Je to přesně 96 let, kdy byla na Václavském náměstí v Praze oficiálně vyhlášena samostatnost, a pro národy bývalého Rakousko-Uherska se začaly psát nové dějiny.

Bohužel si myslím, že většina obyvatel republiky včerejší den brala jako možnost prodloužit si víkend. Zkusil jsem se zeptat pár lidí, zda vědí, z jakého důvodu se slaví státní svátek. Obdržel jsem zajímavé odpovědi, které potvrdily fakt, že lidé na historii zapomínají. Většina slyšela zmínky o roku 1918 naposledy ve školních lavicích.

Soudím, že je důležité znát historii a především se z ní učit. Je to nevyčerpatelný zdroj informací a studnice moudrosti. Tímto vás tedy zvu na malý výlet strojem času do roku 1918.

Vyhlášení samostatného Československa předcházela léta strávená v područí Rakousko-Uherska a intenzivní snaha českého státu o posílení vlastní národní identity a emancipaci 
v rámci monarchie. Varianta úplného odtržení a osamostatnění získala reálné obrysy teprve během první světové války, která celý proces formování nového státu uspíšila.

V posledních měsících války byl ustaven Národní výbor, který se zabýval otázkou odtržení zabývat. Na vzniku Československa se zásadní měrou podílelo několik významných československých osobností v čele s Tomášem Garriguem Masarykem. Ten se v té době nacházel v Paříži a z domova ho podporovala Mafie, tajný orgán, v němž se soustředil vnitrostátní protirakouský odboj. Důležitým momentem v procesu osamostatnění byla generální stávka 14. října, která reflektovala bídný stav zásobování potravinami a jejich vyvážení z Čech na frontu. Rozvášněný lid si však na nový stát počkal ještě dva týdny. Dne 28. října 1918 v ranních hodinách převzali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru Obilní ústav, aby zabránili odvozu obilí na frontu. Následně se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem.
Navečer vydal Národní výbor první zákon o zřízení samostatného státu.

filip.broz@denik.cz