U železniční stanice v Bílku u Chotěboře stojím také já společně se svojí ženou a pětiměsíční dcerou, kterou mám připnutou v sedáku na břiše. Kolem nás stojí další stovka nadšených turistů všech věkových kategorií, včetně jednoho koně.

Ještě předtím, než se vydáváme všichni na cestu, tak probíhá dobročinná sbírka Novoroční čtyřlístek, jejíž výtěžek putuje na budování stezek pro vozíčkáře. „Sbírku pořádáme již počtvrté. Každoročně se nám podaří vybrat v celé České republice dostatek financí, za které se budují nové stezky. Celkem jich je již třináct, přičemž jsou rozdělené podle obtížnosti. Ta nejnáročnější se nachází u Vizovic," vysvětluje předsedkyně havlíčkobrodského KČT Jaroslava Kohoutová.

Mezitím, než dořekne poslední větu, tak se již lidé vydávají směr údolí Doubravy. Největší část skupiny přitom volí jednodušší trasu, my naopak tu těžší. Po chvíli chůze jsme již u vody. Cesta podél břehu je sice kamenitá a v některých místech dosti krkolomná, ale naštěstí na zemi neleží sníh, místy akorát led. Přemýšlím o každém kroku, jediné zaváhání a mohlo by se snadno stát, že se s dcerou vykoupu v ledové řece. Doubrava nám přitom ukazuje své zimní kouzlo.

Po necelých čtyřiceti minutách přicházíme na rozcestí k největší skále v údolí – Sokolohradu. Jdeme na vrchol, kde se nachází upravená vyhlídka, a pozorujeme pozůstatky hradu ze 13. století. Tam potkáváme i menší skupinky turistů, kteří volili jednodušší trasu. Mezi nimi je i Dana Bartáková, která se novoročního výšlapu účastní již od samého počátku.

„Členkou KČT jsem již 18 let a stále mě to moc baví. Pravidelně se účastním i jiných akcí v průběhu roku a také hodně chodím sama," říká nám Bartáková a společně se vydáváme zpět horní cestou do Bílku.

Okruh, který jsme šli, měřil pět kilometrů.