Druhou městskou částí, která se dá sledovat už od poloviny 17. století, je Horní město (též jinak Horní předměstí). Šlo o prostor na pravém břehu Sázavy, západně a severně od hradební zdi, tedy „nahoře", kam se dalo vejít Horní ulicí.

Různé domy, především usedlosti, se tu podél dnešní ulice Husova a Dobrovského nacházely již od „nejstarších dob", ale teprve od devatenáctého století se výstavba opravdu množila a urbanisticky projektovala. Jednoduše řečeno, tato městská část vyplnila prostor mezi výpadovkami na Ledeč nad Sázavou, Prahu a Chotěboř.

Kompletně tak například zmizel dosavadní volný prostor kolem kostela svatého Vojtěcha nebo okresní nemocnice. Do roku 1931 se zde evidovalo až 500 čísel popisných.

V Horním předměstí se koncentrovala první vlna průmyslových podniků a také většina noblesních vil z přelomu 19. a 20. století. Tím se významně kompenzovala propast s dosavadní estetickou výší historického jádra města. Jinou zajímavostí je letitá tradice číslování domů nezávisle na Městě. Horní město tedy mělo svá čísla popisná jako 1 hm, 2 hm, a tak dále.

Tento trend se zrušil někdy v druhé polovině 20. století, kdy domy dostaly nová čísla začínající dvoutisícovkou, tedy například 45 hm se stalo 2045.

Michal Kamp