Možná by bývalé předsedkyni neškodilo, kdyby si zopakovala dějepis. Konec II. světové války se na našem území odehrál hlavně v režii sovětských vojsk, což se popřít nedá. Jen v regionu Vysočiny je válečných pomníků se jmény sovětských vojáků až dost. Věřme tomu, že dobrá polovina těchto padlých byli ještě kluci. Neměli s žádnou politikou nic společného, a jediné, co si přáli, bylo to válečné běsnění přežít. Prezident se nejede do Moskvy klanět tamějšímu vedení, ale vzdát úctu tisícům padlých a připomenout si konec nejhorší katastrofy, která lidstvo ve 20. století potkala a která by se už neměla už nikdy opakovat. Nehledě k tomu, že tragické události II. světové války by neměly být nikdy a za žádných okolností zneužívány k ryze současným politickým tanečkům.

Můžeme si o Zemanovi, Putinovi, o Rusku, Ukrajině, Americe a podobně myslet, co chceme. Můžeme si navzájem oponovat, nemusíme souhlasit s názory toho druhého. To vše je totiž podstatou demokracie. A tak je to správné! Ale elementární neúcta k památce padlých vojáků, bez ohledu na jejich státní příslušnost, to je drzost nejhrubšího zrna. Je to ubohost a malost takových lidí, kteří si, zaslepení politickým fanatismem, viditelně neváží života a neváží si ani člověka jako takového. Přesně takoví jedinci způsobují na světě veškeré zlo, rozdýchávají neúctu a nenávist mezi lidmi. Měli by být vzory pro nás a naše děti, měli by být příkladem rozumu, uvážlivosti a tolerance. Ale bohužel nejsou, tito lidé jsou zbyteční.

stepanka.saadouni@denik.cz