VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Éra komunismu nás v mnohém očistila, říká evangelický farář

Horní Krupá /FOTOGALERIE/ – Ateista ani věřící, neznalý věci, by si jej jako faráře asi hned neocejchoval.

27.11.2011 5
SDÍLEJ:

Hned vedle se nachází bývalá evangelická škola, která už je přestavěna na prostor určený pro setkávání kroužků nebo škol, ale také bývalá farní stodola. Ta se nyní nachází v rozsáhlé rekonstrukci a měly by zde vzniknout pracovní dílny nebo malá galerie.Foto: DENÍK/Jakub Janáček

V pracovní mikině, kšiltovce a kostkovaném šátku tak evangelický farář David Šorm z Horní Krupé na Havlíčkobrodsku, kde působí hned tři církve (Českobratrská církev evangelická, Římskokatolická církev a Církev bratrská – pozn. red.) opravdu nevypadá. Jako nesmírně aktivní a otevřený člověk by však svým způsobem mohl stát vodítkem mladých lidí pro znovuzískání víry.

Už po prvním podání ruky totiž zaručeně nabudete dojmu, že jde o člověka aktivního a otevřeného různorodým aktivitám. Jak sám David Šorm říká, do svých projektů se dokáže „zakousnout a držet“, dokud je nedotáhne do konce.

Jak jste se do Krupé vy – jako rodilý jihočech z Písku - vlastně dostal?
Docela jednoduše, měl jsem po teologické fakultě a roční praxi (vikariát – pozn. red.). Sbor si mě tu demokraticky zvolil. Já jsem si vybral zase tento sbor, do kterého jsem chtěl kandidovat. Tak to v naší církvi chodí. Vztah sboru a faráře je postaven na vzájemné spolupráci. Ústředí to jen sleduje, vytváří k tomu podmínky a do toho procesu nijak nezasahuje, pokud nemá nějaký závažný důvod. A tak už tu s rodinou žijeme osmý rok a jsme tu moc rádi.

V dnešních podmínkách není zcela obvyklé, aby na vsi s několika málo sty obyvateli aktivně fungovaly hned tři církve. Jak s ostatními dvěma vycházíte?
Jak kdy, ale většinou dobře. S jednotlivci vždycky lépe než s církevními kolektivy. Mě osobně ta mnohost církví příliš netěší. Přijde mi ve většině případů zbytečná. Rozumím tomu, že jsou různé duchovní cesty, různé způsoby, jak víru a Boží blízkost prožívat. Jen by ta každá duchovní cesta nemusela obvykle mít své “ičo”. Ale nakonec církev je do konce pozemského času jen dočasnou a provizorní institucí, jakkoliv pro život víry nutnou a potřebnou. Musím k tomu ale dodat, že několik křesťanů i z jiných církví se účastní našich aktivit a velmi nám pomáhají. Toho si obrovsky cením. A věřím, že je to dobré i pro ně samotné. Být křesťanem v prvé řadě a pak až řešit kde vlastně. Myslím, že sám víru nikomu nevnucuji. Našimi aktivitami se totiž snažíme i o oživení tradičního společenského života na vsi.

Jaká je vlastně pozice evangelické církve na Havlíčkobrodsku, potažmo na celé Vysočině?
Vysočina byla místem, kde po bitvě na Bílé hoře, po které nastala násilná rekatolizace obyvatelstva, evangelické vyznání přetrvalo až do vydání Tolerančního patentu císařem Josefem II. Za naší vesnicí je v lese také památné místo, Jelení studánka, kde se evangelíci v době rekatolizace sházeli tajně v noci k bohoslužbám. V době patentu se přihlásilo více lidí a tak na Vysočině vzniklo něco přes dvacet sborů se svými kazatelskými stanicemi. V Jihlavě byl také německý evangelický sbor. Éra komunismu i s námi, evangelíky, také trochu zacvičila, ale myslím, že v mnohém to byl proces očistný. Dnes nám, myslím, ve společnosti patří taková pozice, jakou si zasloužíme. To znamená, jak bude ten náš křesťanský způsob života srozumitelný a blízký ostatním lidem, takové místo budeme mezi lidmi mít.

