Úsměvné pochody s igelitovými pytlíky na rukou před rokem 1990 zdiskreditovaly branné cvičení, které se postupně do Čech vrací – příprava na katastrofy už ztratila absurditu a události ze světa například v Japonsku, ukazují, jak je potřebná. Branná výchova se znovu vyučuje ve školách na Havlíčkobrodsku, a proniká i do firem.

Jak být připraven na mimořádné události vyučují například v základní škole Buttulova v Chotěboři. „Samostatný vyučovací předmět brannou výchovu v osnovách nemáme, ale zařadili jsme ji do několika jiných předmětů. Například do občanské a rodinné výchovy,“ říká ředitelka školy Zdenka Konigsmarková. Jak vysvětluje, nemůže škola zavádět samostatný vyučovací předmět branná výchova, protože nelze navyšovat počet přesně stanovených vyučovacích hodin. Pokud by chtěla škola učit samostatný předmět brannou výchovu, musela by vypustit hodinu jinou, například hodinu matematiky nebo historie.

„Nehledě k tomu, že by brannou výchovu měl učit pedagog se zvláštní specializací. Ti co takovou aprobaci měli, jsou už v důchodu, současní mladí pedagogové ji nemají,“ dodává Konigsmarková.

Kvalitní první pomoc

Moderní pojetí branné výchovy spočívá například v hodinách výuky první pomoci, kterou zajišťuje kraj Vysočina, zdravotnická záchranná služba a Český červený kříž v rámci projektu První pomoc do škol.

V jiných vyučovacích hodinách se žáci učí pracovat s mapou a buzolou, na závěr školního roku se koná sportovní den, kdy školáci prokazují tělesnou zdatnost.

Podle Konigsmarkové branná výchova jako taková ve školách nezanikla, jen se postupně vyvíjela a školy hledaly svůj vlastní přístup. Děti by tak měly být mnohem informovanější než nynější dvacátníci či třicátníci. Ti nejsou většinou připraveni vůbec.

„Lidé si obecně nevědí rady v mnoha případech, které vybočují z každodenního života. Už jen kontakt se zraněným člověkem vyvede mnoho lidí z míry natolik, že nejsou schopni mu pomoci,“ říká šéf Českého červeného kříže Marek Jukl. Podle Konigsmarkové je to ale případ od případu. „Například čtyřicátníci si ještě něco z branné výchovy pamatují, většina mužů byla na vojně. Mladší mají zase možnost navštěvovat nějaký kurz první pomoci, ale tady jde spíš o to, že nemají o takový kurz zájem, nebo se bojí, že by v kritické situaci pomohli špatně a postižený by je dal k soudu. Proto se stává, že například od dopravní nehody utečou,“ míní Konigsmarková.

Jak poskytnout první pomoc, či jak čelit ohrožení v mimořádných situacích se učí žáci i v přibyslavské základní škole, například v rámci bilogie, fyziky a rodinné výchovy. Na jaře a na podzim pořádá škola cvičení v přírodě.

Nutnost ze zákona

Pravidelné kurzy první pomoci nebo bezpečnostní cvičení absolvují už tradičně například zaměstnanci šlapanovského Čepra. „Nám to dokonce ukládá zákon o haváriích ,“ zdůrazňuje za vedení Čepra Kamil Tesárek.

V Čepru působí i skupina profesionálních hasičů,někteří jsou proškoleni i v oboru záchranář. Zhruba před dvěma lety pracovníci Čepra absolvovali i hromadné cvičení Integrovaného záchranného systému.

Standardní cvičné poplachy absolvují například zaměstnanci chotěbořské společnosti Nate, stejně jako školení bezpečnosti práce.

Kdyby vypukla panika

„Jedná se o standardní bezpečnostní školení, žádné speciální programy nemáme,“ říká ředitel Petr Papoušek. Lukáš Hutta z Asociace Záchranný kruh je přesvědčen, že třeba při jaderné havárii by u nás propukla panika. „Ta napáchá mnohem více škod než sama havárie. Lidé, kteří předem znají rizika, jsou schopni nebezpečí čelit i v případě, že si uvědomují, že jde o život. Když však člověk nemá naučené postupy, jedná iracionálně pod vlivem emocí a pudů. Je prokázáno, že IQ člověka se v krizové situaci sníží až o 50 procent,“ říká Hutta. Podle odhadu ředitele Petra Papouška by zaměstnanci Nate snad byli trochu schopni kritické situace zvládnout. „Znalosti, jak se chovat v případě nebezpečí, si každý většinou pamatuje ze školy, v konkrétním případě pak záleží na každém jednotlivci,“ míní Papoušek.

Kryty musíte hledat

Pokud by se někdo na Havlíčkobrodsku chtěl v případě nebezpečí schovat do krytu, musel by pravděpodobně dost hledat. Například v Ledči nad Sázavou má vlastní kryt podnik KOVOFINIŠ KF. „Máme dva protiatomové kryty, z nich udržujeme jeden, který má kapacitu asi 250 lidí,“ informoval bezpečnostní technik této společnosti, Jaromír Karel.

Smůlu mají naopak ti, kteří by hledali úkryt v Přibyslavi. „Kryt civilní obrany tu býval. Nyní máme shromaždiště v radničních sklepech. Ty ale nejsou vybavené jako kryt,“ řekl tajemník města Přibyslav, Josef Moštěk.

Rozhodně lépe jsou na tom v tomto směru obyvatelé Havlíčkova Brodu. „Pod správou města jsou čtyři stálé kryty určené pro válečný stav, které fungují v určitém režimu utajení,“ uvedla tisková mluvčí Havlíčkova Brodu, Alena Doležalová.

Štěpánka Saadouni, Zuzana Klementová