Klub vzniká v rámci spolku TILIA, který v obci pracuje od roku 2011. Základní myšlenkou projektu, který podporuje zakládání komunitních spolků či klubů, v nichž hlavním cílem je vzájemná pomoc členů v každodenních činnostech, získala již podporu v osmi krajích České republiky.

Projekt Sousedé plus přineslo do ČR Mezigenerační a dobrovolnické centrum TOTEM, z.s. z Plzně v roce 2012 ve spolupráci s rakouským a německým vzorem Zeitbank 55+ („časová banka").

Jak vysvětlila v obecním zpravodaji obyvatelům Lípy koordinátorka pro Kraj Vysočina Marta Vencovská, princip projektu SOUSEDÉ plus je jednoduchý. Každý člen spolku za sebe nabídne oblast, činnost, kde může být druhým nápomocný a na druhou stranu vyjmenuje věci, se kterými by sám potřeboval pomoci. Platidlem je 1 hodina. Tyto hodiny se vyměňuji uvnitř spolku mezi členy, ale lze je věnovat i lidem mimo spolek, kteří pomoc potřebují. Mimo tuto výměnu se spolek pravidelně schází a podniká různé aktivity. „Nejedná se výhradně jen o seniory. Projekt je mezigenerační, mohou se tedy zapojit i třeba maminky na mateřské dovolené, studenti, nebo každý, kdo má čas a chuť pomáhat a nechat si pomoci. Já umím to a ty zas tohle. Hodiny odvedené pomoci jinému člověku se zaznamenají na časové konto, kde se střádají a tyto nastřádané hodiny využije účastník pro svoji potřebu," vysvětlila ve zpravodaji Vencovská.

„Příkladem může být pomoc v domácnosti, práce na zahradě, pomoc při opatrování zvířat či návštěvách úřadů. Pomůže-li například pan Sláma panu Vodičkovi očesat jablka a stráví tím 1 hodinu, získá na svůj časový učet kredit 1 hodinu. Tou může příště zaplatit například za doprovod na úřad. Za každou poskytnutou pomoc se členům připisuji příslušné hodiny na jejich časový učet. Pokud někdo využije výpomoc jiného člena, zaplatí hodinami ze svého účtu. Jestliže někdo z důvodu zhoršeného zdraví nebo vysokého věku již není schopen nabízet služby ostatním, může si je koupit od sdružení za symbolickou cenu, nebo využit sociálního konta. Kdo naopak více pomáhá, může své hodiny někomu darovat," vysvětluje podstatu vzájemné pomoci centrum Totem. Projekt by měl pomoci hlavně seniorům zajistit si co nejdéle aspoň základní soběstačnost a mít pocit, že jsou svému okolí prospěšní.

Všechny služby jsou založeny na dobrovolnosti, za odvedenou práci se neposkytuje finanční odměna. Podmínkou účasti v projektu je, že se členové znají osobně. Proto projekt funguje pouze ve formě místních skupin, kde je možné vytvořit vztahy, postavené na důvěře.
Projekt tohoto druhu, který chce dobré mezilidské vztahy, jež dosud někde na venkově fungují, nějak koordinovat a řídit, není u nás první. S něčím podobným přišla v roce 2008 oblastní charita na Havlíčkobrodsku. Projekt měl název Sousedská výpomoc. Sousedská výpomoc byla podle tehdejší mluvčí havlíčkobrodské oblastní charity Hany Fikarové novým pilotním projektem. Charita na něj získala grant. Projekt byl určen obcím s menším počtem obyvatel. Ale o projekt nebyl mezi venkovskými starosty zájem. Proč, to vysvětlil tehdejší starosta Sobíňova Václav Ležák.

„Projekt je to zajímavý, určitě prospěšný. Má ale mnohá úskalí, s nimiž by měli organizátoři počítat. Já osobně bych se do takové akce v obci nepouštěl a rozmyslel bych se ji zaštítit svým jménem," upozornil starosta Sobíňova.

Jak vysvětluje, sousedská výpomoc je na venkově většinou historicky běžná a patří k dobrým mravům. „Pokoušet se ji organizovat, je obrazně řečeno totéž, jako nosit dříví do lesa. Sousedé, kteří se léta znají, si navzájem vyjdou vstříc i bez organizace," zdůraznil Ležák. Zkoušet dobrou vůli sousedů koordinovat úřadem, či dokonce neziskovovkou, nějak ji monitorovat, není podle jeho zkušeností dobrý nápad.

„Pravidelně naše seniory navštěvujeme. Vím, jak se někdy bojí pustit si někoho do domu. Navíc jsme jen lidé. Mezi potřebným a pomocníkem mohou nastat nesváry kvůli maličkostem. Nebylo by šťastné, aby jejich osobní spory musela nakonec řešit obec, protože kývla na nějaký projekt," uvedl některé příklady starosta Ležák. Nehledě k tomu, že podle Ležáka lidé, zapojení do projektu „monitorované a koordinované" dobré vůle mohou mít časem nepříjemný pocit, že pomáhat musejí a tím pádem je to časem přestane bavit.