Slavnostní odhalení díla, na kterém Radomír Dvořák společně s několika dalšími spolupracovníky intenzivně pracoval po dobu dvou let, si nenechalo v sobotu odpoledne, tedy v předvečer 130. výročí narození Jaroslava Haška a 90. výročí narození Josepha Hellera, ujít několik stovek lidí. Dost možná jich na louku nad křižovatkou mezi Lipnicí nad Sázavou a Dolním Městem, kde je HLAVA XXII umístěna, přišlo i více než jeden tisíc.

„Je to vynikající, skvělá záležitost. Jsem rád, že jsem mohl být při tom, že jsem mohl posloužit. Víte, všechno něco má. I politika má a hlavně nemá, a to hlavu, ani patu. My máme alespoň hlavu. A rád bych s klasikem řekl: Ještě, že není válka, ono stačí, že je mír," řekl vnuk spisovatele Jaroslava Haška, Richard, podle jehož obličeje byla „genetická" socha Jaroslava Haška vytvořena.

HLAVA XXII symbolicky spojila protiválečná literární díla Jaroslava Haška a Josepha Hellera, autora románu Hlava XXII, s místy kudy Jaroslav Hašek společně se svými přáteli po roce 1921 často procházel - tedy s Lipnicí nad Sázavou, Dolním Městem, Radostovicemi, Kochánovem a dalšími.

Původní kompaktní žulový blok byl rozdělen na tři samostatné segmenty. Na jejich vnitřních plochách jsou vytesány citáty z Haškova Švejka. Citáty jsou vyvedeny v češtině, němčině, maďarštině, polštině, ruštině, angličtině, arabštině, hebrejštině, čínštině a v esperantu a celkem pěti typy písma: latinkou, azbukou, hebrejským i arabským písmem a také čínskými znaky.

„Když jsme zvažovali, co na tu hlavu napsat, tak bylo ve hře několik citátů," zavzpomínal Radomír Dvořák. „Já jsem někde vyhrabošil takovou dokumentační větu Švejka s rozhovoru s kuchařem okultistou Jurajdou, jak se baví o nějaké reinkarnaci: Žádnej člověk neví, co bude vyvádět za pár milionů let, a proto se nesmí ničeho odříkat. To ale kolegům připadalo takové až moc intelektuální a tak jsem nakonec souhlasil s tím asi nejznámějším citátem ze Švejka: Život lidský, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr," uvedl Dvořák. „Mně se to původně zdálo takové populistické, a jak se říká i profláknuté, ale čím déle jsem o tom přemýšlel, tak jsem dospěl k závěru, že to je docela fajn, spojit vojenské hlášení s filozofickou myšlenkou jako protimluv, a že je to prima a zcela vystihující," zamyslel se Dvořák.

Rok 11 183

Ten také poznamenal, že životnost celého díla a hlavně písma, které je vytesáno do velmi kvalitní lipnické žuly, odborníci odhadli na pětinásobek životnosti nápisu druhé římské legie na trenčínské skále z roku 179 našeho letopočtu. „A když se to vynásobí pěti, tak to dává 9 170 let. Písmo by tedy mělo být čitelné do roku 11 183 našeho letopočtu a já si myslím, že si ti lidi, co tady v tu dobu budou, fakt počtou," řekl s úsměvem Dvořák.

Není bez zajímavosti, že dovnitř jednoho ze žulových bloků umístil sochař měděnou destičku, na které jsou vyražena jména všech lidí, kteří se na vzniku tohoto díla podíleli, jména nejvýznamnějších sponzorů a vzkazy Richarda Haška: Navzdory době, však ve službách času, vole! a Nic není stálé, vyjma změny. „A je tam i číslo mobilního telefonu Milana Krpálka (ten tesal písmo – pozn. autora) a až mu pak budou za ty tisíce let volat holky, tak si myslím, že to bude docela fajn," pokračoval dobře naladěný Dvořák s tím, že součástí vzkazu budoucím pokolením je také kinder vajíčko s modelem letadla. „Složili jsme ho a pak zase rozložili a dali zpátky do toho plastového pouzdra. Řekli jsme si, že se i ti budoucí musí trochu pobavit, když už je to celé dílo takové přetextované".

Slavnostní odhalení HLAVY XXII si v sobotu nenechali v Dolním Městě ujít ani představitelé Kraje Vysočina, starostové a zastupitelé obcí Havlíčkobrodska či znalci Haškova Švejka z několika zemí světa, kteří měli o víkendu na Lipnici svůj kongres. Oslavnou báseň zarecitoval po odhalení sochy i vídeňský český performer Eugen Brikcius. Přišli i esperantisté, kteří také celý záměr související se vznikem HLAVY XXII podpořili.

„Mělo by se vědět, že dopoledne vysadili na Lipnici kaštan - jírovec. Strom esperanto, první v České republice. V každé zemi mají esperantisté svůj strom, teď ho máme i my, a na Lipnici," sdělil Richard Hašek.

Program v Dolním Městě uváděl herec brněnského divadla Husa na provázku Milan Holenda. O hudební stránku věci se postaraly Taneční orchestr ZUŠ ve Světlé nad Sázavou a Dolnoměstští heligonkáři a celkový kolorit dotvářeli uniformovaní vojáci klubů vojenské historie včetně několika „Švejků". Generálním partnerem projektu byla společnost Granit Lipnice nad Sázavou, organizátorem pak společnost Centrum Vysočina. Projekt podpořily Kraj Vysočina, obec Dolní Město a celá řada dalších organizací, podnikatelských subjektů a jednotlivců.