Proč, to vysvětlil na úterním semináři pro knihovníky ředitel brodského gymnázia, Hynek Bouchal. „Miloš Doležal se pustil do u nás opomíjeného žánru, který má svůj původ v historii. Je to legendistika, neboli hagiografie," konstatoval Bouchal, a přirovnal Doležalovo dílo ke starým legendám o světcích a mučednících. „Takzvané psaní o svatých kráčí napříč historií, protože člověk potřebuje slyšet silný příběh o jiném člověku, ať už ve smyslu kladném nebo záporném. S takzvanými legendami pracuje rovněž i moderní psychoterapie," vysvětlil Bouchal.

Jak podotkl, je takřka pikantní, že když Doležal chtěl vydat svoji první knihu o Toufarovi, nemohl najít nakladatele. „Dokonce i velká a slavná pražská nakladatelství, která se chlubí tím, že rozumějí literatuře, nepoznala, že se jedná o bestseller. Takže knihu nakonec vydalo malé nakladatelství na Vysočině. Doležalova kniha se stala knihou roku, začalo se o ní najednou mluvit a psát," podotkl Bouchal.

Osobou pátera Toufara se začal Doležal zabývat už dříve, na vysoké škole si ho vybral jako diplomovou práci. Bouchal připomněl i Doležala básníka. Jeho tvorbu přirovnal k tvorbě Hrabala a Erbena. Sám Doležal pochází podle Bouchala z rodiny, která byla poznamenána historií padesátých let. „Jeho prastrýc Bohumil Burian byl regionální historik a mecenáš umění. Zemřel v padesátých letech po výslechu na služebně Státní bezpečnosti," upřesnil Bouchal.