Mohl byste nejdříve přiblížit program HLCA?
Honeywell Leadership Challenge Academy je program pro děti zaměstnanců firmy Honeywell a můžou se do něj přihlásit děti od šestnácti do osmnácti let. Jde o pětidenní pobyt, který se koná v U.S. Space ve městě Huntsville ve státě Alabama. Účelem programu je naučit, nebo zdokonalit, jejich tvůrčí schopnosti, anglicky tomu říkají leadership, formou výzev v oblasti vědy, technologie, inženýrství a matematiky.

Jaká jsou kritéria pro přijetí do programu?
Tím nejdůležitějším je, že otec nebo matka konkrétního dítěte musí pracovat ve firmě Honeywell. Následně se posílá přihláška, která obsahuje esej, proč zrovna jemu by měl program pomoct. A k tomu se ještě přikládají studijní výsledky.

Jsou nějaká omezení? Například kolik lidí z jednoho státu se může zúčastnit…
Myslím si, že ne. Bylo tam asi 156 účastníků z celého světa, a to jen v jednom týdnu. Po nás byl ještě další týden, tak dejme tomu, že se mohlo účastnit takových 300 lidí.

Jaká byla vůbec cesta tam?
Byla docela náročná. Dvakrát se přestupovalo, v Londýně a Chicagu, a trvala asi dvanáct hodin. Nejhorší na tom byl časový posun. Celý týden bylo docela těžké se s ním srovnávat. Na konci, když už jsem se s ním trochu srovnal, tak jsem zase letěl zpátky. Bylo by výhodnější tam být delší dobu, alespoň čtrnáct dní.

Vesmírné centrum bylo blízko letiště?
Přímo na letiště pro nás přijel autobus, kterým jsme pak jeli asi dvacet minut.

Jak to bylo s ubytováním?
Bydleli jsme jen kousek od vesmírného centra. Je to ubytovna přímo pro lidi, kteří se účastní tohoto kempu, nebo tam skládají nějaké zkoušky.

Jak všechno začalo a jaké bylo přivítání v centru?
Hned po příletu nás převezli do kina, kde jsme se představili a řekli krátce něco o sobě ostatním účastníkům. Potom nám pustili film, myslím, že z osmdesátých let, přímo o programu HLCA.

Bylo tedy potřeba mít pokročilou znalost angličtiny…
Angličtina byla určitě velmi důležitá.

Byla to i podmínka pro přijetí? Dělaly se z ní nějaké zkoušky?
To vůbec. Ale všechno bylo jen v angličtině. Ukázali nám prezentaci, podle které jsme jednotlivé úkoly měli dělat. Byly tam menší problémy s pochopením některých věcí, ale dalo se to.

Po úvodním filmu jste si už mohli i něco vyzkoušet?
Ne, i tak byl ten úvodní den tak náročný, že jsme šli spát. Každý den ale byla nějaká aktivita, třeba sestavování asi dvaceticentimetrového prototypu rakety, který jsme další dny zkoušeli. To bylo třeba dopoledne a pak něco podobného i odpoledne, například práce v týmu. A k večeru následovala nějaká prezentace. Jednou ji vedl i pilot vojenské stíhačky.

Mohli jste si vyzkoušet i simulaci letů?
Byly tam dvě místnosti a v každé z nich bylo asi patnáct simulátorů stíhaček – přímo kokpitů. Před vámi byla jako ve stíhačce spousta různých tlačítek a obrazovka. Pilotování stíhačky byl velký zážitek.

Zvládl jste to? Bylo těžké, náročné?
Bylo těžké vyznat se v těch ovládacích prvcích. Popravdě jsem ani nevěděl, co nějaké znamená. Třeba se mi stalo, že jsem chtěl střílet a nešlo mi to, protože jsem neměl zapnuté zbraně. Tak to byla docela sranda.

Nebylo potřeba mít dopředu nějaké znalosti?
Vůbec ne. Všechno nám vysvětlili až předtím, než nás posadili do kokpitu.

Byli jste hlavně uvnitř střediska, nebo jste absolvovali i nějaké doprovodné programy venku?
Ani ne. Na konci února tam byla docela velká zima. Ale je to rozsáhlý komplex, takže jsme chodili z jedné budovy do druhé. Taky jsme například simulovali misi raketoplánu na Měsíc. Byli jsme rozděleni do čtyř kabin. Byli to piloti, navigátoři z Houstonu, vědci a kosmonauti, kteří prováděli výzkum na Měsíci. Já jsem byl ve skupině vědců, prováděli jsme různé pokusy a pak jsme o nich informovali Houston.

Mohli jste si vyzkoušet i různé změny gravitace?
Ano. Vyzkoušeli jsme si gravitaci, která je na Měsíci. To nás zavěsili do takových popruhů, ve kterých jsme chodili a skoro jsme se vznášeli.

Poznal jste lidi z jiných států?
Poznal jsem lidi třeba z Finska a dokonce i tak z dalekých zemí jako Singapur nebo Austrálie. Taky tam byl kluk z Argentiny.

Vzpomněl byste si na nějaký další zážitek?
Pro spoustu lidí to byl sníh. Třeba ti ze Singapuru nebo z Austrálie ho nikdy neviděli. Ale jinak můj největší zážitek byla asi ta stíhačka, protože nikdy předtím jsem v ničem takovém neseděl.

Popsali vám přítomní kosmonauti svoje zážitky z vesmíru?
Ano a ukazovali nám fotky. Třeba vyfocená Země z raketoplánu byla úžasná.

Dali vám s sebou něco na památku?
Dostali jsme celou řadu věcí. Například modrou kombinézu, ve které jsme simulovali misi na Měsíc. Dál jsme dostali visačku, která nás rozřazovala do jednotlivých týmů. Teď si na všechno nevzpomenu, ale bylo toho docela hodně.

Chtěl byste se v budoucnu věnovat něčemu podobnému?
Asi bych se tomu nechtěl úplně věnovat. Mám víc představ, co bych chtěl dělat. Jednou z nich je například zdravotnictví, medicína. Ještě ale nejsem úplně rozhodnutý.

Lukáš Zadek