Stál tam několik dní. V bílé nažehlené košili s kravatou, oblečený jako na koncert. Zpíval, vyhrával na celé kolo s kloboukem u nohy, kde se skromně krčilo několik dvacetikorun. Ale Ladislav Štoll nežebral. Jak tvrdil, je pouliční umělec, který má muziku rád a potěšení z ní chce rozdávat druhým. „Pocházím z malé obce Rváčov. Jsem rád mezi lidmi. Myslím, že hrát na ulici je mnohem lepší, než vysedávat doma," prozradil pan Ladislav a vzápětí dodal: „Nejste náhodou od policie? Jestli jste opravdu od novin, chtěl bych vidět průkaz." Jeho skutečný příběh bude zřejmě mnohem prozaičtější a asi smutnější. Jak vysvětlil, vyučil se truhlářem. Žije sám, protože prý měl na ženské smůlu. Má prý rád přírodu, doma chodí do lesa vysekávat staré stromky a keře, což bude zřejmě opět spíš nutnost, mít si čím zatopit, než láska k přírodě. Pan Ladislav je v důchodu, takže zřejmě má do kapsy pěkně hluboko.

Za chvíli prozradil, že havlíčkobrodská Dolní ulice není jeho první štace. Hrát na harmoniku jezdí po vlastech českých už delší dobu. S ohledem na to, že je v důchodu má zřejmě jízdu vlakem se slevou, tudíž za cestu ušetří. Protože to, co si za dopoledne hraním v Dolní ulici vydělal, by mu nestačilo ani na skromný oběd. „Nejvíc uznání mají lidi v Praze, ti mi za hraní dají nejvíc, tady v Brodě zatím nic moc," povzdechl si pan Ladislav. Proč si vybral zrovna Havlíčkův Brod, když Rváčov je kdesi ve východních Čechách, je tak trochu záhada, ale prý tady prožil určitý čas na protialkoholním léčení. Pan Ladislav je nejen vyučený truhlář, ale také údajně tak trochu psycholog.

Psychologii prý studoval soukromě v knihovně v Hradci Králové. „Muzikou zaháním chmurné myšlenky. A to že chodím dobře oblečený… člověk zkrátka na sebe nesmí přestat dbát, to je začátek konce," zdůraznil pan Ladislav. K muzice má ale viditelně talent. Střídal lidovky, klasiku i modernu. Lidovek prý umí zahrát z paměti šedesát, moderní šlágry se učí sám, poslechem podle magnetofonu.