VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Přátelství umělecké a lidské

Vysočina – U příležitosti letošního 125. výročí narození dvou přátel z Vysočiny – Jana Zrzavého a Bohuslava Martinů si mnoho příznivců kultury připomíná tato dvě jména.

3.10.2015
SDÍLEJ:

Místo narození a hrob. Slavný malíř Jan Zrzavý se narodil ve Vadíně, dnes části Okrouhlice. Pochován však je na hřbitově v Krucemburku.Foto: Jiří Víšek

Mezi oběma těmito čelnými představiteli české i světové kultury 20. století lze rozpoznat mnohé styčné body v oblasti umělecké i lidské.
Oba umělci se narodili v roce 1890 na Vysočině. Rodiště obou nesou znaky jisté výjimečnosti. Poličská věž už udivuje tímto faktem sama o sobě. V dnešní době by se takováto mimořádnost, jež ozvláštnila Bohuslavovi Martinů jeho příchod na svět, mohla přihodit už málokomu. Jan Zrzavý, ten zase po celý svůj život neměl jasno, zda byla jeho rodištěm Okrouhlice nebo sousední Vadín. Školní budova, kde se jako synek řídícího učitele narodil, stála na pozemku, o který se radní obou sousedících obcí průběžně „přetahovali".

Oba umělci z Vysočiny vzešli a přestože jejich životní pouť vedla vzdálenou cizinou, jsou také oba na Vysočině pochováni. Tento úmysl sice nebyl přímočarý, ale nakonec tomu u obou osud tak chtěl. Na poličském hrobě Bohuslava Martinů i na krucemburském hrobě Jana Zrzavého lze spatřit stopy Francie – země, v níž se utvářelo ve 20. a 30. létech 20. století krásné přátelství obou umělců. Společně se skladatelem sní svůj věčný sen v Poličce také jeho francouzská manželka Charlotta. Náhrobek Jana Zrzavého v Krucemburku byl zhotoven dle návrhu samotného malíře jako výraz inspirace jeho tolik milovanou a malířsky prožívanou Bretaní.

V životě i v díle Bohumila Martinů i Jana Zrzavého zaujímala výsadní postavení jejich láska k vlasti – nikoliv však sentimentálně nebo formálně proklamovaná, nýbrž niterně prožívaná u vědomí poznané krásy jak ve vlastní domovině, tak i v cizích zemích. Jan Zrzavý to sám vystihl těmito slovy: „Právě že jsem žil mnoho v cizině, uvědomil jsem si mnohem více svoje češství… rozpoznal jsem, co je v nás a ve mně bytostně české, co přijaté a co napodobené a jalové."

Když Bohuslav Martinů skládal svou kantátu Otvírání studánek, kouzelné dílo, které se rázem vlilo do srdce národa jako tekuté stříbro, psal svému příteli do Poličky: „Něco o naší Vysočině, něco věčně pravdivého, na čem je možno spočívat s jistotou; to je ono tajemství, jež jsem si odvezl do ciziny od nás, to je víra v člověka, nezlomná víra."

Jan Zrzavý i Bohuslav Martinů často měnili místa svého pobytu, zejména manželé Martinů bývali jako „tažní ptáci". Avšak paralelně s touto životní proměnlivostí neustále tíhli k domovu – ke své životní konstantě. Ať to bylo kdekoliv, museli mít oba umělci pevný středobod, o nějž bylo možno se opřít a jemuž bylo možno věřit.

U Bohuslava Martinů i u Jana Zrzavého se projevovalo jejich nadání už v dětství. Z poličské věže zvučela hudba malého houslisty a v okrouhlickém rodinném pokoji vznikaly obdivuhodné dětské ilustrace k pohádkám. Ve školách to však bylo jiné. Tam se jim nedařilo. Bohuslav Martinů „byl propuštěn z konzervatoře pro nenapravitelnou nedbalost" a Jan Zrzavý „byl propuštěn z Umělecko průmyslové školy pro špatnou docházku a divoké malování."

Navzdory školní neúspěšnosti a díky jejich vnitřnímu ustrojení, osobní odvaze, poctivosti, samostudiu a cílevědomosti vyrostli z obou velcí umělci, které ocenil celý národ.

