VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hrajeme srdcem. Muzika je součástí našeho života, zní motto kapely Leškovanky

Leškovice – Dechových kapel na Havlíčkobrodsku je velmi poskrovnu. Většina z nich funguje pěkných pár roků, ale žádná z nich nevznikla již na konci padesátých let minulého století.

17.12.2016
SDÍLEJ:

Dechová kapela, která v poslední době hraje i moderní písně, pochází z Leškovic na Habersku. Založena byla již v padesátých letech minulého století a od té doby si prošla obrovským vývojem. Členové kapely se mění dodnes.Foto: Archiv kapely

Výjimkou je pouze Leškovanka. Dechová kapela, která pochází z Leškovic na Habersku. Ta si prošla od padesátých let obrovským vývojem a v současné době ji tvoří zcela noví a mladí hráči. Jejich spojkou do minulosti je pouze mladý kapelník Karel Hroch, vnuk dnes již bývalého bubeníka Jana Radila. Mladého kapelníka v rozhovoru také doplňuje umělecký vedoucí Pavel Málek, který je zároveň učitelem na Základní umělecké škole v Chotěboři.

Nemohu se nezeptat: Je vůbec možné, aby v dnešní době vedli dechovou kapelu tak mladí lidé?
Karel Hroch (KH): Osobně v tom problém nevidím. Naopak si myslím, že je to velká výsada. Většina dechových kapel má sice starší hráče, ale rozhodně i naše generace má co nabídnout. Kapela si prošla velkým vývojem, a bohužel z dřívějších hráčů a zakladatelů již nikdo nežije. Z toho důvodu jsem převzal otěže já a snažíme se kapelu znovu obnovit.
Pavel Málek (PM): Přesně tak. V současné době má kapela dvanáct členů a několik lidí na záskoky. Většina z nich si prošla výukou na Základní umělecké škole v Chotěboři, kde zároveň i učím hru na dechové žesťové nástroje, tedy trubku, lesní roh a zobcovou flétnu.

Jaký je tedy průměrný věk hráčů v Leškovance?
KH: Nejmladším hráčům je okolo patnácti let a nejstaršímu členovi je okolo čtyřiceti. Většina lidí pochází z okolí Chotěboře. Samozřejmě i nadále rádi přijmeme nové talenty, které by se rády v naší kapele realizovali.
Prozradíte mi historii Leškovanky? Představuji si, že hrát v padesátých letech je zcela něco jiného než v dnešní době…
KH: Samozřejmě historii Leškovanky znám velmi dobře. Můj dědeček mi toho hodně vyprávěl, a dokonce jsem s původní Leškovankou objel i pár koncertů, ale to jsem byl ještě dítě. Jinak Leškovanka vznikla velmi spontánně a hlavním smys-lem byla především chuť si zahrát a být spolu. Tvořili ji muzikanti samouci, vět-šinou přímo z Leškovic či okolních obcí. Kapela hrála více než čtyřicet let téměř ve stejném složení.

Hezké. Předpokládám, že ji lidé znali široko daleko…
KH: Rozhodně. Nebylo svatby, oslav, zábav, pomlázek či plesů, kde by Leškovanka nebyla známá, či snad dokonce že by ji přímo nepozvali. Kapela dokonce jezdila na koncerty hned dvěma auty a tím byli i pověstní. Byla to stará zetka s plátěnou střechou a jen o málo mladší renault bývalého kapelníka Jirky Plešingera.

To by mě zajímalo, zda na koncertech pili alkohol…
KH: Na alkohol se zřejmě moc nehledělo, ale co vím, nikdy se jim žádná vážná nehoda nepřihodila, i když děda mi říkal, že o veselé příhody rozhodně nebyla nouze. Škoda, že se je nepodařilo včas zaznamenat. Jak šel čas, odcházeli i jednotliví členové kapely, až zůstali jen dva. Kapelník Jirka Plešinger a můj děda, bubeník Jan Radil.

V kolika letech jste začal hrát?
KH: Myslím si, že mi bylo okolo šesti let. Bývalý kapelník společně s mým dědou hráli každou neděli v místní hospůdce na harmoniku a buben. Přitom vzpomínali na staré časy a občas mě tak vzali mezi sebe. Takže před více než rokem se zrodil nápad, že bychom mohli kapelu znovu obnovit.

Jak to probíhalo?
PM: Karel již dlouhou dobu hrál v Dechovém orchestru mladých při Základní umělecké škole v Chotěboři. Společně jsme oslovili několik mladých lidí, kteří rovněž hráli v dechovém orchestru. Zkrátka, myšlenka znovu obnovit Leškovanku se povedla a na samém počátku nás bylo osm členů. Nyní je stav už konečně mnohem lepší.
KH: Postupně se začali přidávat další členové a scházeli jsme se na pravidelné zkoušky, sháněli noty, a především se učili nové písničky. Po mnoha zkouškách jsme začali znovu hrát. Členové kapely se samozřejmě pořád obměňují.

Jak probíhají zkoušky a koncerty Leškovanky dnes?
PM: Scházíme se každých čtrnáct dní, přičemž kromě dechové hudby začínáme hrát i hudbu moderní. V našem repertoáru nechybí ani domácí české písně.
KH: Chceme oslovit posluchače všech věkových skupin.

Jak na vás koukám, myslím si, že dechová hudba jen tak nevymře…
PM: Myslím si, že dnešní doba moc nepřeje nejen muzice, ale i dalším kulturním odvětvím. Lidé dnes za hudbu nechtějí tolik utrácet. Myslí si, že hudba a obecně umění jsou zdarma. Na druhou stranu, když se podíváme na Moravu, tam je skoro v každé vesnici nějaká dechová kapela, a většina z nich se dokonce bez problémů hraním i uživí.

Co si myslíte o televizní stanici Šlágr? Pomohla nějak české dechové hudbě?
KH: Myslím si, že televizní stanice Šlágr má jak pozitivní, tak i negativní stránky. Přispěla k velké popularitě a všeobecné informovanosti lidí o dechové hudbě. Na druhou stranu, když se podíváme na tuto stanici z druhého pohledu, jde o neuvěřitelnou mediální masáž a obrovský kšeft. Kvalita některých kapel, které tam vystupují, je na pováženou a mnohokrát jde o takzvané samohrajky. Většina kapel tam totiž vystupuje na playback a každý si tam může natočit vlastní CD.

Předpokládám tedy, že o vystupování v TV Šlágr asi nemáte zájem, že?
PM: Nemáme, i když si uvědomujeme, že by nám to mohlo přinést nové posluchače. Ale za jakou cenu? Raději budeme získávat posluchače tady na Vysočině a hrát lidem pro radost.

Máte za sebou již hodně odehraných akcí a koncertů v novém složení Leškovanky?
KH: Pár akcí ano. Jsme rádi za jakoukoliv akci, kam nás lidé pozvou, a zatím jsme žádnou zábavu ani neodmítli. Rozhodně budeme rádi za nové příležitosti a nabídky.
PM: Chtěli bychom se více dostat do povědomí všech lidí. Jsme kapela mladých hráčů, kteří mají chuť a energii bavit ostatní. Naším mottem je to, že hrajeme srdcem, a muzika je součástí našeho života. Lidé, kteří mají rádi muziku, to jistě ocení.

Prozradíte nějaké plány do budoucnosti?
PM: Rozhodně chceme co nejvíce hrát, zkoušet a získávat nové a velmi potřebné zkušenosti. V plánu máme i natočit vlastní CD.
KH: Pokud by se lidé chtěli o nás dozvědět více informací či nás kontaktovat, mohou navštívit naše webové stránky na adrese www.dh-leskovanka.webnode.cz nebo i zavolat na telefonní číslo 723 384 213 a můžeme se domluvit například i na individuální akci podle vlastních požadavků. Rádi vyjdeme komukoliv vstříc.

Složení kapely

Jiří Kadlec - 1. trubka, umělecký vedoucí
Jan Zahrádko – obligátka
Pavel Málek – 2. trubka, umělecky vedoucí
Karel Hroch – tenor, kapelník
Petr Jandík – baryton, pozoun
Lukáš Kopecký - 1b, klarinet
Lukáš Kyncl – es, klarinet
Dominik Zikl – doprovodná trubka
František Pavlas – trombon
Stanislav Píska – bass
Simon Frolík – bicí
Pavel Kletečka – zvuk

Záskoky v kapele:
Jiří Píska a Vojtěch Píska – oba bass
Jan Olič – baryton
Věra Polnická – klávesy
Ondřej Nepovím – 1. trubka
Martin Veselý a Věra Polnická – zpěv
Jan Pikla – es klarinet

Autor: Filip Brož

17.12.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Neprůstřelný je na podzim v krajském přeboru po třech kolech chotěbořský gólman Tomáš Dobrovolný (na snímku), který nepustil míč za svá záda 270 minut. Naposledy to bylo ve Speřicích, kde se s týmem radoval z výhry 1:0.

Soural: Nemá cenu dělat velké závěry, nyní je to o momentálním pocitu

Ilustrační foto.

Hanáci vyhráli také odvetu v Jihlavě

Vražda mezi cizinci: Došlo k ní na ubytovně v Humpolci

Humpolec – První letošní vražda na Vysočině se stala na začátku týdne v Humpolci na Pelhřimovsku. V pondělí časně ráno bylo na ubytovně v Pražské ulici nalezeno tělo pětačtyřicetiletého cizince bez známek života. Muž ležel na chodbě ubytovny. Pomoci mu nedokázali ani lékaři rychlé záchranné služby.

Požár zastavil výrobu v Kronospanu. Firma tvrdí, že šlo o zkrat

Jihlava – Více než deset milionů korun. Taková je bilance sobotního rozsáhlého požáru v jihlavské společnosti Kronospan v ulici Na Hranici v Jihlavě-Bedřichově. Hořela hala, ve které se zpracovávají OSB desky, dokonce musel být vyhlášen třetí stupeň požárního poplachu. Oheň proto na několik dní odstavil výrobu ve firmě.

V muzeu se bude mluvit o pokladech na Vysočině

Chotěboř – Zajímáte se o poklady? Rádi o nich čtete? Nebo dokonce jste jejich vášnivým hledačem? A jak to vůbec se stavem pokladů na Vysočině vypadá? Odpovědi nejenom na tyto otázky dostanete v úterý 5. září od 17 hodin v městském muzeu v Chotěboři.

Děti si ve žďárském parku hrají v balících slámy

Žďár nad Sázavou - Na šest desítek balíků ze slámy tvoří bludiště na okraji žďárského parku Farská humna. Dočasnou venkovní hernu pro děti tam vybudoval žďárský výtvarník Michal Olšiak.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení