Pro zdravý vývoj dítěte je podle ředitelky určitě dobré a prospěšné, když vyrůstá v rodině. Samozřejmě, že úplně ideální je, když je to dobře fungující biologická rodina. „Pro děti je místem jistoty, bezpečí a má se kam vracet i v dospělosti. Pokud ta však z různých důvodů ve své funkci selže, je pro dítě určitě tou lepší variantou náhradní rodinná péče, tedy pěstounská rodina,“ zdůrazňuje ředitelka a pokračuje: „Z vlastní zkušenosti známe pěstounské rodiny, které jsou kvalitní a děti v nich vyrůstají ve zdravém rodinném prostředí. Do života si pak odnáší správné vzory funkční rodiny. Z našeho dětského domova se nám za posledních pět let podařilo umístit celkem dvanáct dětí do pěstounské péče.“

Ředitelka Coufalová se ale také již setkala s příchodem dítěte do dětského domova z pěstounské rodiny (10 dětí). „To je pro dítě hodně bolestná zkušenost. Dítě je citově zraněné a svůj odchod od pěstounů často vnímá jako svoje selhání. V těchto případech jsme využívali ambulantní péči dětského psychologa, aby se dítě dokázalo s tímto pocitem vyrovnat a uvědomit si, že neselhalo ono, ale rodina, která o něj pečovala,“ vysvětluje ředitelka.

Většinou s nástupem puberty dochází k výchovným problémům, se kterými si pěstouni nevědí rady a tak je podle ředitelky Coufalové nejjednodušší požádat o zrušení pěstounské péče a předání dítěte do ústavní výchovy.

„Na otázku, jaká jsou kritéria pro výběr pěstounů vám nedokáži odpovědět, fundovanou odpověď získáte od pracovníků oddělení pro náhradní rodinnou péči, na Krajském úřadě Kraje Vysočina,“ konstatuje ředitelka.

Dítě zdrojem financí

Záměr MPSV ČR, zřídit institut profesionálních pěstounských rodin není dle jejího názoru špatný. „Ale určitě bude záležet na individuálních morálních vlastnostech každého pěstouna. V současné době, kdy je vysoká míra nezaměstnanosti, se může stát, že za rozhodnutím stát se profesionálním pěstounem bude i finanční motivace. A otázka zda budu vychovávat dítě z romské rodiny, by neměla být řešena vůbec. Děti jsou všechny stejné, nemohou za to, z jaké rodiny pocházejí. V dětském domově máme děti, které jsou ze sociálně slabých rodin a nejsou pouze romské národnosti,“ zdůrazňuje Coufalová, nicméně jsou zde určité aspekty, které ji, jako odborníka vážně znepokojují.

„Více než finanční motivace profesionálních pěstounů, mne znepokojuje návrh pěstounské péče na přechodnou dobu. Kdy by dítě mělo být umístěno do pěstounské rodiny nejdéle na 3 měsíce, předpokládá se, že se v biologické rodině dítěte za tuto dobu upraví poměry, aby se dítě do ní mohlo vrátit zpět. Tři měsíce, je velice krátká doba na to, aby pěstouni dítě poznali a věděli, jak na ně výchovně působit. Přepokládám že, starší děti svěřené do tohoto typy pěstounské péče, budou mít tendenci utíkat, vše negovat, nebudou spolupracovat, protože v jejich očích bude pěstounská rodina postavena do role nepřítele. Děti byly ve své rodině spokojené, nechápou, že by se o ně jejich rodiče staraly špatně, děti považují prostředí, ve kterém vyrůstaly za normální a standartní,“ vysvětluje ředitelka.

Láska, cit se vytratí

Pakli že si biologická rodina své rodinné poměry neurovná tak, aby se dítě z pěstounské péče mohlo vrátit, je v návrhu nového zákona, že u pěstounů může zůstat nejdéle tři roky a potom přechází do jiné pěstounské rodiny.

Dále, jak říká ředitelka, si neumí představit „profesionální mámu“, která vychovává určitou dobu dítě a potom ho předá do další pěstounské rodiny.

„Dle svého názoru a zkušenosti si přeci musím ke každému dítěti získat cit. Více by mě to ještě bolelo u malého kojence. Proto jsem zásadně proti rušení kojeneckých ústavů, dětských domovů. Myslím si, že vše se musí prolínat a spolupracovat: kojenecké ústavy, dětské domovy, pěstounské rodiny, adoptivní rodiče. V současné době mám pocit, že by se mělo jednat vždy o děti, ale když vše sleduji - tak se mě to dítě vytrácí. Mám velké obavy, že se z dítěte může stát pouze zdroj financí a láska, cit se vytratí,“ povzdechne si ředitelka Coufalová.
„Pokládám si tedy pro sebe otázky : budeme mít tedy raději děti na ulici, hlavně, že splníme ty nesmyslné naše zákony? Budeme mít tolik pěstounských rodin a profesionálních rodin , že naše společnost nebude potřebovat kojenecké ústavy ani dětské domovy,“ ptá se ředitelka Coufalová.