Podle legendy byla křesťanskou mučednicí žijící kolem roku 300 a po staletí patřila mezi nejpopulárnější římsko-katolické světice. Dnešní badatelé, včetně křesťanských teologů, však soudí, že se jednalo o smyšlenou postavu. Co říká legenda?

Panna alexandrijská ve svých osmnácti letech dokázala přemoci v učené hádce na padesát pohanských filosofů a obrátit je na křesťanskou víru. Když ji v roce 305 budoucí vládce východořímské říše, ženatý císař Maxima Daia žádá o ruku, Kateřina ho s opovržením odstrkává: „Nestoudníku, copak jsem ti už neoznámila, že chci být nevěstou božského ženicha?” Odmítnutý Maximus dává dívku mučit napínáním na kolo a nakonec setnout. „Je nutno uznat, že tato legenda měla opravdový literární úspěch,” přiznává encyklopedie Životní příběhy světců.

Po Druhém vatikánském koncilu, který skončil v roce 1965, byla Kateřina pro svou historickou nedoloženost vyňata z vatikánského seznamu světců. Takže kostel ve Stříbrných Horách, o němž nejstarší zmínka je datovaná rokem 1265, byl sedm století zasvěcen nikdy nežijící světici.

Kateřina Alexandrijská bývá zaměňována se svatou Kateřinou Sienskou, skutečně historickou postavou, žijící však o mnoho staletí později.

Pokud se na území střední a severní Evropy modlilo ke svaté Kateřině bez rozlišení, byla tím až do poloviny 20. století myšlena téměř jistě Kateřina Alexandrijská, je také mnohem populárnější než její sienská jmenovkyně. Kateřina je patronkou panen, studentů a učitelů, kolářů, námořníků a tiskařů, modlitba k ní prý pomáhá při migréně a pátrání po utonulých.

Ivo Havlík