Umělecké dílo Bohuslava Martinů i Jana Zrzavého bylo samovolně přijímáno národem, ale státní mocí bylo často znevažováno. Fašisté se například dívali na obrazy Jana Zrzavého jako na „zvrhlé umění". Komunistický totalitní režim zase nenacházel ani v hudbě Bohuslava Martinů ani v obrazech Jana Zrzavého onen proklamovaný socialistický realismus. Přesto však umění bylo hlavním životním posláním obou těchto umělců.

Pro oba umělce byla typická jejich tvůrčí všestrannost. Bohuslav Martinů pěstoval všechny formy hudebního umění – píseň, komorní hudbu, symfonii, koncert, operu, balet, kantátu, oratorium. Jan Zrzavý byl malířem, grafikem, ilustrátorem a scénografem.
Jan Zrzavý i Bohuslav Martinů měli vřelý vztah k folklóru, který však dokázali uchopit každý svým osobitým způsobem.

Oba umělci měli plaché povahy, které se však vyznačovaly nezaměnitelnými specifickými kontrasty. U Bohuslava Martinů to byl například vyhraněný smysl pro zdravou ironii a u Jana Zrzavého jeho občasná sveřepost, zděděná snad po jeho krucemburských předcích. Jaromír Zemina charakterizoval Jana Zrzavého velmi výstižně jako „samotáře milujícího lidské společenství". Paní Charlotta psala o „něžném srdci přítele Zrzavého", když jednou prodal obraz, aby jí mohl poslat peníze na cestu z Paříže do Čech. Bohuslava Martinů rovněž vystihují citlivá slova paní Charlotty: „Vždy bral ohledy na jiné, nebyl schopen hrubého nebo násilného gesta nebo slova… byl velmi skromný…"

Velké přátelství mezi Janem Zrzavým a Bohuslavem Martinů se vyvinulo až v průběhu 20. a 30. let ve Francii. Hloubku tohoto přátelství snad kromě korespondence a fotografií dokladuje i ta skutečnost, že Jan Zrzavý daroval novomanželům Bohuslavovi a Charlottě Martinů k jejich svatbě roku 1931 jednu z verzí svého slavného obrazu Milosrdný samaritán. Bohuslav Martinů zase do partitury své kantáty Kytice vepsal věnování Janu Zrzavému. Když se po Mnichovské zradě Jan Zrzavý vrátil do své vlasti a manželé Martinů následně emigrovali do USA, osobní kontakty sice byly znemožněny, ale přátelství trvalo. V tom byli oba umělci setrvalí. V prosinci 1948 píše Bohuslav Martinů z New Yorku Janu Zrzavému: „Myslíme na Vás často a zvláště v posledních dobách; málokdo od nás píše, a tak víme též velmi málo. Co stále děláte? Učíte v té Olomouci? Co malujete? Potřebujete barvy nebo kafe? Litovali jsme, že jste nemohl přijet. Mohli jsme si požvanit…" Smutný přídech má dopis, který psal Bohuslav Martinů v květnu roku 1959 Miloši Šafránkovi a v němž je zmínka o Janu Zrzavém: „Vyřiď Zrzavému, že je velká možnost, že budeme okolo 26. září také v Benátkách, paní Weber tam hraje můj koncert a tak je naděje, že nás vezmou s sebou, tak bychom se moc těšili na setkání s tím starým fousatým…"

28. srpna 1959 však zasáhl osud – Bohuslav Martinů po těžké nemoci zemřel. Přátelství však žilo svým způsobem dále. Jan Zrzavý byl věrným průvodcem paní Charlotty při všech jejích pozdějších pobytech v Čechách – ať už šlo o pietní akt v Poličce roku 1959 nebo o jmenování paní Charlotty čestnou občankou Poličky v roce 1975 či o založení Společnosti Bohuslava Martinů v roce 1977. Při jedné z těchto návštěv také paní Charlotta, velká milovnice květin, přivezla Janu Zrzavému kytici růží. Nebyla to však ledajaká kytice! Byly to květy doslova symbolické. Jan Zrzavý o tom roku 1975 novinářům pověděl toto: „To mně dovezla paní Martinů ze své zahrádky ve Vieux Moulin, vesničky u Paříže, kde teď paní Charlotta bydlí, česky je to Starý Mlýn. A věříte, že ty růže pocházejí vlastně z mých keřů? Když jsem si před léty postavil v Paříži domek, hned jsem si taky koupil růže a začal je pěstovat. Ale nedařily se mně, skomíraly. Byl jsem z toho tenkrát moc smutný, ale nevěděl jsem, co s nimi mám dělat. Pak byl u mě jednou na návštěvě Bohuslav Martinů s paní a já jsem si jim postěžoval, jak se mi pěstování růží nedaří. Oni se mi nabídli, že je přesadí na zahrádku ve Starém Mlýně. Tam se růžím dařilo, krásně rostly i kvetly. A vidíte, kvetou tam dodnes. To už je let!"

Dílo Bohuslava Martinů a Jana Zrzavého stále žije. Jejich umělecké poselství jde přes generace, překračuje století. Snad je to proto, že jejich umělecká tvorba byla a stále je moderní, ale současně i hluboce oduševnělá. Zdá se, že tato kombinace je velmi životaschopná. Zájem kulturní veřejnosti o dílo Bohuslava Martinů a Jana Zrzavého nejenže trvá, ale má vzestupnou tendenci. Je zajímavé, že ani jeden ze jmenovaných umělců se ve své době nestaral o to, aby se zavděčil moderním trendům, nezajímal se o estetické diskuse, nýbrž poctivě tvořil a byl „svůj". Jan Zrzavý tuto skutečnost vysvětloval krásnou myšlenkou svého oblíbeného literáta Julia Zeyera: „Dílo umělce vyrůstá ze samých hlubin jeho bytosti, a ježto nutně je dítětem své doby, nemůže býti nemoderním…"

Vzpomínky v Praze i Krucemburku

V souvislosti se zmíněným výročím si dovolujeme pozvat příznivce umění na vzpomínkový večer, který bude věnován Janu Zrzavému a bude se konat v pátek 6. listopadu v 17 hodin v Nové budově Národního muzea v Praze. Následujícího dne v 15:30 hodin se uskuteční v kostele sv. Mikuláše v Krucemburku komponovaný pořad hudby a slova, který bude věnován Janu Zrzavému a Bohuslavovi Martinů a v jehož programu zazní komorní hudba Bohuslava Martinů v podání Kvarteta města Brna. Na obě akce srdečně zveme. (Redakčně zkráceno).

Jitka Měřinská, předsedkyně Společnosti Jana Zrzavého

Autor: Redakce

3.10.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Petr Weiss
5

Sexuolog Weiss půjde k soudu v říjnu. Hrozí mu trest až šest let vězení

Ilustrační foto.

Vyděrač, který obtěžoval ženu ze Světlé, skončil za mřížemi

Pálenice se teprve rozjíždí, slabší začátek zavinily třešně

Vysočina – Padesát. Tolik pěstitelských pálenic funguje na Vysočině podle statistiky Celního úřadu pro Kraj Vysočina. Většina z nich však sezonu teprve startuje. Může za to nedostatek třešní. Palírník Roman Koudela z Polné na Jihlavsku začne až v září.

Středeční nehoda na D1: Mladý řidič se nevěnoval řízení, a to ho stálo život

Vysočina - Dvacetiletý řidič se plně nevěnoval řízení, nezareagoval na vzniklou situaci, a to pro něj nakonec bylo osudné. Tragická nehoda se stala ve středu kolem půl páté odpoledne na 93,5 kilometru dálnice D1 ve směru na Prahu. Ke středu dodávky a nákladního auta došlo v místě, kde se jen pár minut před tím odehrála jiná dopravní nehoda.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Śtáflova paleta v Havlíčkově Brodě má už číslo 26

Havlíčkův Brod – Akce s nejdelší tradicí. Každé léto se v Havlíčkově Brodě koná Štáflova paleta, týdenní setkání mladých výtvarníků. První ročník se uskutečnil už v roce 1991. Tenkrát sehnali hlavní organizátoři Štěpán Podešť a Tomáš Holenda jen pár zájemců, mezi nimiž nechyběl výtvarník Pavel Fiala nebo Daniel Koráb, dnes učitel gymnázia Havlíčkův Brod. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení