VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Je příjemné slyšet, že někomu zlepšíme den

Jihlava - Už sedmým rokem pracuje s dobrovolníky při jihlavské oblastní Charitě. Původním povoláním je však koordinátor dobrovolníků Roman Mezlík učitelem anglického jazyka a k této práci na Charitě se dostal přes projekt, který ho zaujal.

25.1.2014
SDÍLEJ:

Vedoucí dobrovolnického centra Roman Mezlík je původní profesí učitel anglického jazyka, žije v Jihlavě a v letošním roce oslaví padesáté narozeniny. Foto: Deník/Jana Kodysová

I když předtím dobrovolníka nikdy nedělal, zaujala ho tato činnost zhruba před dvanácti lety na školním pobytu v Holandsku. Tam poprvé viděl, jak dobrovolníci chodí za seniory do domovů důchodců. Dnes je rád, že se tato praxe podařila prosadit také do českého prostředí, a dobrovolníky může sám vysílat také například do jihlavských Stříbrných Teras nebo do domova důchodců ve Ždírci.

Jak jste se dostal k práci na jihlavské Charitě?

U Charity jsem sedmým rokem. Původní profesí jsem učitel angličtiny a tehdy před těmi sedmi lety jsem se rozhodl jít učit na živnostenský list. Protože mám jazykové kurzy brzy ráno a pozdě odpoledne, tak čas, kdy neučím, jsem chtěl vyplnit nějak smysluplně. Zaujal mě tehdy jeden projekt Oblastní charity Jihlava s názvem Park in Park, který pomáhal lidem bez vzdělání s kvalifikací a získáním práce. U tohoto projektu jsem působil půl roku, pak jsem si dal kratší pauzu a později jsem byl osloven, zda bych nechtěl pracovat v dobrovolnickém centru na částečný úvazek jako koordinátor dobrovolníků. A takto pracuji dodnes, protože se nechci vzdát ani učení.

V čem spočívá vaše práce?

Dobrovolníci jsou lidé, kteří chtějí nějak pomáhat, takže s nimi pracujeme různými způsoby. Abychom dobrovolníky získali, děláme náborové akce a akce s tím spojené. Lidem, kteří mají o dobrovolnictví zájem, nabídneme místo, kde mohou pracovat. Spolupracujeme i s dalšími dobrovolnickými centry mimo Charitu, jsme členem pracovní skupiny Dobrovolnictví pro Vysočinu a snažíme se o to, aby naše práce měla smysl a abychom mohli dobře spolupracovat s krajem, městem i dalšími organizacemi.

Co je nejčastější náplní dobrovolníka?

Co se týče našeho dobrovolnického centra, tak naši dobrovolníci nejčastěji pracují v sociálních službách. Vždycky chceme, aby se dobrovolníci stali součástí nějakého týmu a aby byli smysluplně využiti. Takže mají na starost sociální kontakt s uživateli služeb. Když vezmeme jako příklad seniory, tak si s nimi povídají, čtou jim, řeší s nimi trable, vezmou je na procházku nebo na nákup. Při práci s dětmi se zase snažíme o pestrou činnost, takže máme třeba dobrovolníka, který vede kroužek stolního tenisu na Denním a týdenním stacionáři v Jihlavě, dále máme lidi na muzikoterapii nebo arteterapii. Činnost musí být přínosem jak pro zařízení, aby se tam dobrovolník jen „neflákal", a zároveň je třeba, aby to mělo nějaký osobní přínos pro daného člověka.

Můžete říct, kolik máte dobrovolníků v centru?

Počty dobrovolníků rostou. Na dlouhodobé smlouvy máme přes 100 lidí. Pro služby Oblastní charity Jihlava je to 70 lidí, dalších 32 jsou lidé vysílaní z jiných organizací, které koordinujeme. Další kapitolou jsou jednorázové akce typu Tříkrálové sbírky, kde je třeba velké množství dobrovolníků, a je zde i hodně odpracovaných hodin. Tato aktivita je otázkou týdne nebo dne, kdy koledníci vyrazí do ulic. Je to zase jiný druh dobrovolnictví, ale podstatný, protože ve sbírce koledníci vyberou hodně peněz. Letos při sbírce bylo zhruba 1 000 dobrovolníků, kteří odpracovali více než 4 500 hodin.

Pořád ještě platí, že dobrovolník dělá práci ve svém volnu bez nároku na honorář?

To jsou základní principy dobrovolnictví, že to lidé dělají nezištně, zdarma ve svém volném čase. Kdyby to bylo jinak, tak už to není dobrovolník.

