Nepřekonatelným počinem Oťáka, jak nakladateli hovorově říkali, je sedmadvacetisvazkový Ottův slovník naučný. Vycházel po dvacet let; první díl se objevil v lednu 1888, poslední v roce 1909.

Jde o jednu z největších encyklopedií světa, obsahuje na 150 000 hesel na téměř 29 000 stranách textu, hesla byla doplněna pěti tisíci ilustracemi. Obrovský počin nesnižuje řada větších či menších omylů monumentálního slovníku, mezi něž - paradoxně - patří chybně otištěný městský znak Ottova rodného města Přibyslav, v němž přišel na svět 8. listopadu 1841 jako nejstarší ze sedmi dětí vojenského ranhojiče.

Podíl na zrodu české státnosti Věra Beranová tento týden v časopise LUK (Literatura - Umění - Kultura) vydávaném Unií českých spisovatelů napsala:

"Vyjmenování funkcí a ocenění Jana Otty je téměř bezbřehé. Tento nakladatel, osvětový pracovník, knihkupec byl bez nadsázky vůdčí osobností kulturní elity své doby, všech, kdo se podíleli na vzniku české státnosti, i když se jí v konkrétní podobě nedožil".

Paradoxem je, že téměř všechny encyklopedie z poslední doby za Ottovo rodiště uvádějí Prahu, nikoli Přibyslav.

A dvousvazková Ottova všeobecná encyklopedie, kterou vydalo různými skandály proslulé Ottovo nakladatelství, o muži, jehož příjmení si z komerčních dalo do svého názvu, žádné heslo nemá, nevěnuje mu ani řádek.

Ivo Havlík