A co nějaké konkrétní číslo? S kolika farníky vy osobně v současné době pracujete?
V Horní Krupé a Havlíčkově Brodě dohromady máme něco přes 250 členů. Obě místa jsou taková menší, ale poměrně živá společenství. Mám hlavně radost, že se náš sbor poměrně věnuje dětem a mládeži. Pořádáme hodně akcí pro rodiny, ale i senioři mají v našem životě své pevné místo.

S velkou vervou jste se v posledních měsících pustil hned od dvou velkých projektů. Rekonstrukci bývalé evangelické školy již máte prakticky za sebou, nyní na vás čeká důkladná oprava bývalé stodoly.
Opravená škola slouží a bude sloužit nejen místním, ale například i školám, nebo jiným neziskovým aktivitám. Vznikl tady prostor pro školení, kroužky, přednášky a podobně. Zrekonstruovali jsme okna, podlahy, elektroinstalaci včetně sociálního zařízení a postavili nová kachlová kamna. Naším hlavním partnerem je v tomto případě obecně prospěšné sdružení Chaloupky a věřím, že škola bude dobře sloužit svému účelu. Myšlenku rekonstrukce stodoly nám vnuknul projekt Devatero řemesel, se kterým nám finančně pomohla Nadace Via. S dětmi z našeho přírodovědného kroužku jsme se učili stará venkovská řemesla, jako je kovářství, pletení košíků a podobné záležitosti. Najednou jsme potřebovali místo, kde budeme dětskou šikovnost rozvíjet, a tak vznikla Dědova dílna. Pak nás ale napadlo rovnou opravit celou stodolu a udělat z ní multifunkční prostor nejen pro řemesla, ale i jako učebnu, sociálně terapeutickou dílnu, galerii.

Myšlenky to jsou jistě chvályhodné, ale je jasné, že k jejich realizaci je třeba poměrně značný finanční obnos…
Co se bývalé školy týče, tak nás hodně dopředu posunuly projekty díky Místní akční skupině Královská stezka, které patří naše velké díky, ale také zahraniční - převážně evangelické nadace. Velmi pomohla Nadace Charty 77, konkrétně paní ředitelka Božena Jirků, také NET4GAS (dříve RWE pozn. red.). Pomohli i mnozí vstřícní výrobci a dodavatelé stavebního materiálu. Nakonec se podařilo dát dohromady nutných jeden a půl milionu korun. V projektu opravy naší stodoly nám zase nejvýrazněji pomohla Nadace OKD. A když bylo nejhůře, tak nám s nutným statickým zajištěním stropů finančně velmi napomohl Nadační fond Avast, a také Kraj Vysočina.

Snad jste si tedy neukousl příliš veliký krajíc. Co ještě do budoucna připravujete?
Pod budovou školy máme velkou krásnou louku, kterou bychom chtěli proměnit v Přírodní zahradu, další místo pro odpočinek, vzdělání a hry. Měl by tu vzniknout altán s pracovním názvem Přírodní učebna, ale také potřebujeme nějaké technické zázemí a prostory pro množství učebních pomůcek a nářadí.

Co všechno krom těchto projektů děláte s farníky, či širokou veřejností?
Středem a základem všeho našeho konání je naše víra, niterně prožívaná. Bohoslužby a biblické hodiny pro děti i dospělé jsou základem. Vedle toho se ale snažíme z toho našeho duchovního života nabízet společnosti nějaké ovoce. Na životě víry je úžasné právě to, že ať děláte cokoliv, vždy to můžete dělat s vděčností a pokorou, a všechno to pak vytváří pevný a srozumitelný celek. Život se vám nedrobí. A tak mimo toho výsostně duchovního například budujeme přírodní stezku Za humny, které lidé z vesnice říkají lavičky. Stezka je k tomu, aby si člověk mohl odpočinout a také zakoušet to, že běžná zemědělská krajina je plná krásy a života. Také pořádáme přednášky, například o lidských právech. V rámci našeho komunitního centra Krupská škola pořádáme aktivity zaměřené na přírodu, kulturu i venkovská řemesla. A až zrekonstruujeme naši stodolu, rádi bychom k tomu přidali i výstavy. Většinou by mělo jít o příběhy jednotlivých lidí, ale i kultur a různých inspirativních životních postojů.

Nyní jedna osobní otázka. Jak se na tyto aktivity i vaši pozici faráře dívá vaše rodina? Nesetkal jste se někdy ve vašem blízkém okolí třeba s nepochopením?
Rodina je do těch mnohých aktivit zapojená. Nakonec ty se dělají i pro ni. To je něco, co si ohromně užívám. Nepochopení? Těžko říci, nestává často, že by někdo přišel za farářem a řekl mu: „hele, člověče, já vám nerozumím“. Ale sám vím, že také chybuji, i já sám musím prosit o odpuštění, nejen Boha, ale i konkrétní lidi. Ač farář, přece zůstávám normálním člověkem a platí pro mě potřeba Boží milosti, jako pro kohokoliv jiného.

Advent už je tu a rychlými kroky se blíží vánoční čas. Co byste lidem vzkázal?
Chtěl bych všem popřát klidný a pěkný adventní čas. A také soustředění na to, o čem vánoční svátky vyprávějí a co nabízejí. Andělé pastýřům řekli: nebojte se, Bůh je s vámi a stojí za každým dobrým úmyslem a skutkem.

Kdo je David Šorm?
– narodil se 8. prosince 1977 v Písku
– jeho dědeček byl evangelický farář
– jeho otec byl silný ateista
– během středoškolských studií chodil na Evangelickou akademii (sociálně právní škola), poté vystudoval Evangelickou teologickou fakultu
– má manželku Lucii a tři děti (Klaudie, Julie, Emilie)
– mezi jeho zájmy patří knihy, historie, příroda, kultura, hudba, sport

Autor: Jakub Janáček

27.11.2011 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pod městským znakem se ukrýval fragment původní fasády radnice ze 17. století. Zlaté slunce v modrém poli. Podle odborníků se jednalo o mechanické hodiny.
2

Fasáda Staré radnice skrývala renesanční fresku usměvavých hodin

Brodské koupaliště zláká v létě k osvěžení stovky lidí za den.

Na brodské koupaliště míří stovky lidí za den

Velké Meziříčí i nadále kraluje třetí lize

Vysočina – Také třetí vystoupení Velkého Meziříčí v letošním ročníku MSFL skončilo úspěchem, přivezlo body z Hulína. V divizi D se poměrně dařilo dalším fotbalovým týmům z Vysočiny.

Chotěboř vyhrála ve Speřicích a vede tabulku

Vysočina – Po třech kolech krajského přeboru jsou jediným týmem, který neztratil ani bod, fotbalisté Chotěboře. Derby mezi Humpolcem a Košeticemi totiž skončilo bez branek.

Šmolovy vévodí okresnímu přeboru

Havlíčkův Brod - Druhou porážku v řadě si ve fotbalovém okresním přeboru připsalo céčko brodského Slovanu. Naopak devět bodů ze tří zápasů mají na svém kontě Šmolovy.

Chotěbořský Krédl rozhodl čtyři minut před koncem okresní derby

Vysočina – Špatný vstup do soutěže mají za sebou v I. A třídě fotbalisté Havlíčkovy Borové, kteří prohráli i třetí zápas v řadě, tentokrát 1:0 padli v Dobroníně a navíc se jim v sezoně ještě nepodařilo vstřelit ani gól.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení