Tato rodačka 
z Frýdku-Místku se jejich malbě věnuje již 20 let.

Pro tvorbu tohoto druhu obrazů sbírá staré a pro druhé již nepotřebné dřevěné desky. Nejraději má prý desky starých stolů, kterých se dotýkaly ruce lidí, již tu už dávno nejsou, ochozená prkna zámeckých prostor nebo poškozené boky skříní. Tyto desky následně před samotnou malbou podle představ autorky ještě zpracují truhláři.

Inspiraci sbírá na zámcích a výstavách

„Dřevo mi musí být příjemné na dotek a mám ráda, když je můj obraz profesionálně zpracován i ze zadní strany," popisuje Studničková.

Inspiraci obvykle sbírá 
na zámcích, výstavách 
a v dobových katalozích. Některé motivy ale maluje 
i na přání zákazníků, patří mezi ně například jezdec na vysokém kole nebo svatebčané.

„Velice často a ráda maluji také erbovní motivy, ať už jde o dodané historické materiály, nebo o zcela nově zpracované erby. Vše pak podřídím povaze a zájmům objednavatele," vysvětluje Studničková.

Z počáteční malby temperou a olejem postupně přešla k malbě akrylovou barvou, s níž se dají provádět nejrůznější efekty, které dodají výslednému dílu větší autentičnost. To je pak na samotný závěr korunováno několika průstřely z perkusního revolveru.

„Občas se stane, že motiv, s nímž jsem si nejvíc vyhrála, je prostřílen na nepatřičných místech, jako například tvář císaře Josefa. To už ale patří k riziku," dodává Studničková.

Malbou terčů se v minulosti kromě řemeslných malířů zabývali také významní umělci jako Josef Mánes nebo Mikoláš Aleš. Již dříve se s nimi přitom počítalo nejen jako s užitkovými předměty sloužícími při střeleckých soutěžích, ale i s jejich trvalým uložením ve spolkových místnostech.

Často na nich byly vyobrazeny výjevy z průběhu soutěže nebo samotná střelnice se jmény střelců.

Nestřílelo se přitom pouze na střed, ale i na jiné body jako písmena. Místo zásahu vždy určil majitel terče, který zároveň věnoval i cenu.

Lukáš Zadek