VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Studenti ho milovali, gestapo neusvědčilo. I takový byl Čeněk Berka

Havlíčkův Brod – Život zemřelých je uložen v paměti žijících. Alespoň to kdysi pronesl římský řečník, politik, filozof a spisovatel Marcus Tullius Cicero.

11.2.2014
SDÍLEJ:

Známý lékař. Vladimír Berka se, podobně jako jeho otec, stal velmi váženou a respektovanou osobností Havlíčkova Brodu. Dlouhá desetiletí působil jako chirurg v havlíčkobrodské nemocnici a angažoval se také u zdejších sportovních klubů. Foto: Jitka Štefáčková

S těmito slovy by dost možná Čeněk Berka, někdejší ředitel havlíčkobrodského gymnázia, souhlasil. Ostatně sám našel ve studiu dějin a filozofie velké zalíbení a stejnou lásku k nim vštěpoval i svým studentům, kterým před katedrou přednášel celé desítky let.

„Byl mezi studenty neobyčejně oblíben," říká o svém otci Vladimír Berka, pohodlně usazen u stolu ve svém bytě v těsném sousedství rušné havlíčkobrodské Masarykovy ulice.

„Ale nejen mezi studenty, ale všeobecně. Ve své podstatě snad tatínek ani neměl žádného osobního nepřítele," dodává jedním dechem syn někdejšího ředitele slavné brodské školy, které Čeněk Berka „šéfoval" několik let mezi velkými světovými válkami.

Byť dnes jde o poněkud neprávem pozapomenutou osobnost, ve své době patřil k veleváženým občanům města, takřka až k jeho honoraci.

Berka ovšem nepocházel přímo z tehdejšího Německého Brodu. Narodil se v prosinci roku 1881 na statku v malé obci Starkoč, mimo dnešní hranice Kraje Vysočina, a velkou pílí a jistě i s přispěním nesporného talentu dokázal v Praze vystudovat historii, zeměpis a filozofii.

„Před první světovou válkou pak začal učit právě tady, v Brodě, kde se také ve druhé polovině třicátých let stal ředitelem gymnázia," říká s malou nápovědou své manželky jeho syn, který se sám později stal nesmírně uznávaným lékařem a velmi angažovaným činovníkem v havlíčkobrodském sportu a který nedávno oslavil devadesáté narozeniny.

Roční intermezzo

Koleje osudu však často nevedou pouze rovným směrem a Čeněk Berka musel na rok opustit své místo na Vysočině a působil v daleké České Lípě.

„Já o důvodech, proč tomu tak bylo, vlastně téměř nic ani donedávna nevěděl. Bylo to však prý pro – dejme tomu – personální neshody. Nicméně tatínek po vypsání nového konkurzu na ředitele brodského gymnázia v roce 1936 celé řízení vyhrál, a tak jsme se mohli vrátit. Vzpomínám, že to byla celkem úleva," pátrá v paměti Vladimír.

Ten také s úsměvem mluví o tom, čím se zabývala jeho maminka Marie, která byla o celých sedmnáct let mladší než její muž.

„Dělala paní ředitelovou a k ruce měla i hospodyni. Tak tomu tehdy prostě bylo," říká jediný syn tohoto manželského páru.

Zasloužil se o Havlíčkovu sochu

„Myslím, že svoji práci na pozici ředitele dělal otec velmi dobře. Nikoho neprotěžoval a mě určitě ne. Ostatně mě vlastně ani ničemu ve škole neučil, pouze doma mi pomáhal s výukou latiny. Ale studenti ho měli rádi. Neuchyloval se k pouhému výkladu látky podle učebnic a osnov, ale vyprávěl i o tom, co zažil a viděl, snažil se hodiny oživit. Sám totiž strávil několik měsíců na studijní cestě v Itálii nebo Řecku. Cestoval rád, ale i to byla v tehdejší době asi celkem dřina. Jen když vzpomenu na ten jeho velký kožený kufr… muselo být náročné ho s sebou všude nosit," usměje se Vladimír Berka.

Vždy elegantní Čeněk Berka byl však také velmi činný v oblasti společenského života v Brodě i okolí. Byl například předsedou spolku pro postavení sochy Karla Havlíčka Borovského, která byla v roce 1924 odhalena v Havlíčkově Brodě.

„To byl podle mého názoru velmi významný počin, už hlavně kvůli tomu by se mohlo na tatínka čas od času vzpomenout," říká jeho syn.

Po letech první republiky však přišla druhá světová válka, zničení Československa a protektorát. Nastalo také zatýkání a snaha o likvidaci jakéhokoliv faktického i zdánlivého odboje. Jednou z organizací, které vězely okupantům jako veliké trny v oku, byl i Sokol, jehož dlouholetým členem Čeněk Berka byl.

A ani jeho nakonec neminul nacistický kriminál po takzvané „obvazové aféře". Při ní měli činovníci Sokola podle obvinění ukrývat zásoby zdravotnického materiálu,  a pomáhat tak přípravě povstání.

Zatčení na korze

„Otec fungoval v Sokolu jako takzvaný vzdělavatel, dělal třeba přednášky pro ostatní a mimo jiné také figuroval mezi těmi, kteří ten pražský sklad zdravotnického materiálu měli na starosti. Nepamatuji si detaily celé té kauzy už úplně přesně. Když se gestapo zkrátka o tom skladu dozvědělo, měli jeho vyšetřovatelé za to, že by se mohlo jednat o věci k přípravě povstání, a hodně lidí v této aféře zatkli. Tatínka na jaře 1940. Ten chodil pravidelně se svými přáteli na korzo – jak se to tak dříve dělávalo – na náměstí. A právě přímo na náměstí ho gestapo sebralo. Pamatuji si, že bylo hezky, otec se měl do dvanácti hodin vrátit na oběd, ale nepřišel. Dorazil, už ne sám, až později a řekl nám, že byl zatčen. Viděl jsem ho až po roce," vzpomíná s lehce zakloněnou hlavou, v místnosti se spoustou obrázků Jiřího Wintera  – Neprakty na zdi, Vladimír Berka.

Jeho tatínek prošel hned několika kriminály. Putoval do Jihlavy, na Pankrác, do Drážďan a do německého Budišova.

Otázka na to, jaké to v nacistickém vězení bylo, může být v rozhovoru s pamětníky často považována takřka za zbytečnou. A většinou tomu tak je zcela poprávu.

Německá vězení té doby bývala otřesnými zařízeními, často s brutálními vyšetřovateli i metodami a se zdmi potřísněnými krví. Ovšem byl jsem velmi rád, že jsem si dotaz tentokráte neodpustil. Vladimír Berka v povídání o svém tatínkovi tuto zažitou představu lehce poupravil.

„To víte, všichni měli snahu přežít. Otec vyprávěl, že se snažil cvičením udržovat v kondici. Ale výslechy prý bývaly jen hovorové a nešlo o fyzické trýznění. A když se dostal v Budišově před soud, byl obžaloby zbaven. Soud byl totiž tehdy ještě spravedlivý a uznal, že obvinění nejsou postavena na reálných základech. To ale bylo ještě před smrtí Reinharda Heydricha. Po ní a v následných represáliích by vše možná dopadlo daleko hůř," nechává Berka tuto myšlenku raději viset ve vzduchu.

Jeho otec se tak vrátil ve zdraví k rodině, užíval penze a jak jeho syn říká, politicky se vlastně už raději nijak neangažoval. Po válce se ještě na čas vrátil do učeben gymnázia, angažoval se také ve společnosti, která sdružovala válečné politické vězně.

„Tatínka také oslovili komunisté, zda by nechtěl vstoupit do strany. Ale jak jsem říkal, odmítal se politicky angažovat, proto je odmítl  s tím, že se na nic takového už vzhledem ke svému věku necítí," popsal umění diplomacie v podání jeho otce Vladimír Berka.

Čeněk Berka zemřel 14. prosince 1952.

„Vzpomínám na něj tedy opravdu jen kladně a věřím, že stejně tak i mnoho dalších," dodal s patřičnou hrdostí v hlase Vladimír Berka, který se v Havlíčkově Brodě nakonec stal podobně váženou osobností, jak před lety jeho otec.

Unikátní osobnost

Jeho slova jen podtrhuje ve zkratce historik Michal Kamp.

„Čeněk Berka představoval mezi prvorepublikovými profesory na brodském gymnáziu velmi unikátní osobnost. Měl progresivní metody, byl velmi oblíbený mezi žáky a zároveň velká autorita u veřejnosti. Hotový elegán. Miloval Řecko a jako učitel dějepisu jej nesmírně rád popisoval. Také byl věrný sokolskému hnutí a odkazu Karla Havlíčka, což dokázal ve vůdčí činnosti spolku pro odhalení jeho sochy v Brodě," říká Kamp.

Na Čeňka Berku by se v Havlíčkově Brodě tedy zapomínat nemělo.

Autor: Redakce

11.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Neprůstřelný je na podzim v krajském přeboru po třech kolech chotěbořský gólman Tomáš Dobrovolný (na snímku), který nepustil míč za svá záda 270 minut. Naposledy to bylo ve Speřicích, kde se s týmem radoval z výhry 1:0.

Soural: Nemá cenu dělat velké závěry, nyní je to o momentálním pocitu

Ilustrační foto.

Hanáci vyhráli také odvetu v Jihlavě

Vražda mezi cizinci: Došlo k ní na ubytovně v Humpolci

Humpolec – První letošní vražda na Vysočině se stala na začátku týdne v Humpolci na Pelhřimovsku. V pondělí časně ráno bylo na ubytovně v Pražské ulici nalezeno tělo pětačtyřicetiletého cizince bez známek života. Muž ležel na chodbě ubytovny. Pomoci mu nedokázali ani lékaři rychlé záchranné služby.

Požár zastavil výrobu v Kronospanu. Firma tvrdí, že šlo o zkrat

Jihlava – Více než deset milionů korun. Taková je bilance sobotního rozsáhlého požáru v jihlavské společnosti Kronospan v ulici Na Hranici v Jihlavě-Bedřichově. Hořela hala, ve které se zpracovávají OSB desky, dokonce musel být vyhlášen třetí stupeň požárního poplachu. Oheň proto na několik dní odstavil výrobu ve firmě.

V muzeu se bude mluvit o pokladech na Vysočině

Chotěboř – Zajímáte se o poklady? Rádi o nich čtete? Nebo dokonce jste jejich vášnivým hledačem? A jak to vůbec se stavem pokladů na Vysočině vypadá? Odpovědi nejenom na tyto otázky dostanete v úterý 5. září od 17 hodin v městském muzeu v Chotěboři.

Děti si ve žďárském parku hrají v balících slámy

Žďár nad Sázavou - Na šest desítek balíků ze slámy tvoří bludiště na okraji žďárského parku Farská humna. Dočasnou venkovní hernu pro děti tam vybudoval žďárský výtvarník Michal Olšiak.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení