„Kdybych mohla s paní Alexandrou Kiňovou mluvit, řekla bych jí, že ji neskutečně obdivuji," uvedla Jitka Ondráčková. „Já nemohla od dvanáctého týdne těhotenství ani chodit, byla jsem v nemocnici, a ona to zvládá s neuvěřitelným způsobem, fyzickou lehkostí a nadhledem," pokračovala Ondráčková a dodala, že rodičům paterčat přeje samozřejmě hodně zdraví a síly. „Bude to pro ně neskutečný nápor, vždyť už jedno dítě mají. Doufám také, že se kolem nich najde hodně lidí, a dost možná i firem a poskytovatelů různých služeb, které jim podají pomocnou ruku," popřála Ondráčková.

Matkou čtyřčat Lucie, Štěpána, Lenky a Davida se Jitka Ondráčková stala 6. ledna 1994. Děti přišly na svět v pražské nemocnici U Apolináře. Tehdy šlo o třetí čtyřčata, která se v České republice narodila. „Uteklo to všechno jako voda, ale byly to roky krásné a plné událostí," zavzpomínala Ondráčková a s úsměvem dodala: „Na přesný čas narození svých synů a dcer si už nepamatuji, bylo to ale někdy kolem druhé hodiny odpolední a ve čtvrtek."

Čtyřčata se narodila předčasně, první termín porodu lékaři stanovili až na duben. Maminka je poprvé uviděla až za pět dní. Dodnes na to vzpomíná jako na neskutečný zážitek. „Byly to takové panenky v inkubátoru, všude samé hadičky, trubičky, všechno pípalo," vypráví. Děti tenkrát vážily mezi 700 až 800 gramy. V nemocnici s nimi maminka zůstala ještě půl roku, domů si s manželem odváželi už tříkilová miminka.

S péčí o děti jí, a to až do tří let jejich věku, pomáhala asistentka, pak už se musela spolehnout na vlastní síly a pomoc rodiny. Do první třídy nastoupila čtyřčata společně, později se jejich školní cesty rozdělily. Dnes už se připravují na svá budoucí povolání. Kluci si zvolili řemeslo, oba se v Chotěboři učí truhlařině, z Lucky bude po absolvování školy v Havlíčkově Brodě kuchařka nebo servírka. Lenka pro změnu studuje ve Světlé nad Sázavou obor sociální péče.

Sourozenci Ondráčkovi milují sport. Bez výjimky.
„Hraji florbal," řekli svorně Lucka. Štěpán i David. Kluci přidali i hokej. „Mně zase chytlo plavání a bruslení," odpověděla na otázku, co jí baví ze všeho nejvíc, Lenka.

Mít hned tři stejně staré sourozence bylo podle Lenky příjemné. „Pořád jsem si měla s kým hrát," řekla bezelstně. Přesto připustila, že občasné rozmíšky a nesváry sourozenci prožívali také. Tak, jako v každé jiné rodině.