Není totiž zcela tradičním objektem. Jednu stěnu budovy má postavenu z dřevěných špalíčků.


„Jde o špalíky nařezané asi na pětadvacetimetrové kusy, které jsou spojené maltou. Zeď je pak překrytá rákosovou rohoží a omítnuta. Ale dnes už je vidět i řada míst bez omítky,“ prozradil místostarosta Světlé nad Sázavou Josef Böhm. Dodal, že se tomuto typu zdiva říká krčkové a je typické spíše pro horské oblasti, kde byl nedostatek jiného stavebního materiálu. „Tady je to spíš rarita, jsme v oblasti s nadbytkem kamene,“ řekl.


Kdysi dávno tu stával mlýn, později tkalcovna lnu a na přelomu 19. a 20. století brusírna skla. Objekt v roce 1910 zakoupil pan Pultar a vybudoval tu papírnu. „Jeho rozhodnutí ovlivnilo to, že v roce 1903 byla zprovozněna železnice Posázavský pacifik,“ pokračoval ve vyprávění o historii místa Böhm.


V papírně se podle knihy Františka Plevy Toulky vrchovinou vyráběla dřevitá lepenka, ovšem nejznámějším výrobkem byly tak zvané Pultarovy registratury. „Předpokládám, že to byly šanony na ukládání úředních listin,“ myslí si Böhm. Po válce si papírnu pronajal majitel ledečské papírny, později byla znárodněna a stala se součástí národního podniku. V roce 1950 byl provoz zrušen.


Smrčná leží na okraji přírodní rezervace Stvořidla. Kolem řeky projíždí vlak zvaný Posázavský pacifik a kliduchtiví turisté se nemusí bát: téměř tu není signál mobilních operátorů. Poblíž lze obdivovat Čertův kámen, žulový balvan, který sem podle pověsti odvalil čert od mlýna výměnou za mlynářovu duši. Nestihl to však včas, a tak mlynář o duši nepřišel.