VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Prezidenti se mění, Mikuláš v Borové je však stejný. Slib i letos dodržel

Havlíčkova Borová – Když Karel Sobotka poprvé vyšel do borovských ulic převlečený za Mikuláše, aby potěšil i postrašil zdejší děti, na Pražském hradě seděl Edvard Beneš a lidé byli stále plni euforie z konce války.

7.12.2015
SDÍLEJ:

Karel Sobotka ve společnosti, kterou velice dobře zná. Letos navštívili šest rodin.Foto: Jitka Štefáčková

V mikulášském rouchu – obrazně řečeno – přečkal Vítězný únor i kolektivizaci. Nezastavil ho nezvaný příjezd vojsk Varšavské smlouvy, tuhá doba normalizace, perestrojka a ani rozporuplná kuponová privatizace. A letos vychází na svou mikulášskou pouť s andělem a dvěma čerty za zády znovu. „Chodím už sedmdesát let. Nebo víc, vlastně už úplně přesně nevím," směje se Sobotka. Těžko takovou informaci objektivně zjistit, ale možná je nejdéle sloužícím Mikulášem na Vysočině. Možná i v celé České republice.

Když o něm budete mluvit jako o panu Sobotkovi, možná ani mnozí místní nebudou vědět, o kom je vlastně řeč. Když ale řeknete, že Mikuláše letos znovu dělá Varhaník, bude každý Borovák doma. V rodné vísce mu totiž snad ani nikdo jinak neřekne.

Tak tedy – devětaosmdesátiletý Varhaník říká, že letos vlastně kvůli horečce ani po vsi chodit nechtěl, ale věřit se tomu moc nechce. Vždyť už ve tři hodiny odpoledne si trochu nervózně zkouší roucho, ve kterém znovu vyrazí do ulic. Jako vyučený krejčí si ho sám ušil. „Pochopitelně jsem si ho ušil sám. Bývala to moje práce," komentuje stroze, jako by tato otázka ani nebyla namístě.

K výprasku nebylo daleko

„Letos obcházíme šest rodin. Není to moc, ale mně to celkem stačí," vysvětluje v pokojíku plném černobílých fotografií, obrazů s borovským kostelíkem, kazet s hudbou a mezi spoustou knih. V rohu trůní bytelný šicí stroj, na zemi se v matném světle líně převaluje kočka a hodiny na stěně odbíjí čtvrtou. Rychlý pohled na ciferník. Každou chvíli má dorazit anděl se dvěma čerty a půjde se.

„Ani nevím, proč jsem s tím začal. Prostě se mi ta tradice asi líbila. Jooo, my toho při nadílce zažili. Vynechal jsem, jen když to opravdu nešlo, a to bylo málokdy. Obcházeli jsme třeba až čtyřicet rodin. Jednou jsem dostal hroudou sněhu na oko tak, že jsem se málem neudržel a hříšníka skoro seřezal. Na sněhu nás vozili družstevníci pod parou. Chodívalo nás hodně. Dali jsme štamprli, popovídali. To bývaly časy…," sype Varhaník vzpomínky z rukávu a z jeho hlasu je cítit trocha nostalgie. Aby ne. Najednou se ozývá jemné zaklepání na okno ze dvora. „Vteřinu, už jdeme," zahaleká, popadne falešné vousy, berlu a jde před dům. Doprovod už čeká. „Máme na to dvě hodiny. V šest musím být doma," dává na čas zvláštní důraz Mikuláš, který má zatím na hlavě teplou čepici zmijovku.

Je sice ještě světlo, slunce ještě úplně nezapadlo, ale my už vyrážíme. Na ulici před domkem čekají první zvědavci. Varhaníka v mikulášském si v Borové spousta lidí nenechá ujít. Vzduchem létají přes ulici upřímné pozdravy, záclony v oknech se vlní. Když jde s berlou po ulici, každý se podívá.

Ostatních čertů se bojí

Klára Vencová se svými blonďatými vlasy a úsměvem ve tváři se na anděla prostě hodí. S Karlem Sobotkou vyráží už minimálně po desáté. „Letos je toho opravdu méně, ale ještě tak před třemi lety jsme obcházeli asi patnáct domů," podotkne. Abyste nemysleli, ostatní děti v Borové samozřejmě nejsou o Mikuláše a čerta ochuzeny. V městysi chodívá tlup vícero, ta největší čítá okolo patnácti rozohněných pekelníků.

„Těch se sami trochu bojíme. Ale Mikuláše tam dělá syn mého velkého kamaráda," směje se Sobotka během rázného pochodu přes náměstí.

A co odměna? Peníze za službičku pro rodiče si prý nikdy nevzal. „Jednou jsem dostal do kapsy dvacetikorunu. Tři čtvrtě roku jsem ji pak hledal, abych ji mohl vrátit."

Elán mladíka

Jsme u prvního z domků, kam Sobotka letos zavítá. Rychle nasadit vousy i čepici a může se jít.

S elánem – k jeho věku stěží uvěřitelným - třese zvoncem před vchodem. Po chvíli poslouchá první říkanku a dětskou zpověď. Za sedmdesát let jich už slyšel celé stovky a tisíce.

„Pěkné to bylo. Zasloužíš si odměnu," říká přes vousy laskavě a malé děvče v předsíni domu viditelně pookřeje.

Pak Mikuláš prohodí pár slov s pánem domu a před odchodem polkne nezbytnou štamprli na zahřátí. „Dobrá," pochválí slivovici znalecky.
Nu, ale musí se dál. Slib je slib a devětaosmdesátiletý Mikuláš chce být v šest hodin doma. Čekají tam na něj vlastní potomci. Předtím je ale třeba zvládnout ještě pět rodin, které se třesou na nadílku.

A Borová je přeci jen docela velká. „Pane Sobotka, a co za rok?" Ta otázka se prostě nesla celou dobu ve vzduchu.
„Uvidíme, jestli mě tady Pánbůh nechá…" odpovídá věcně.

Dodejme, že ve čtvrt na sedm za legendárním borovským Mikulášem zaklapla branka u jeho domku. Sice o chvíli později, ale svůj slib vlastně dodržel.

Jitka Štefáčková

Autor: Redakce

7.12.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Předvolební debata Deníku

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Ilustrační foto

Petr Valdman: Domácí čistírny odpadních vod nejsou nelegální

Neznámý sprejer poničil vagon

Havlíčkův Brod - Policisté z obvodního oddělení Havlíčkův Brod pátrají po neznámém pachateli.

Startuje soutěž Chance být hvězdou. Točte a posílejte videa

Parádičky, skvostné góly. Bláznivý maskot, hluční fanoušci (a sličné fanynky). To všechno přináší fotbal. A právě dnes startuje soutěž, jež určí, kde najdete ty nejzajímavější borce.

Do Brodu míří Legiovlak, ukáže jak cestovali legionáři

Havlíčkův Brod – Legionářské muzeum na kolejích se vrací z dvouměsíční cesty na Slovensku, aby navštívilo také Vysočinu. Od 17. do 22. října zakotví i v Havlíčkově Brodě.

Ždírec a Lučice už mohou využívat mobilní rozhlas

Havlíčkobrodsko – Od návrhu k činům. Zvýšit informovanost občanů se rozhodlo město Ždírec nad Doubravou. Zavedlo moderní službu s názvem mobilní rozhlas. První informace o mobilním rozhlasu zveřejnilo město v létě, nyní mohou zájemci tuto službu začít využívat. Stejně tak začíná provoz mobilního rozhlasu v obci Lučice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení