možná i proto mnohdy nevyžadovala správný přístup ze strany personálu, ale pak ten nevhodný anonymně kritizovala. Jedním z výstupů výzvy Děkujeme, odcházíme by kromě jiného mohla být i sebereflexe lékařů a obnovení jejich dobrého jména v očích veřejnosti.

Milan Kubek tvrdí, že na platy by bylo peněz dost, kdyby se tolik neplýtvalo. Naznačil, že v mnoha případech je za tím korupce. Má Kubek pravdu? Jak to chodí u vás na Vysočině?

Mě může jen těšit, že není důvod jmenovat jakékoli kauzy z našeho regionu. Ony totiž nejsou, neexistují. Většinu současných finančně náročných aktivit ve zdravotnictví realizujeme prostřednictvím evropských dotací a tam jsme několikastupňově hlídáni.

Nicméně kde by se dalo ušetřit?

Už na začátku všech výběrových řízení by měla být zřejmá návratnost investic, amortizace a využití všech moderních přístrojů. Šetření ve zdravotnictví znamená eliminovat zbytečně se opakující vyšetření, plýtvání léky, zavést rychle digitalizaci veškerých procesů, popisů činností lékařů v nemocnicích i v terénu, zavedení generických léků a zavedení stropů na platby za léčiva, změnit pozice zdravotních pojišťoven na skutečnou odpovědnost za péči o pojištěnce atd. Největší problém bude ale tuto cestu prorazit, neboť se zdá, že tento zhusta nepřehledný stav mnohým vyhovuje.

Ministr Heger řekl, že nelze mít absolutně špičkovou péči pro všechny. Souhlasíte?

Ministr řekl, že nemůžeme očekávat, že převratné nebo špičkové léčebné postupy budou u nás hned zavedeny. S tím souhlasím. Jako ortoped vím, že tradiční materiály, kterými bychom možná mohli opovrhovat, fungují skvěle 20 až 25 let a nemocným udělaly úplně stejnou službu jako mnohonásobně dražší, reklamou podpořené, ekvivalenty.

Co to ale znamená pro pacienty? Na jakou péči mají mít nárok? Léčba rakoviny ano, ale když vám je přes padesát, tak už ne biologickou progresivní metodou? Nebo kdo to bude určovat a podle jakých kritérií?

Jsem přesvědčen, že jde o velice odbornou otázku, na jejíž rozbor na tomto místě není dostatek prostoru. Musíme si uvědomit, že nemoc i smrt bohužel k životu patří. A mnohdy nepomůže nic a nikdo. Každý nemocný pacient je se svou diagnózou zcela unikátní. Je pouze na odbornících lékařích, aby stanovili přístup, léčbu a péči. Základní přístupy a vyšetření by měly být stejné, rozdíl si dovedu představit v materiálech i v nadstandardu ve smyslu samostatného pokoje nebo např. individuální sestry, které si pacient může zaplatit, pokud o to má zájem.

Zdá se nepochybné, že menší regionální nemocnice se budou rušit a nahradí je například léčebny dlouhodobě nemocných. Je to správná cesta?

Nesouhlasím s názorem, že tyto nemocnice musí končit. Nejhorší je neřízená chaotická restrukturalizace, vynucená neočekávanými událostmi. V každé lokalitě by lidé měli mít možnost navštívit zdravotnické zařízení, které bude schopné poskytnout běžnou nemocniční péči. Naši pacienti jsou natolik rozumní, že operaci srdce neočekávají od každé nemocnice, ale ošetření zlomeniny ruky chápou jako běžný standard zdravotní péče. Na Vysočině s půl milionem obyvatel je pět nemocnic, což jistě není žádný luxus.

Jaký dopad bude mít současné dění na pacienty ve vašem kraji?

Pevně věřím a doufám, že minimální. Chtěl bych odpovědět, že to pacienti na Vysočině možná nepocítí. Mohla byste mi položit tuhle otázku třeba za tři týdny, byl bych si s odpovědí možná jistější, teď ji říkám trochu nejistě a mám obavy.

Někde jste prý uvedl, že pověsíte na čas hejtmanské řemeslo na hřebíček a půjdete vypomoci do špitálu. Opravdu?

Pokud se situace nezmění, nezbude mi, než na svou jihlavskou kancelář napsat ZAVŘENO a jít pomáhat léčit do pelhřimovské nemocnice. V tom okamžiku bude totiž krajské zdravotnictví potřebovat každou ruku.

Kolik lékařů podle vašeho názoru nakonec skutečně odejde, a kolik naopak výpovědi stáhne?

Mám přání, aby zůstalo na Vysočině, ale i v celé České republice lékařů co nejvíce. Nejlepší by bylo, kdybychom se v nemocnicích potkávali všichni. To však nezáleží na krajích a na hejtmanech, ale řešení je v jednání Lékařského odborového klubu, České lékařské komory s odpovědnými partnery – vládou a ministerstvem zdravotnictví. Jen tak se můžeme pohnout dál a odblokovat současnou patovou a krizovou situaci.

KDO JE MUDr. JIŘÍ BĚHOUNEK
Narodil se 13. května 1952.
Vystudoval fakultu všeobecného lékařství v Praze.
V letech 1976-2008 byl lékařem Nemocnice Pelhřimov, zde působil rovněž ve funkci primáře ortopedického oddělení a náměstka nemocnice.
Od roku 1998 je zastupitelem města Pelhřimov, v roce 2004 byl zvolen zastupitelem kraje Vysočina jako nezávislý na kandidátce ČSSD.
V listopadu 2008 byl zvolen hejtmanem kraje Vysočina.
Je ženatý a má dvě děti.

Autor: Kateřina Perknerová

19.1.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Petr Weiss
5

Sexuolog Weiss půjde k soudu v říjnu. Hrozí mu trest až šest let vězení

Ilustrační foto.

Vyděrač, který obtěžoval ženu ze Světlé, skončil za mřížemi

Pálenice se teprve rozjíždí, slabší začátek zavinily třešně

Vysočina – Padesát. Tolik pěstitelských pálenic funguje na Vysočině podle statistiky Celního úřadu pro Kraj Vysočina. Většina z nich však sezonu teprve startuje. Může za to nedostatek třešní. Palírník Roman Koudela z Polné na Jihlavsku začne až v září.

Středeční nehoda na D1: Mladý řidič se nevěnoval řízení, a to ho stálo život

Vysočina - Dvacetiletý řidič se plně nevěnoval řízení, nezareagoval na vzniklou situaci, a to pro něj nakonec bylo osudné. Tragická nehoda se stala ve středu kolem půl páté odpoledne na 93,5 kilometru dálnice D1 ve směru na Prahu. Ke středu dodávky a nákladního auta došlo v místě, kde se jen pár minut před tím odehrála jiná dopravní nehoda.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Śtáflova paleta v Havlíčkově Brodě má už číslo 26

Havlíčkův Brod – Akce s nejdelší tradicí. Každé léto se v Havlíčkově Brodě koná Štáflova paleta, týdenní setkání mladých výtvarníků. První ročník se uskutečnil už v roce 1991. Tenkrát sehnali hlavní organizátoři Štěpán Podešť a Tomáš Holenda jen pár zájemců, mezi nimiž nechyběl výtvarník Pavel Fiala nebo Daniel Koráb, dnes učitel gymnázia Havlíčkův Brod. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení