Častější obnova pachových ohradníků a možná i změna pachu šelmy, která má zvěř odpuzovat, by mohla zvířatům před vstupem na silnici zabránit. Na dřevěných kůlech je v současné době směsice pachů rysa, medvěda a člověka. Ani to však na některých místech lesní zvěř od vstupu na komunikace neodradí.

Jedním z takových míst, kde se to na Vysočině často děje, je například silniční úsek z Třebíče směrem na Dukovany, konkrétně okolí křižovatky na Pozďátky a Klučov. Uvedl to jednatel třebíčského okresního mysliveckého spolku Josef Venhoda. „Za loňský rok jsme tam měli sražených osmadvacet kusů zvěře, většina byla srnčí. Byl tam i jeden divočák, který měl sto dvacet kilo. Auto to úplně zdemolovalo, šlo na odpis," poznamenal Venhoda.

Další smrtelně poraněnou zvěř nacházejí myslivci po okolních polích a lesích. „Nemusí totiž uhynout hned, ale zhasne až později. Do té doby se velice trápí," upozornil jednatel třebíčského okresního spolku. „Takovou zvěř ale do statistik sražených kusů nezahrnujeme. V nich je pouze ta, u které je to prokazatelné už kvůli tomu, že je u případu policie," podotkl Venhoda.

Pro myslivce jde o škody, které se jen špatně vyčíslují. „Život zvířete těžko převedete na peníze. Minimální cena srnčího je ale pět tisíc korun, u trofejového srnce to může být i několikanásobně tolik, nehledě na to, když dojde k usmrcení srny, která má v sobě mládě," upozornil dále Venhoda.

Pachové ohradníky, tedy opatření, které má zvěř od vstupu do silnice odrazovat a zároveň aktivovat její pozornost, obnovují myslivci běžně dvakrát ročně. Přispívá jim na to vysočinský krajský úřad. „Jde o projekt řešený smlouvou o dílo, kdy myslivci realizují příslušnou činnost za úplatu," popsal vedoucí krajského oddělení lesního hospodářství a myslivosti Jiří Bartoš.

Ohlásit? Ano, vždy!

Podle Bartoše je ale možné a vhodné, aby myslivci podle potřeby obnovovali repelent i vícekrát během roku. „Dvakrát určitě není horní hranice. V první fázi je dobře, co se týká četnosti aplikace, vyjít ze zkušeností kolegů z okresních mysliveckých spolků. Následně sami uživatelé honiteb, s přibývajícími zkušenostmi, vytipují úseky, kde je dobře pach obnovovat častěji, i třikrát nebo čtyřikrát ročně," poznamenal Bartoš.

Podle Josefa Venhody by taková praxe byla potřebná nejen u Kožichovic, ale třeba také v úseku mezi Třebíčí a Račerovicemi. „Jsou tam místa, ve kterých řidiči v podstatě nemohou zareagovat. Zvěř totiž do poslední chvíle nevidí," vylíčil jednatel třebíčského okresního spolku.

Ve hře je také je změna pachu šelmy v použitém repelentu. Podle Jiřího Bartoše to však úplně aktuální není. „Prozatím jsme se dohodli, že bude zachován stávající přípravek, pro příští rok však změnu v tomto směru nevylučuji," poznamenal.

Josef Venhoda však vyzývá k urychlenému řešení. „Nejlepší by byly ploty, to ale bohužel není příliš reálné. Koncem března budeme pach znovu obnovovat, nevím ale, jestli to k něčemu bude," řekl.

Situace ale není všude stejná. Například podél hlavního silničního tahu u Rudíkova na Třebíčsku jsou pachové ohradníky v délce tří kilometrů, a myslivci si je nemohou vynachválit. „Střetů je podstatně méně než v době, kdy tady nebyly," podotkl hospodář rudíkovské honitby Vojtěch Kašpar.

Srážka se zvěří se však může udát prakticky kdekoli. Řidiči by ji měli ohlásit vždy, nehledě na škodu na voze. „Protože tím, že srazíte zvěř, byť to nemusí být vaší vinou, jste poškodil majetek cizí osoby. V tomto případě lesní zvěř, která někomu patří nebo za kterou někdo nese svou odpovědnost," upozornila vysočinská policejní mluvčí Dana Čírtková.