A právě v čase jeho modlitby vytryskl ze země pramen čisté a údajně léčivé vody.

O prastaré existenci pramene zde ostatně není pochyb. Studánka je v historických análech opravdu zmiňována a „zázračné“ studánky bývaly ve středověku v Čechách často spojovány s výstavbou staveb zasvěcovaných sv. Vojtěchovi. O světci se totiž ví, že berlou často propichoval zem, aby mohl uvolnit pramen životadárné vody, a prameny tehdy byly lidmi ochraňovány a uctívány.

Pojďme však od pověsti k realitě a faktům. Je možné historicky doložit, že v této lokalitě již minimálně ve 14.století blíže nedefinovatelná sakrální stavba stála. Usuzujeme tak z údajů v německobrodské trhové knize, kde je poukazováno na „Svatovojtěšskou“ ulici. Lze se domnívat, že i dnešní Svatovojtěšská ulice vycházející z náměstí  směrem ke kostelu sv. Vojtěcha je komunikačním směrem, který je identický s tím středověkým. Stavební dispozice dnešní ulice se sice za staletí zásadním způsobem změnila, ale název přetrval dlouhé věky.

Jak vypadala podoba původní kaple, či kostela a kdy skutečně došlo k položení základů objektu, však dnes už bohužel nevíme.  Zajímavé úvahy o stáří prvotního objektu mohou být odvozovány od odpovědi na otázku, proč vlastně kostelík stojí mimo středověké jádro města.

Nabízí se totiž hypotéza, že původní objekt byl založen ještě před příchodem německých horníků jako součást staré slovanské osady, která se nacházela na kupecké Haberské stezce již o století dřív. Při pohledu od řeky směrem na sever vidíme kostel na návrší, jako výrazný „směrník“.  Víme totiž, že původní stezka vedla od brodu přes Sázavu směrem na Perknov a Lučici, tedy přibližně ve směru dnešní Ledečské ulice a právě kolem kostela. Domněnku o existenci objektu před založením města v polovině 13.století potvrzuje i to, že svatému Vojtěchu bylo v Čechách ve století dvanáctém zasvěcováno mnoho kostelů.

Původní není

Jistotou však je, že současný kostel není původní gotickou stavbou, ale že je generálním způsobem přestavěn, či přímo nově vystaven v renesančním stylu. V závěru dvacátého století byly objeveny cenné vnitřní nástěnné renesanční malby s figurálními a dekorativními motivy. Nezodpovězenou otázkou také zůstává to, co se s kostelem dělo během husitských válek, hlavně v čase pro Brod tragickém – v lednu 1422, kdy byl vypálen vojsky Jana Žižky.

Kostelík je dnes jednou z nejvýznamnějších církevních památek Havlíčkova Brodu. V posledních dvaceti letech je jeho rekonstrukci právem věnováno zvýšené úsilí.  Velmi vkusně byly do jeho oken vsazeny soudobé vitráže, pokryta šindelem byla střecha, restaurovány svislé konstrukce, omítky, malby i podlahy a několikrát do roka je kostel využíván k pořádání kulturních programů.

Všem lze tedy seznámení se s kostelem sv. Vojtěcha jednoznačně doporučit. Ostatně i návštěva okolního nejstaršího dochovaného brodského hřbitova, (kde je  pohřbena téměř celá elita brodské společnosti 19. a z počátku 20. století, včetně rodičů a dcery K.H. Borovského) se zvláštní a tajemnou atmosférou nenechá nikoho netečným.   

Libor Honzárek, Jakub Janáček