Hasičiský sbor ve Ždírci působí už celých 105 let. Svoje velké narozeniny oslavil v sobotu odpoledne soutěží v netradičním požárním útoku. Zúčastnila se ho necelá desítka hasičských sborů z širokého okolí.

Podle strojníka sboru Stanislava Hanče spočívá rozdíl mezi tradičním a netradičním požárním útokem ve způsobu hašení, kdy ten netradiční se blíží daleko víc hašení reálného požáru.

„Sbor dobrovolných hasičů ve Ždírci nad Doubravou má 78 členů. V současné době přibylo i družstvo mladých žen,“ upřesnil Hanč. SDH Ždírec má také výjezdovou jednotku patřící do kategorie JPO2.

„Zatím zasahujeme jen při živelných pohromách, čerpáme vodu ze zatopených objektů. Žádné požáry jsme v okolí za poslední dobu hasit nemuseli. Pokud se nám podaří v budoucnu získat speciální vozidlo, mohli bychom vyjíždět i k dopravním nehodám,“ vysvětlil strojník.

Jiný kraj, jiný vzduch

Na oslavy do Ždírce nad Doubravou, které se konaly v sobotu v kině a po zbytek víkendu v areálu na Kopanině, přijela i téměř padesátičlenná skupina z Velkých Pavlovic. „Velké Pavlovice jsou družebním městem Ždírce nad Doubravou,“ vysvětlila vedoucí skupiny Dana Růžičková.

Jak upřesnila družba začala nejdřív mezi městskými úřady, pak pokračovala mezi ždíreckými a pavlovickými spolky. Podle Růžičkové byla pavlovická delegace opravdu pestrá. Co do věku i zájmů. Senioři, sportovci, pavlovičtí s sebou přivezli i celou country kapelu Colorado. „Naše vzájemné kontakty trvají pět let. Na Vysočině se nám líbí. Je to jiný kraj. U nás je rovina, sucho. Tady jsou kopce a nádherně čistý vzduch. To poznáte okamžitě, jak vystoupíte z autobusu,“ pochvalovala si Dana Růžičková.

Svěřila se i s tím, že Velké Pavlovice pociťují vůči Ždírci v určitém směru „závist“. Tím zdrojem pomyslné závosti je ždírecký domov s pečovatelskou službou.„Takové zařízení bychom u nás potřebovali. Je moderní a skutečně komfortní. Seniorů u nás přibývá, jako všude jinde. Ale vlastní domov s pečovatelskou službou nám chybí,“ povzdechla si Růžičková. Při tak velkých oslavách samozřejmě nemohlo chybět setkání několika set ždíreckých rodáků.

Například Miroslav Smíšek se ve Ždírci narodil, ale většinu produktivního života strávil v Ústí nad Orlicí , kde pracoval v továrně jako textilní inženýr. Už je mnoho let v důchodu, ale na Vysočinu se rád vrací.

„Pamatuji velký kus ždírecké historie. Od druhé světové války. Moc mě těší, jak se Ždírec rozvíjí. Z původní vesnice vybombardované za války až k průmyslovému městu,“ svěřil se téměř osmdesátiletý rodák. To co ale ve městě postrádá, je kulturní život a činnost různých zájmových spolků.