V dnešní době se každý vymlouvá na nedostatek času, máte dostatek dobrovolníků?

Když si někdo chce čas najít, tak si ho najde. Máme různé kategorie dobrovolníků. Velkou část tvoří studenti. Často jsou to studenti sociálních škol, kteří mají vypěstovaný vztah k sociálním službám. Ale máme i maminky na mateřské dovolené, které mají děti dopoledne ve školkách, a tak přijdou pomáhat do Klubíčka. Potom máme mezi dobrovolníky také seniory, kterých bychom ale uvítali více, protože mají lidem co nabídnout, těch bychom uvítali více. Dále máme dobrovolníka na počítačovou techniku. Přihlásil se nám pán, který by čtyři dny chodil do práce a ten pátý den se chce věnovat dobrovolnictví. Hledáme pro něj možnost k využití, on prý si klidně zkusí i oblast mimo profesi. Zatím to vypadá, že by ale mohl vést počítačový kroužek v nízkoprahovém zařízení pro děti, v Erku.

O co mají dobrovolníci největší zájem?

Je to různé, mění se to. Nejvíce dobrovolníků chce pracovat s malými dětmi, v této oblasti je dobrovolníků více, než je potřeba. K větším dětem je potřeba dobrovolník, který si dokáže získat autoritu a dokázal by je zabavit aktivitami od sportu až přes kulturu, takže by se sem hodili třeba chlapci. Dále chodíme do nemocnice, do domovů seniorů, tady všude máme dobrovolníky, kterých bychom ale uvítali více.

Se kterou skupinou klientů je třeba nejvíce pracovat?

Tak například senioři potřebují kontakt, potřebují, aby s nimi dobrovolník strávil čas a nahradil mu v uvozovkách rodinu. A potom jde o dobrovolníky v kontaktním centru, kteří se setkávají s lidmi ohroženými závislostí na drogách, pro které je nutné mít nějaké předpoklady. Požadujeme věk minimálně dvacet let a je zde nutná určitá vyzrálost. Kontaktní centrum si potom dělá vlastní výběrové řízení, kdy se s pomocí psychologa zjišťuje, zda je osoba vyzrálá.

Jaký je věk dobrovolníků?

Většinou jde o mladší ročníky, studenty. Minimální věkové požadavky jsou patnáct let, takže průměr je kolem dvaceti let. Máme i starší dobrovolníky, těch je ale minimum.

Spousta lidí by se do činnosti chtěla třeba zapojit, ale neví jak. Co byste jim poradil?

Nejprve by se měl zájemce kouknout na webové stránky do sekce dobrovolnictví. Tam si najde činnosti, které může vykonávat. Často zveřejňujeme i výzvu, že hledáme dobrovolníky na konkrétní činnost. Vždy lidem, kteří se přihlásí, říkám, ať si nechají projít hlavou, co je nejvíce zajímá. Poté ho zkontaktuji s osobou na daném zařízení a dobrovolník si zkusí, zda mu to vyhovuje. Když ho to bude bavit, tak s ním až potom sepisujeme dobrovolnickou smlouvu.

Co když zjistím, že mi to nevyhovuje?

Ještě než uzavřeme smlouvu, tak lidem říkám, jestli si nechtějí zkusit ještě něco jiného. Když už totiž tuto činnost chce dělat, tak ať dělá to, co ho naplňuje. Nikdo se na nikoho nezlobí, když člověk přijde a řekne, tohle není pro mě. Občas se to stává, ale není to tak často právě proto, že si to předtím mohou vyzkoušet. Například se stává, že dobrovolníci chtějí dělat na Káčku, táhne ho to k tomu, ale kolegové na místě zjistí, že ten člověk na to není dostatečně vyzrálý. Těmto lidem navrhneme, ať si na rok zkusí něco jiného a pak se vrátí.

Jakou máte zpětnou vazbu od klientů? Vidíte, že má vaše práce smysl?

Jedna z věcí, která svědčí o tom, že zájem o naše služby roste a že je děláme dobře, je narůstající počet dobrovolníků, hodin i zařízení, která chtějí, abychom k nim dobrovolníky vysílali. Každý rok se nám podaří přidat jedno nebo dvě zařízení, se kterými spolupracujeme. Pak je příjemné, když nám paní ze sociálního odboru jihlavského magistrátu zavolá, pochválí dobrovolníka a sdělí nám, že pán, který byl upoutaný na invalidní vozík a nepodíval se dlouho ven, ožil a je na něm vidět, že má lepší náladu. Tak to je příjemné slyšet. Na druhou stranu se ptáme i dobrovolníků, jak práci vidí a zda mají vlastní nápady.

A podařilo se v poslední době něco takového dobrovolníkům vymyslet?

Zrovna třeba kroužek stolního tenisu na stacionáři, arteterapie a podobně. Dobrovolníků se ptáme, co umí, jestli mohou něco nabídnout a kolikrát se povede něco nového zavést. Když se vrátím ke kroužku stolního tenisu u dětí s postižením, tak se nám podařilo uspět na dětské olympiádě postižených dětí.

Chystáte nějaké novinky, plánujete pod Charitou otevřít nějaká další zařízení?

Nedávno se otevřelo nízkoprahové centrum v Kostelci a z letošní Tříkrálové sbírky je záměrem rekonstrukce na Žižkově ulici, kde ve spolupráci s jihlavským magistrátem připravujeme Centrum pro sociálně znevýhodněné.

Snažíte se dobrovolníky nějak ocenit, motivovat?

Snažíme se jim nabídnout vzdělávací akce, mohou se vzdělat v tom, co dělají, ale na druhou stranu do toho nikoho nenutíme. Vždy koncem roku předáváme ocenění Dobroch roku, letos bude jubilejní desátý ročník, tak budeme chtít vymyslet něco speciálního. Touto cenou chceme ocenit aktivní dobrovolníky, i když to pořadí zase není to nejpodstatnější. Hlavní smysl je poděkovat všem, kteří se dobrovolnictví věnují.

Vy sám jste byl v minulosti dobrovolníkem?

Čistě jako dobrovolník jsem nebyl, ale setkal jsem se s tím v Holandsku, kde jsem pobýval se studenty zemědělské školy na praxi. Tam jsem viděl, že spousta domovů pro seniory je obklopena mladými lidmi, a říkali jsme si, jak je možné, že tam ti lidé mají takto hodně návštěv. Pak mi bylo vysvětleno, že to nejsou návštěvy, ale dobrovolníci, kteří jdou z práce a přijdou za seniory. To byla zajímavá zkušenost, která je asi dvanáct let stará, a tady se o tom ještě moc nevědělo. Když jsem pak přišel do této sféry, věděl jsem o této myšlence a líbilo se mi to. Zpočátku jsem byl ale skeptický, protože lidé v Holandsku se mi zdáli otevřenější a přívětivější, ale nakonec i u nás se ukazuje, že i tady jsou lidé práce se seniory schopní.

Autor: Jana Kodysová

25.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Vzala stopařku a přišla o pěněženku

Michaela Horáková začala budovat své sny, oprostila se od stereotypní společnosti a založila vlastní architektonické studio. K tomu přišla tento rok s vlastní módní značkou Mishe.
25

Tvrdohlavě kráčím proti proudu

Dobrohostov opět naservíroval porci dobré muziky

Dobrohostov - Magické prostředí letního parketu v Dobrohostově opět přivítalo festival Stock Dobrohostov. Největší přehlídka regionálních kapel z Vysočiny přinesla nadupaný program a dobrou atmosféru. Tahouny letošního ročníku byly kapely Krausberry, Morava nebo Šohajka.

OBRAZEM: Úroda na Sádku je nejlepší za pět let. Suchu navzdory

Vysočina /ROZHOVOR/ – V nejzápadnější a nejvýše položené viniční trati Znojemské podoblasti právě dozrávají hrozny. Pro vinaře Lubomíra Lampíře z Vinařství Sádek u Kojetic a jeho spolupracovníky tím začíná jedno z nejnáročnějších období. Hrozny ze Sádku i z ciziny se začnou měnit v burčák a následně i ve víno. Vedla k tomu náročná sezona, která nejspíš přinese výjimečnou úrodu.

OBRAZEM: Krucemburk láká na výstavu květin

Krucemburk - Po dvou letech opět rozkvetly reprezentační prostory Úřadu městyse Krucemburk. Spolek zahrádkářů zde po celý víkend 19. a 20. srpna pořádá tradiční výstavu květin. Výstava je milovníkům kvetoucí krásy zpřístupněna vždy v době od 9 do 17 hodin.

Zloděj si do firmy došel pro nářadí

Světlá nad Sázavou – Případ krádeže nářadí k pracovnímu stroji prošetřují policisté z obvodního oddělení ve Světlé nad Sázavou. Ke krádeži došlo někdy v době mezi 7. a 15. srpnem v obci Příseka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení