„Pravidelně každý rok na podzim žádáme Ministerstvo práce a sociálních věcí o peníze na činnost a na provoz v roce příštím. Každý rok pak dostáváme méně, než potřebujeme. Částka je stále nižší, a  obáváme se okamžiku, kdy nedostaneme nic. Do sociálních služeb jde ze státních příspěvků čím dál méně peněz, přitom každoročně přibývá lidí, kteří sociální služby nutně potřebují, a nemohou si je sami platit," povzdechla si vedoucí Střediska Irena Salaquardová.
Za deset let vyhledalo pomoc Střediska rané péče v Havlíčkově Brodě celkem 442 rodin.

„Klienty Střediska rané péče jsme prakticky od narození mého postiženého synka, což už je více než pět let. Za tu dobu udělal náš syn velké pokroky. Pracovníci Střediska nám pomohli, poradili, zapůjčili speciální pomůcky," prozradila mladá maminka Marcela, která se na Středisko rané péče obrátila poté, co se o jeho existenci dozvěděla prostřednictvím internetu a známých. Středisko pracuje nejen s postiženým dítětem, ale i celou rodinou.

„V době, kdy jsme začínali, jsme byli prakticky jedinou organizací v celé republice, která se specializovala na kompletní péči o postižené dítě a jeho rodinu.Neměli jsme kde čerpat rady, většina podobných organizací se zaměřovala buď jen na děti nevidomé, nebo tělesně postižené," zavzpomínala Salaquardová.

Středisko by rádo do budoucna podstatně rozšířilo svoje služby, například o rehabilitační pobyty, o rodinnou psychoterapii nebo speciální rehabilitaci, ale peníze na uskutečnění plánu chybějí. Rodiny s postiženými dětmi se často rozpadají, matky mají hluboko do kapsy, speciální služby si platit ze svého nemohou.

„Oslovujeme radnice s žádostmi o příspěvek. K tomu jim upřesníme, o kolik  klientů z dotyčného města či obce pečujeme. Někdo přispěje symbolicky, někdo nedá nic," posteskla si Salaquardová. Přitom handicapovaných dětí, především nedonošených, rychle přibývá.

„Věk rodiček se zvyšuje, ale zvyšuje se také věk otců. Starší otcové si pořizují potomky a žijí v domnění, že jejich věk nemá na zdraví dítěte žádný vliv, ale to je veliký omyl. Když se jim narodí postižené dítě, často rodinu opustí," zdůraznila Salaquardová. Proto by Středisko rádo rodinám handicapovaných dětí nabídlo takovou psychologickou pomoc, aby  dokázaly situaci unést a rodiče o dítě pečovali společně.

Terénní služby

Středisko pomáhá rodinám dětí, které se narodily předčasně, jsou nedonošené, mají opožděný vývoj nebo přišly na svět s nějakým handicapem, a to od narození do sedmi let věku. Cílem Střediska rané péče je zmírnit následky postižení u dítěte a pomoci mu se začlenit do společnosti podle jeho možností a schopností. Středisko poskytuje služby převážně v terénu, přímo v domácnostech, kde postižené děti žijí.

Terénní pracovníci se starají nejen o vývoj dítěte samotného, ale pracují i s jeho rodiči a sourozenci. Jak přiznala vedoucí Salaquardová, náklady na zajištění odborné péče stoupají, ale finanční možnosti Střediska jsou čím dál víc omezené. Služby terénních pracovníků jsou bezplatné. Činnost Střediska závisí proto hlavně na podpoře ze strany měst a obcí.