Několika tisícům z nich po dobu až jednoho roku přispěje z evropských peněz na celý hrubý plat. Úřady práce prý věří, že si firmy absolventy nechají i po uplynutí dotovaného období.

Tohle rozhodnutí je zřejmě skutečný „majstrštyk", za který by se nemuseli stydět ani v Kocourkově. Vzniká tak umělá zaměstnanost, za kterou dnešní komunistobijci paradoxně kritizují reálný socialismus.  Otázka je, proč zrovna absolventům, neboť absolventi jsou většinou, narozdíl třeba od handicapovaných, lidé mladí, silní, zdraví, nezávislí, bezdětní, takže by se o sebe  měli umět postarat sami, a ne se už od mládí učit natahovat ruce ke státní kase. Druhá otázka je, proč naopak stoupá hlad po řemeslnících a proč absolventi učebních oborů, hlavně technických, nezaměstnaností většinou netrpí?

Možná by bylo na místě nalít si už jednou čistého vína a přiznat si, že dobrá polovina absolventů středních a vysokých škol nemůže najít práci, protože je nezaměstnatelná a současný trh práce je nepotřebuje. V celé republice není totiž, bohužel, tolik kanceláří, které by zaměstnaly tisíce budoucích managerů, absolventů nesmyslných oborů, jako je kulturologie a rekreologie, toužících po platu ve výši 40 tisíc měsíčně, bílém límci, vlastní služební limuzíně a notebooku, to vše společně s raketovou kariérou typu do roka ředitelem. Navíc podle zkušených pedagogů úroveň vzdělání v Čechách devalvuje. Současní maturanti by, co do obtížnosti studia, maturantům před třiceti lety zřejmě nestačili s dechem. Slavné státní maturity připomínají podle pedagogů testík z časopisu, na vysoké školy dnes nastupují i trojkaři. Ve hře je momentálně, spíš než touha po studiu a vzdělání, především přání mít papír s razítkem, který svému držiteli umožňuje nosit nos nahoru a hlavně nepracovat.

Práce, a nedejbože práce fyzická, se v současné době stala téměř sprostým slovem. Práce je prý jen pro „socky", zahraniční dělníky, neschopné hlupáky, a rodiče, kteří mají povinnost potomka přisátého na jejich peněženky, živit až do důchodu. Člověk manuálně pracující je navíc současnou politickou garniturou veřejně zesměšňován, častován ponižujícím přízviskem manuál, jeho mzda je na hranici přežití.

Proto není divu, že rodiče vyděšení z toho, aby se jejich dítě nestalo posmívaným manuálem, pošlou potomka na jakoukoliv školu. Byť by to byla škola soukromá, nabízející podivné studijní obory, nad kterými se úředníkům na „pracáku" ježí vlasy hrůzou. Jen aby potomek měl ten bílý límec! Hlupců s papírem a diplomovaných specialistů na suché z nosu  máme dnes už tolik, že bychom s nimi přehradili Vltavu od pramene k ústí. Šikovný, zručný řemeslník je ale jako bílá paní. Všichni o něm mluví, nikdo ho neviděl.

stepanka.saadouni@denik.cz