VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Noc s Andersenem v havlíčkobrodské knihovně

Havlíčkův Brod – 27. března 2015 proběhla v dětském oddělení Krajské knihovny Vysočiny v Havlíčkově Brodě již třináctá Noc s Andersenem.

2.4.2015
SDÍLEJ:

Noc s Andersenem v dětském oddělení knihovny.Foto: Archiv Heleny Valtrové

Letošní ročník byl ve znamení hradu, hradních bytostí a strašidel, neboť byla k této příležitosti vydána kniha Honzy Smolíka a Kláry Smolíkové Na hradě Bradě a zároveň se slavilo 100. výročí narození Jana Drdy, jehož pohádky se nesou v podobném duchu. Nechali jsme se proto inspirovat a připravili jsme pro děti Pohádkovou stezku s rozličnými úkoly a různé hry, které měly spojitost s tímto tématem. Zároveň měly děti najít truhlu s pokladem, kterou pomocí indicií, jež postupně získávaly, a které je dovedly k tajence, dokázaly otevřít a mohly se tak zmocnit zasloužené odměny.

Tento rok se Noci s Andersenem zúčastnili žáci 4. třídy ze ZŠ V Sadech, společně s jejich učitelkou Helenou Hotovou. A jak to všechno vlastně začalo? Nejprve se děti před knihovnou rozloučily se svými rodiči a postupně se odebraly na studovnu, kde si odložily své spací pytle, karimatky a další vybavení na spaní. Poté se přesunuly na dětské oddělení, kde už jsme na ně čekaly my – knihovnice, abychom je přivítaly a vydaly se společně za dobrodružstvím plným záhad a nečekaných překvapení. Po úvodním čtení pozdravů si děti poslechly píseň Pavla Cmírala Ty jsi můj strašnej zloděj času, která směla být použita právě pro Noc s Andersenem. Dále následovalo rozdávání triček a lepení samolepek se jmény, abychom se všichni poznali a mohli se i náležitě oslovovat. Ale co by to bylo za Noc s Andersenem, kdybychom neměli pana Andersena?

Nezapomenutelný pan pohádkář

A tak se děti dočkaly a mohly se konečně seznámit s autorem, díky kterému se tato událost koná – panem Hansem Christianem Andersenem v podání Tomáše Holendy, jenž už po několik let vystupuje při této akci jako tento nezapomenutelný pohádkář. Po představení se pan Holenda pustil do vyprávění o životě H. Ch. Andersena, o tom jaké měl dětství, jací byli jeho rodiče, jaké měl sny a čím se chtěl stát. Na konci položil dětem otázku, kterou správně zodpověděly a získaly tak první indicii.

Poté následovala výtvarná dílna, kde děti za poslechu pohádek Jana Drdy, které předčítal pan Andersen, vyráběly za společné spolupráce papírové čertíky. Každý si vyrobil dva čertíky, jednoho si mohl nechat na památku a druhého nechal dětskému oddělení na výzdobu. Za splnění toho úkolu dostaly děti další indicii, která je přiblížila k jejich pokladu. A poté už přišlo na řadu jedno z překvapení. Společně jsme se vydali do Muzea Vysočiny, kde už na nás čekal pan Jedlička se svým programem. Nejprve měl pro děti připravený zahřívací testík, prověřil jejich znalosti z dějepisu, a poté přišlo na řadu povídání o středověku. Co na sobě lidé nosili, jaké si dokázali vyrobit zbraně na obranu, padla i zmínka o husitech a jejich vozových hradbách, nebo třeba o Karlu IV.

Na řadu také přišla historie Havlíčkova Brodu. Děti se dozvěděly, že dříve bylo město o dost menší, než je v této době ,a že zde existovaly dvě brány v Horní a Dolní ulici, které však byly zbourány, protože už byly ve špatném stavu. A pak už na děti čekalo ono magické hledání pokladu v podzemních chodbách muzea. S napětím jsme očekávali, zda se jim podaří truhlu najít a zanedlouho se tak stalo a poklad byl na světě. Ovšem byl tu malý zádrhel, truhlice nešla otevřít, a proto děti za správně zodpovězenou otázku pana Jedličky obdržely další indicii.

Na závěr této návštěvy se pan Andersen podepsal za všechny děti do knihy návštěv a poté jsme se všichni vydali zpátky do knihovny. Hned u schodiště vedoucího do dětského oddělení čekalo na děti páže, které jim udělilo glejt, opravňující je k pobytu na hradě Bradě a jeho přilehlému okolí. Když byly všechny děti pasovány, usadily se na oddělení, kde na ně čekalo občerstvení, a tak se pustily do dobrot, které jim připravil sponzor této akce, pekárna Vilém, jejich maminky a paní knihovnice. Po vydatném odpočinku čekalo na děti to pravé dobrodružství, a to Pohádková stezka plná zákeřných úkolů a hradních bytostí, odehrávající se v potemnělých místnostech a zákoutích knihovny. Jako první se ve studovně dětem představila Bílá paní v úloze komorné, která měla připraveno obouvání židle poslepu. Kdo tento úkol splnil, mohl jí za odměnu zavázat střevíček. Na dalším stanovišti v učebně ve vestibulu hartusil čert-písař, kterému se děti musely upsat husím brkem „vlastní krví", aby mohly pokračovat ve své cestě za pokladem. Napětí trochu rozptýlil rytíř-čarostřelec, u kterého si naši nocležníci vyzkoušeli střelbu z kuše, což byla pro většinu z nich zábava a vestibul knihovny se tak proměnil v malou střelnici. Poté děti pokračovaly na oddělení pro dospělé čtenáře, kde na ně čekaly další záludné úkoly.

