V malé vsi Hřiště, nedaleko Ronova nad Sázavou, oba muže na udání tehdejšího starosty obce zastřelili četníci ze stanice v Přibyslavi.

Na místo tragického paradoxu historie odboje proti hitlerovské okupaci, kdy popravčími nebyli nacisté, ale čeští kolaboranti, vede fyzicky nenáročná vycházka ze železniční zastávky Ronov nad Sázavou na trati Havlíčkův Brod – Žďár nad Sázavou.

Projdeme kolem kartonážky Apolly a Olšiakovy sochy draka, všimneme si zchátralého zámečku na nádvoří škrobárny Amylon, podíváme se do zastřešené rybí sádky a pokocháme pohledem na jeden z nejstarších kamenných mostů v Čechách.

Nedávno byl s velkými obtížemi a značným nákladem opraven, spojuje dva břehy Sázavy, v 19. století ho maloval slavný česko-italský krajinář Antonín Chittussi. Před sebou máme větší novodobý most, klene se nad přítokem Sázavy – Losenickým potokem.

Kolmo přejdeme rušnou silnici číslo 19 a dáme se cestou vzhůru, po levé ruce bude malý rybník, po pravé bývalý ronovský hostinec.

Cesta stoupá poněkud tajemným a vlhkým lesem, ve srázu zurčí divoký potok s pramenem své vody pod vsí Hřiště, cíle našeho výletu. Název vesnice, v níž dnes žije méně než sto obyvatel, pochází ze středověku, zde se odehrávaly rytířské turnaje pánů z Ronova.
Když dojdeme k rybníku, uvidíme vlevo počátek travnaté ho letiště s obrysem hangárů a profesionální metereologické stanice. My však odbočíme vpravo. Souběžně s dnešní asfaltovanou silničkou vede již trávou zarostlý kamenitý úvoz, mezi vzrostlým stromořadím, to bývala cesta k hostinci rodiny Němcových.

Dne 2. října 1944 se stala osudovou vysíleným a promoklým mužům. Luža a Koreš z ní vešli do hostince a živí ho již neopustili. Tragickou epizodu odboje připomíná pamětní deska, byla odhalena v prvním poválečném roce za účasti generálovy vdovy a poručíkových rodičů.
Budeme pokračovat vzhůru, dojdeme ke kruhové návsi s rybníkem, jeden z domů vlevo od zvoničky je rodištěm akademického sochaře Františka Němce.

Nadaný Myslbekův žák padl 10. března 1918 ve známé bitvě u Bachmače, měl pouhých 24 roků. Také jeho válečný osud připomíná pamětní deska.

Jsme jakoby na konci světa. Dál už vede polní cesta k lesu. Je dobré mít v batohu svačinu. V Hřišti a Ronově nad Sázavou již hospůdky nejsou.

Ivo Havlík