VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Splnil jsem si svůj nejtajnější sen, sdělil Motl

Libice nad Doubravou, Jihlava – Jakub Motl je muž, který pochází z Libice nad Doubravou na Havlíčkobrodsku.

17.9.2015
SDÍLEJ:

Jakub Motl nebyl spokojený se životem, který vedl ještě jako žena, proto se rozhodl pro radikální změnu. Ta nebyla jednoduchá, cesta za novým rodným listem byla dlouhá, ale vyplatila se. Dnes je šťastný muž. Foto: Archiv Jakuba Motla

Narodil se ale jako dívka. Příroda se u něj spletla. Jakub je transsexuál, který se s tím dokázal vypořádat. Od roku 2008 užívá hormony. V roce 2009 prošel několika operacemi a změnil si jméno a příjmení. Dokonce si dokázal najít partnerku a v roce 2010 se s ní oženil.

Jakub se vyučil jako kuchař, řemeslo však brzy opustil a od poloviny devadesátých let se věnuje železnici. Nyní pracuje jako strojvedoucí Českých drah.

Jakube, váš život musel být plný těžkých rozhodnutí. Vím, že je to těžké, ale dokážete popsat své stavy v době, kdy jste se hledal?
Ty stavy bych nikomu nepřál. Bylo to náročné na psychiku. Já se to snažil kompenzovat prací a pitím alkoholu. Neustále jsem přemýšlel, proč zrovna já jsem jiný? Proč se mi líbí ženy, ale nechci s nimi být jako žena? Co vlastně jsem? Proto jsem byl podrážděný, zlý a nervózní. Proč jsem se narodil jako holka, a ne jako kluk?

Jakým stylem jste došel ke zjištění, kdo vlastně jste a kdy vás napadlo zajímat se o změnu pohlaví?
Před několika lety, řádově asi patnácti, jsem četl v nějakém časopise o sportovci, který si změnil pohlaví z ženy na muže. To bylo mé první setkání s touto změnou. Začal jsem o tom přemýšlet a hlavně jsem to hodně probíral s kamarády. Všichni si z toho dělali srandu, a tak jsem to také neřešil. Pak jsem se nastěhoval do vlastního bytu a začal žít dva životy. Doma jsem byl kluk a venku holka. Začal jsem o tom více přemýšlet, ale nevěděl jsem, kam se obrátit. Hodně mi ovšem pomohl počítač a připojení k internetu už nastartovalo mou změnu. Začal jsem hledat a našel jsem stránky o transsexuálech. Hodně jsem si o tom přečetl, a zjistil jsem podle příběhů, že to je také můj případ.

Bylo těžké se na takovou osudovou změnu odvážit?
Rozhodnutí nebylo vůbec těžké. Nejhorší bylo to hledání. Přes internet jsem si ověřil, jestli je to možné, a hned jsem se objednal k sexuoložce Hance Fifkové. Nemohl jsem se dočkat první schůzky. Jsem transsexuál, nebo co vlastně jsem? Ptal jsem se sám sebe.

Byl ve vaší blízkosti někdo, kdo vás podporoval?
Ano, měl, jsem okolo sebe přátele a kolegy, kteří mi hodně pomáhali a podporovali mě. Rozhodnout a nalézt sám sebe ale musí člověk sám. Pak už jen mít tu oporu. Všichni se to dozvěděli až po první schůzce u sexuoložky, která mi potvrdila, že jsem transsexuál.

Nyní jste i ženatý, jak jste se seznámil s vaší ženou, a jak reagovala na zjištění, že jste byl žena?
S manželkou jsme se seznámili přes chat na internetu. Nejdřív jsme si psali jako kamarádi, takže její reakce byly dobré. Měla jen malý šok, protože se s nikým takovým nesetkala. A náš vztah vyplynul až po nějakém čase. Vzhledem k tomu, že jsme se potkali dost brzy po mém rozhodnutí a zahájení léčby, prošla se mnou vlastně celou změnu a také mi byla největší oporou.

Jak reagovali na vaši změnu rodiče?
Vzhledem k mému věku a věku mých rodičů byla jejich reakce přirozená. Mamka to nejdřív oplakala, pak o tom přemýšlela a časem dospěla k závěru, že to prostě tak je. Dnes to bere úplně normálně, dokonce si myslela, že něco zanedbala v čase, kdy se nám věnovala. Musel jsem ji ujistit, že nic nezanedbala, protože by si s tím stejně nevěděla rady. Trápili bychom se všichni. Všechno proběhlo tak, jak jsem to měl napsané v osudu.

Dokážete popsat, co jste cítil ještě jako žena k mužům?
To se těžko popisuje. Pamatuji si, že jsem si od malička hrál nejraději s kluky. Bavil mě fotbal, hokej, hrál jsem si s autíčky a vláčky, které jsem bral staršímu bráchovi. A když jsem si hrál s panenkami, tak jsem byl spíš taťka. Když jsem byl starší, zkoušel jsem i s kluky chodit, ale spíš proto, že to vyžadovala etika, ale city v tom nebyly. Bral jsem je jako kamarády. Když už to jinak nešlo, začal jsem si vymýšlet imaginární partnery. S tím jsem prakticky vydržel do doby, než jsem se našel.

Měl jste jako žena zájem o ženy?
Ano, ženy se mi líbily. Dokonce jsem byl i do některých zamilovaný. Samozřejmě tajně, jen jsem o nich snil. Představoval jsem si, jak spolu chodíme i žijeme. Jen jsem v těch představách byl muž. Bylo to součástí hledání sama sebe.

Máte i nový rodný list, dokážete popsat pocity, když jste ho přebíral?
Nový rodný list už byla taková třešnička na dortu. Protože jsem se z rodného kraje odstěhoval, poslali mi ho poštou. Paní, která mi ho vystavovala, mi ještě k tomu poslala přání krásného nového života. Ale než k tomu došlo, prošel jsem dlouhou pouť, která trvala rok a půl. První fáze trvá tři měsíce, kdy člověk prochází různými vyšetřeními, a to jak fyzickými, tak psychologickými. Pokud vše dopadne, tak jak má, začne se s hormonální léčbou a změnou jména na neutrální (pro muže i ženu). Zhruba po dvanácti až patnácti měsících se musí předstoupit před lékařskou komisi, která musí potvrdit, že je člověk opravdu transsexuál. Teprve potom jde člověk na operační zákroky a následně se posílá žádost na Ministerstvo vnitra o přidělení nového rodného čísla. Po přidělení nového rodného čísla, přichází změna jména a nový rodný list.

Jak vnímalo okolí vaši změnu a setkal jste se někdy s posměchem?
Vzhledem k tomu, že jsem neměnil a ani nechtěl měnit zaměstnání, obrnil jsem se heslem pro přežití: Já to mám v sobě srovnané, a co si myslíš ty je tvůj boj. Pracoval jsem mezi lidmi, a tak jsem se setkal s různými reakcemi. Někteří to přecházeli, někteří se o tom bavili tajně, někteří se o tom bavili přímo se mnou, což jsem měl nejraději, a někteří se posmívali, ale to byli spíš jen puberťáci a několik omezenců.

Je něco co, byste chtěl v životě zažít?
Vzhledem k tomu, že jsem si vlastně splnil svoje nejtajnější sny, asi není nic, co bych chtěl zažít. Jsem muž, mám hodnou a milující manželku, děti, i když nevlastní, a dobrou práci, která mě baví. S manželkou stále něco podnikáme, proto když chci něco zažít, tak si to prostě splním.

Máte ještě něco na srdci, co byste chtěl říci čtenářům a okolí?
Na závěr, bych chtěl říci, že nejsme něco jiného, špatného. Nejsme zrůdy, jsme obyčejní lidé, kteří se bohužel narodili v jiném těle. Nemusí se nás nikdo bát, ani se za nás stydět. A pokud to bude číst někdo, kdo si není jistý tím, kdo vlastně je, ať si o tom s někým popovídá.

Jaroslav Drahoš

Autor: Redakce

17.9.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Malé pivovary zažívají boom. Na jejich nástup však hospody nedokáží reagovat a na čepu stále nabízí stejná piva.
1

Hospodští v Havlíčkově Brodě nereagují na nabídku malých pivovarů

Poškozenou vázu v muzeu nahradila kopie světelského kamenosochaře

Lipnice nad Sázavou – V kamenosochařském středisku v Lipnici nad Sázavou vznikla kopie vázy z 18. století, která teď tvoří jednu z dominant novoměstského zámku. Věrnou kopii pískovcové vázy vytvořil student světelské akademie Nicolas Vrána v rámci své maturitní práce.

Kuki se vrací domů. Chytili ho v Jihlavě

Jihlava – Tříměsíční pobyt ve volné přírodě Kukimu končí. Od tohoto pondělí ví o klokanovi, který utekl už v květnu svému majiteli z rodinné farmy v Mohelnici na Olomoucku, celá republika. V pátek ráno se ho podařilo pracovníkům jihlavské zoologické zahrady, hasičům a městským policistům chytit ve Starých Horách v lokalitě Červené domky.

Most nad Doubravkou je už minulostí

Havlíčkobrodsko - Do Nového Ranska, místní části Ždírce nad Doubravou na Havlíčkobrodsku, se motoristé jen tak lehce nedostanou. Most na silnici první třídy číslo 34, překlenující řeku Doubravu, totiž přestal existovat. Příčinou je jeho kompletní demolice.

Na zvířátka i aquazorbing zve Pavlov

Pavlov – V Pavlově se v sobotu 19. srpna uskuteční další ročník Pavlovských slavností.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení