„Dvacet let existence Úsvitu je dvacet let radosti, ale také dvacet let nejistoty. Doposud nebyly dotaženy do konce zákony, které by zařízením, jako jsme my, umožnily důstojnou existenci bez neustálých starostí o peníze," zdůraznil zástupce ředitelky Karel Cemper.

Úsvit je nestátní nezisková organizace, která vznikla z podnětu rodičů dětí s mentálním postižením. Ředitelkou a zakladatelkou zařízení je Dana Koudelková. V současné době funguje zařízení jako denní stacionář a chráněný byt. Snahou stacionáře je naučit zhruba dvě desítky klientů nejen z Havlíčkobrodska ale i ze Žďáru nad Sázavou, či Jihlavy, starat se o sebe a připravit se na život ve vlastní domácnosti.

Všechno pro spokojenost klientů

Podle Cempera bylo dvacet let existence úsvitu i dobou hledání, kdy se zařízení snažilo vytvořit systém služeb, který by klientům plně vyhovoval. Ať už to jsou pracovní dílny, bydlení, výtvarné ateliéry, příprava pro samostatný život a nácvik sebeobsluhy v chráněném bytě. Za dobu své existence prošlo zařízením Úsvit 51 klientů, vystřídalo se zde 24 zaměstnanců.

„Nejradši se dívám na zprávy a taky poslouchám dechovku. Umím kafe, čaj, polívku i knedlíky," prozradil Petr Haubert, který začal jako první žít v chráněném bytě, jež provozuje Úsvit za pomoci asistenta. Paní Květa z Havlíčkova Brodu začala vodit dceru Terezu do stacionáře jako jedna z prvních. „Kdybych chtěla své dceři poskytnout doma takovou péči jako má v Úsvitu, nezvládla bych to. Starala jsem se o ni od malička, kvůli ní jsem nemohla jít ani do práce. V Úsvitu ji naučili všechno. Číst, psát, starat se o sebe, dokonce šít na stroji, takže mám jistotu, že o ni bude postaráno, i když tady nebudu," povzdechla si paní Květa doufajíc, že zařízení Úsvit bude existovat v Havlíčkově Brodě co nejdéle.

Samozřejmě, ne vždy se všechno dařilo podle představ. „Někdy jsme se pouštěli do činností, které jsme museli po čase ukončit, protože jsme zjistili, že klientům nevyhovují s ohledem na jejich postižení a věk. Neboť i naši klienti stárnou. Jejich věkový průměr je dneska kolem třiceti let," podotkl Cemper.

O handicapované klienty pečují odborně vzdělaní pracovníci. Za dvacet let se tým zaměstnanců stacionáře stabilizoval, což je pro jeho klienty velkým přínosem. Většina z nich je plně kvalifikovaná pro práci s mentálně postiženými, absolvovali kurz pro pracovníky v přímé péči, který je akreditovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Jak šel čas

V roce 1993 podepsalo vedení stacionáře první podnájemní smlouvu s městem Havlíčkův Brod na budovu v Nádražní ulici. Tím mohly být zahájeny práce na stavební dokumentaci rekonstrukce budovy, která od roku 1963 sloužila jako mateřská škola a jesle pro děti zaměstnanců bývalého státního podniku Pleas.

V průběhu dalších dvou let byla zpracována a se všemi nezbytnými náležitostmi dokončena stavební dokumentace a získáno bylo i stavební povolení.

V říjnu 1995 byla stavba předána zhotoviteli a v únoru dalšího roku byla zkolaudována první část rekonstrukce. V prosinci 1995 bylo vypsáno výběrové řízení na budoucí zaměstnance v přímé péči a na správce objektu. V únoru 1996 byla okresní organizací SPMP jmenována Dana Koudelková ředitelkou zařízení. V březnu byl přijat první zaměstnanec, v dubnu zaměstnanci v přímé péči a po úpravách interiérů byl 9. dubna zahájen zkušební provoz s prvními šesti klienty.