Psa uvázaného u stromu na louce poblíž jednoho domku si všimli ve středu ráno cestující autobusem na zastávce v Dobré. Celou dobu pes štěkal a vyl. Cestující se domnívali, že pes patří obyvatelům onoho stavení, kteří tam psa z nějakých důvodů uvázali úmyslně, a tak si toho přestali všímat. Jenže pes byl u stromu uvázaný ve středu ještě po třetí hodině odpoledne a to již bylo místním  divné.

Velký pes, zdálky vypadající jako dobrman, už ani neštěkal, zdálo se, že na svoji situaci rezignoval. Šli jsme se tedy otázat do sousedního stavení, zda netuší, komu zvíře patří. „Ten je tady uvázaný už od noci, náš není," ujistila nás rodina Strašilových. Jak se ukázalo, kdosi zvíře nejspíš v noci z úterý na středu přivedl či přivezl na místo a tam nechal.

Pokud máte rádi zvířata, ježí se vám v takové situaci vlasy, ale je otázka, co pro takového „nalezence" můžete udělat, a jak zajistit, aby se dostal někam, kde se o něj odborně postarají. Tak jsme zavolali linku 158, Policii ČR a požádali o radu. „V takovém případě se obraťte na vaši městskou policii," poradil nám policista. Jenže město Přibyslav žádnou městskou policii nemá. „Tak oslovte místní úřad," upřesnil policista. Po třetí hodině odpoledne jsme zavolali na městský úřad v Přibyslavi, ani na jedné ze čtyř pevných telefonních linek to nikdo nebral, tak jsme zkusili oslovit psí útulky.

Jestli můžete, tak ho přivezte

V psím útulku v Mírovce  u Havlíčkova Brodu telefon vyzváněl, ale zaměstnanci měli zřejmě práci někde venku, tak jsme zkoušeli  ještě další útulek pro psy, a sice v Polné. „Už nám volali z městského úřadu v Přibyslavi," sdělil nám po mobilním telefonu pracovník ze Spolku na ochranu zvířat Polná. „Takže si pro psa přijedete," potěšilo nás. „Bohužel jsem v teď v práci, takže nejdřív mohu přijet ve čtvrtek, jinak to nejde," omluvil se polenský ochranář  s tím, že si pak psa vyzvedne. Takže před opuštěným psem se rýsoval ještě další těžký den. „Jestli můžete, tak ho přivezte," poradil ochranář.

Autem jsme nedisponovali. Pokusili jsme se znovu dovolat na město, ale nikdo to nebral. Proto jsme se pokusili zajistit zvířeti aspoň krmení a vodu, protože osvojení bohužel nepřicházelo v úvahu. Ukázalo se, že nejde o dobrmana, ale zřejmě o loveckého psa, nějakého ohaře, který už nebyl štěně. Ke stromu byl připoutaný řetízkem s karabinou.

Žádné známky či něčeho, co by mohlo zjistit majitele jsme si nevšimli. Vzhledem k tomu, že zvířata nemluví, ani svého povedeného páníčka „prásknout" nemohl. Nicméně jsme považovali za štěstí, že jeho pán měl alespoň tolik soucitu, že psa nenechal někde v lese.

Jak jsme zjistili, ani dalším lidem nebyl osud psa lhostejný.  Podle souseda Stanislava Pejzla si zvířete všimli i dělníci, kteří opravují v Dobré silnici a snažili se s ním přátelit a psa aspoň krmit. Na přítomnost „nalezence" upozorňovali štěkotem i místní psi.

Lidé prý šetří, zvíře musí pryč

Tento smutný případ není první a nebude poslední. Podle informací provozovatelů zvířecích útulků se mnozí chovatelé nyní houfně zbavují svých domácích zvířat, a sice z úsporných důvodů. Pes nebo kočka pro ně představují „zbytečný výdaj" více než 500 měsíčně, který lze z domácí položky škrtnout. „I kdybych měl umřít hlady, své kočky bych se nezbavil," říká pan David z Havlíčkova Brodu.

Jeho kamarádovi, Lukáši Markovi takové jednání připadá psychopatické. „Bývá, bohužel, takovým pravidlem, že čím víc je člověk bohatý – tím bývá chamtivější, lakomější a sobečtější. Takže se nezbavuje jen zvířat, ale i dalších „nepotřebných" členů rodiny. Je to jen o povaze člověka. Člověk by měl vědět, že o zvíře je třeba se starat a pokud si do bytu nepořizuje zrovna bernardýna, nemusí to být ani nákladné. Takový ubožák, který je schopný psa nebo kočku uvázat nebo vyhodit v lese, by měl být mimo jiné i zbaven volebního práva," zlobí se mladý chovatel.