Provoz škol stojí statisíce

A to i přesto, že je provoz těchto zařízení ročně stojí – v lepším případě - stovky tisíc korun z rozpočtu navíc.

Na Vysočině funguje každoročně zhruba šedesátka základních škol nesplňujících průměrné počty žáků na třídu podle stávajících školních předpisů.
Ty v současné době navštěvuje 3393 žáků. Podle statistiky krajského úřadu je nejvíce základních škol „na výjimku“ na Třebíčsku, nejméně pak na Pelhřimovsku. Na Havlíčkobrodsku jich pak funguje celkem třináct.

„Jejich počet se v regionu téměř ustálil. I přes vysoké náklady na jejich provoz se obce snaží je zachovávat, a tak nabídnout v obci nejen vzdělávání, ale pomoci i k udržení tradice nebo budování vztahů mladých lidí k obci,“ upozorňuje Marie Kružíková, radní Kraje Vysočina pro oblast školství.
Starostové obcí, které musejí na provoz škol doplácet mnohdy poměrně značné sumy se však jednomyslně shodují, že základní vzděláné je třeba udržet za každou cenu.

I kdybychom měli zrušit úřad

„Školu musíme udržet, i kdybychom měli zrušit obecní úřad,“ konstatoval s úsměvem starosta Jaroslav Venc z Dolního Města, kde je škola pro první až pátou třídu a obec na ni musí ročně vydat zhruba 600 tisíc.

Asi třičtvrtě milionu korun pak musí doplácet v Malči, kde chodí do školy zhruba 120 dětí. „Podílíme se na tom my a obce, které k nám spádově patří. Kromě toho se však snažíme investovat tak, aby provoz budovy byl do budoucna co nejlevnější,“ uvedl starosta Karel Musílek. Projekty na zateplení školy nebo plynofikaci tak spolknou další miliony korun. „O zrušení ale v žádném případě neuvažujeme,“ upozornil důrazně Musílek.

V Herálci provozují školu, kam dochází asi 115 dětí společně s nedalekým Úsobím. Ani tady i přes velmi vysoké výdaje z rozpočtu o jejím rušení neuvažují.

Dva miliony ročně

Částka, kterou ročně stojí provoz, je dohromady více než 2,3 miliony korun. Každá obec tedy doplácí více než milion. Je to proto, že tu máme více budov, které musí fungovat,“ vysvětlil starosta Herálce Jiří Ulrich. „Ale rušit školu? To určitě ne, to snad nikoho ani nenapadlo,“ dodal.

Podle krajské radní pro školství, Marie Kružíkové, má vzdělávání v tomto režimu má pro malou obec a její obyvatele mnoho výhod. Například v individuálním přístupu k žákům nebo jednodušší místní dostupnost.

Rozhodnutí o provozování malotřídky je vždy na zřizovateli – v tomto případě obci a jejím zastupitelstvu. To může školu na výjimku povolit za předpokladu, že na sebe vezme břímě zvýšených výdajů na vzdělávací činnost školy, a to nad výši stanovenou normativem.

„Současná legislativa neomezuje hranici nejnižšího počtu žáků pro povolení výjimky a teoreticky vzato, může tedy existovat za plnění podmínek i méně početná malotřídní škola s případným jediným žákem,“ doplnila Kružíková.

Do skupiny základních škol, které nesplňují průměrné počty žáků na třídu, patří ve většině případů malotřídky, ale stále častěji i plně organizované školy.