Rada Kraje Vysočina na svém březnovém jednání doporučila ke schválení krajskému zastupitelstvu udělit titul Mistr tradiční rukodělné výroby Kraje Vysočina třem osobnostem. Vedle Jindřicha Holuba to jsou ještě Jindřich Toman z Pelhřimova, který se zabývá výrobou štípaných holubiček ze smrkového dřeva, a Hana Šmikmátorová z Jihlavy, která umí vytvářet velikonoční kraslice technikou voskové batiky.

Jindřich Holub si zaslouží ocenění za výrobou štípaného šindele, tradiční české historické střešní krytiny ze smrkového nebo modřínového dřeva.

Titul mistr přijímá Holub s rozpaky. „Velkou radost z toho nemám. Nominovali mě úředníci z muzea, pro ně je to možná umění, ale já odborník, natož mistr, nejsem. S opravdovým šindelářem se nemohu měřit. Obávám se, že snaha úředníků o udržování lidových tradic a křísení starých řemesel je umělá, protože je to nyní moderní, ale opravdový zájem tam není. Mým cílem je udržovat Michalův statek, a to bez znalostí starých řemesel nejde," podotkl Holub. Vyrábět šindele se naučil částečně sám, prvotní informace získal od zkušeného šindeláře z Hlinska.

Výrobou štípaných šindelů se Jindřich Holub snaží, aby z našeho života nevymizelo jedno z historických řemesel, které dříve patřilo téměř do každé chalupy. Mnoho sedláků v 19. století si dokázalo udržovat statek a vyrábět domácí nářadí.

A jak postup výroby šindelů vypadá? Ze smrkového špalku si Jindřich Holub připraví štěpiny, potom každou upevní do stolice, které se říká dědek. Vezme poříz a několika tahy vykouzlí rovný šindel s ostrým hřbetem – pérem. Ten v dědkovi pootočí a ostrým šindelářským struhem vyškrábne v tupé hraně šindele drážku. A je hotovo. Šindele se nechají proschnout a potom se již skládají na střeše. I to Jindřich Holub umí.

Jiří Víšek