Nejprve se je pokoušel obelstít černokněžník-badatel svými zapeklitými piktogramy, které musely rozluštit. Dále na děti čekala čarodějnice-záškodnice, při jejímž úkolu si naši dobrodruzi vyzkoušeli házení kroužků a chytání zátek do kelímků, což se jim pokoušela všemožně překazit. V čítárně pak byl připraven šašek v roli krotitele draků, a tak se děti opět poslepu snažily poskládat rozstříhaného draka dohromady. O tom, jestli ve svém snažení uspěly, se pak mohly na vlastní oči přesvědčit. Na vedlejším stanovišti byl duch-hudebník, jenž ťukal do různých předmětů, a děti musely podle sluchu poznat, na co to vlastně hraje. Mohly se tak setkat se zvukem skleničky nebo hrnku, plechovky nebo plastové mističky. Předposlední úsek patřil pážeti-archeologovi a jeho historickým předmětům. Děti měly za úkol poznat jednotlivé objekty a zúročit tak své znalosti. Na posledním stanovišti v m-centru čekal pan Andersen s knížkou pohádek a za jeho poutavého čtení se naši lovci pokladu pustili do malování pohlednic, které bylo jejich posledním úkolem v Pohádkové stezce. Když se zde všechny děti setkaly, dostaly další indicii. Po tomto náročném dobrodružství se opět občerstvily, aby nabraly další síly, protože je čekaly ještě další hry a úkoly. Nejprve jsme děti rozdělili do skupinek, a poté jsme se pustili do zábavy. Jako první se odehrála hra Baterka. Děti za pomoci baterek musely najít obrázky, které představovaly nějaké zvíře žijící na hradě. Každá skupinka musela najít obrázky v časovém limitu dvou minut, a poté nám řekla, jaké zvíře představovala. Pak opět všechny děti dostaly indicii, vedoucí k pokladu. Následující hra Dušička volá svého rytíře byla už obtížnější, neboť se dva hráči z každé skupinky ocitli v prostou plného překážek. Jeden z hráčů měl zavázané oči a druhý se ho pomocí příkazů snažil navést k sobě tak, aby se nevidoucí hráč nesetkal se žádnou překážkou. Za splnění se děti opět přiblížily ke svému cíli obdržením další nápovědy. Poté si vyzkoušely práci ve skupinkách luštěním čertovských přísloví a opět na ně čekala indicie. Dalším úkolem na cestě za pokladem bylo dostat indicii za vyslovení zákeřných jazykolamů, které si každý vylosoval z klobouku za asistence pana Andersena. Když se dětem podařilo tento jazyk lámající počin zdolat, čekala na ně předposlední nápověda. Tu poslední mohly získat až od pana Andersena, který si pro ně na závěr připravil záludnou otázku, kterou ale děti bez problémů zodpověděly.
A tak se stalo to, na co jsme celý večer čekali. Děti získaly všechny indicie a jejich opravdu posledním úkolem bylo přijít na správnou odpověď.

Truhla s pokladem byla otevřena!

A protože byly opravdu chytré a šikovné, ihned ji na nás zakřičely a mohly si tak konečně otevřít truhlu s pokladem. Toho se nakonec chopil na přání dětí pan Andersen a po otevření truhlice se dětem naskytl pohled na zlaté čokoládové peníze, které si do posledního pozlátka rozebraly. Poté si svou odměnu vychutnaly a za zhlédnutí pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci si zakously poslední noční svačinku a pak se odebraly na studovnu, kde si připravily svoje pelíšky. Když se děti uložily do spacáků, čekal na ně za svitu lampičky pan Andersen a naposledy jim přečetl pohádku od Jana Drdy. Postupně se všechny děti odebraly do říše spánku a podle spokojených výrazů ve tváři se jim naše dobrodružství opravdu líbilo.

V sobotu ráno všichni nocležníci posnídali další dobroty od pekárny Vilém v čítárně na dospělém oddělení. Na rozloučenou dostali upomínkové předměty od Krajské knihovny Vysočiny a společnosti Pleas a mohli se pak v doprovodu svých rodičů vydat domů, kde jim o svých zážitcích určitě vyprávěli.

Helena Valtrová

Autor: Redakce

2.4.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
AKTUALIZOVÁNO

Na dálnici D1 zemřel po nehodě další řidič

Takto vypadá klokan Kuki, který utekl chovateli až z Mohelnice. Objevil se v minulých dnech poblíž Jihlavy.

Majitel hledal Kukiho u Vyskytné. Zatím ho nenašel

Účastníci letní žurnalistické škoky nahlédli do redakce Deníku

Havlíčkův Brod – Jak vznikají noviny, kdo všechno se na jejich výrobě podílí nebo v čem je práce novináře těžká i krásná, o tom se mohli přesvědčit účastníci letošní Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského, kteří se ve středu přišli podívat do redakce Havlíčkobrodského deníku.

Moderní trend kompostéry. Radnice je půjčují zdarma

Havlíčkobrodsko – Kompostéry za dotovanou cenu začala nabízet občanům města i větší obce na Havlíčkobrodsku. O speciální nádoby je zájem, kompostování se pomalu stává módou. Zvlášť když radnice nádoby půjčují většinou zdarma.

Otec zapomíná, že má dceru

Havlíčkův Brod - Otcem jen podle rodného listu je zřejmě devětatřicetiletý muž z Havlíčkobrodska, který byl obviněn ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy.

Za volant usedl bez řidičského průkazu

Přibyslav - Značnou dávku odvahy či spíše drzosti měl řidič z Brněnska. Usedl za volant, přesto že neměl řidičský průkaz, navíc jeho auto s přívěsem nemělo ani zcela platnou technickou kontrolu. Jeho jednání se mu nevyplatilo.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení