VYBERTE SI REGION

V kanceláři pražského gestapa sehrála Hana Krupková tragickou hru o holý život

Chotěboř – Málokdo by si na ulicích města Pardubice přesně před dvaceti lety všiml drobné staré paní s brýlemi.

19.1.2016
SDÍLEJ:

I podle současných měřítek byla chotěbořská rodačka Hana Krupková velmi krásná žena. Ve filmu Jiřího Stracha ji ztvárnila herečka Klára Issová, její lehkomyslnou kamarádku Táňu Tatiana Vilhelmová. Autor: Archiv ČT

Málo kdo tušil, že rok před svou smrtí se v doprovodu badatele Jaroslava Čvančary vrátila na krátkou návštěvu Čech rodačka z Chotěboře Hana Krupková. Žena s pohnutou minulostí a tragickým osudem.

Každé město má nějaké slavné rodáky, které si často připomíná. Občas po nich pojmenuje nějakou ulici nebo náměstí. Po Haně Krupkové v Chotěboři určitě nikdo žádnou ulici nepojmenuje a v seznamu slavných rodáků jistě zapsaná nebude. Pokud ano, tak hodně černým inkoustem. Jenže kdo jsi bez viny, hoď kamenem.

Bylo krátce před polednem 18. června 1942. Před kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze byla vynesena těla mrtvých parašutistů, autorů atentátů na říšského protektora R. Heidricha. K jejich identifikaci Němci přivedli i jednu mladou pohlednou ženu. Dva mrtvé poznala a označila. Jmenovala se Hana Krupková, rozená Zýková (1921-1997) a pro záchranu sebe a svých blízkých neváhala použít doslova všech prostředků. Její životní osudy jsou jedinečným námětem pro román.

Osudové manželství

Rodačka z Chotěboře začala v roce 1932 chodit do pardubického gymnázia. Rodiče byli pět let rozvedeni a matka se právě v tomto roce znovu provdala. Odešla s manželem do Užhorodu a malá Hanka Zýková žila v Pardubicích u své babičky. V únoru 1940 se v pardubickém hotelu Grand seznámila při taneční zábavě s Václavem Krupkou, bývalým důstojníkem čs. armády, za kterého se nakonec provdala. Nebýt druhé světové války, vedla by Hana Krupková s mužem zřejmě tradiční život prvorepublikové důstojnické paničky, mezi domácností, švadlenou a kavárnou. Snad by jejich vztah byl navzdory nelehkým protektorátním časům šťastný a spokojený – kdyby do jejich života nevstoupili členové paravýsadku Silver A, který byl vysazen do protektorátu na sklonku prosince 1941. Ještě před válkou se Hana seznámila s Taťánou Vraněšicovou z rodiny známého pardubického obchodníka a obě pohledné dívky se staly velkými kamarádkami. I Taťána se mezitím provdala – za Františka Hladěnu, bývalého plochodrážního závodníka a nyní zástupce firmy Škoda, který pracoval pro pardubické gestapo jako odhadce konfiskovaných aut.

Právě prostřednictvím Taťány se manželé Krupkovi na začátku ledna 1942 dověděli, že se u Hladěnů skrývá parašutista Motyčka. Tento muž byl ve skutečnosti Alfréd Bartoš (velitel Silveru A) a znal Václava Krupku z předválečné vojenské služby. Při následném setkání přijali manželé Hladěnovu nabídku, aby s parašutisty spolupracovali. Obě mladé dámy měly dělat spojky a novou situaci zřejmě pojaly jako vlastenecké dobrodružství, aniž domyslely, jak nebezpečná je to záležitost. Navíc se Hanina kamarádka Táňa s Bartošem zapletla.

Podle pamětníků měl odvážný parašutista velkou slabost pro ženy, to ale Tánin manžel nemínil tolerovat. Vyhrožoval dokonce, že Bartoše udá gestapu. Osud parašutistů ze skupiny Silver A byl nakonec tragický. Netrvalo dlouho a gestapo manžele Krupkovy zatklo.

Skončili v pověstném „biografu" v suterénu Petschkova paláce, sídle pražského gestapa, které ovládal šéf kontrarozvědného oddělení Wilhelm Schultze, nejschopnější kriminalista pražského gestapa, který měl vliv přímo na K. H. Franka. V takovém okamžiku udělala Hana Krupková rozhodnutí, které jí historie dodnes vyčítá. Ukázalo se, že vysoce postavený gestapák má pro krásnou ženu slabost. Slíbil, ovšem ne zadarmo, záchranu pro ni a lehčí trest pro manžela. Schultze dodržel svůj slib.

Pod dohledem gestapa

Hana Krupková v dalších měsících střídavě pobývala v samovazbě na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti. Na začátku ledna 1943 byla náhle odvezena ke kadeřníkovi a potom předvedena k Frankovi do Černínského paláce. Po krátké audienci bylo rozhodnuto. Je propuštěna a dostane zaměstnání v jinonické Waltrovce, kde měla pracovat pro gestapo. Nikoho však během dvou let neudala, jak ukázalo poválečné vyšetřování přímo v továrně.

Manžel byl nakonec v listopadu 1943 poslán do Flossenbürgu, kde přežil až do konce války. Hned 9. května 1945 byla Hana Krupková ve svém bytě zatčena dvěma muži z Revolučních gard a později převezena na policejní ředitelství. Od července ji vyslýchali pracovníci OBZ (Obranného zpravodajství) jako gestapáckou milenku a udavačku.

Až v prosinci 1946 se oba manželé Krupkovi poprvé setkali. Václav Krupka vyčetl ženě nevěru se Schultzem (o které se dověděl až po válce), ale byl ochoten zapomenout a žít opět v manželském svazku, Usiloval totiž o opětovné přijetí do čs. armády, navíc si musel být vědom toho, že manželce vděčí za život. Nakonec se Krupkovi přesto rozvedli. Za svoje postoje během druhé světové války byla Hana Krupková trestána a vyslýchána ještě několikrát. Situace se pro ni nezměnila ani po únoru 1948. Chtěla z Československa emigrovat, ale to se jí nepovedlo. Jakožto osoba spojovaná s nacisty, měla u tehdejší Státní bezpečnosti pořádný škraloup. Pár měsíců po vítězném únoru skončila ve věznici v Ruzyni. Tehdy se začalo psát druhé dějství její tragédie. Stala se spolupracovnicí STB.

Otázka je, zda měla tehdy vůbec na výběr. Zkusme si představit každý z nás na jejím místě sebe. Většina z nás jsou totiž hrdinové jenom ve svých snech.

V současné době v Česku přece žádná válka nehrozí, přesto některým jedincům stačí dnes pohrozit třeba jen ztrátou zaměstnání a jsou v mžiku ochotni špehovat v práci své neoblíbené kolegy, udávat je nadřízeným, šikanovat je a ničit jim život bez výčitek. Po listopadu 1989 se kvůli zisku z podnikání vraždilo. Česká státní politika je přes dvacet let symbolem všech možných špinavostí. Co by některé naše „elity" dokázaly slíbit, udělat i podepsat za války, v mučírnách gestapa, či pod tlakem Státní bezpečnosti, není těžké si představit. Lidé jako Hana Krupková, si mohli po vítězném únoru vybrat maximálně mezi spoluprácí, vězením, emigrací či sebevraždou.

Slib státní bezpečnosti

A Hana Krupková se snažila i tehdy hlavně přežít. Vázací slib podepsala v únoru 1949, pod vedením tehdejšího řídícího důstojníka Josefa Richtera, údajně to nebyla jen spolupráce, ale i vztah.

V roce 1955 dostala Hana Krupková falešný občanský průkaz na jméno Jana Králová a zaměstnání v Dopravním podniku v Praze.
StB jejích služeb využívala až do roku 1961, kdy byla odhalena při náhodném setkání s Václavem Krupkou na pražském náměstí Republiky. Po sovětské invazi v roce 1968 se legálně vystěhovala do Spolkové republiky Německo. Provdala se za Čecha, Ivo Schustera.

V roce 1996 navštívila Pardubice, kde si v doprovodu badatele Jaroslava Čvančary prohlédla důvěrně známá místa. V příštím roce jako 76letá zemřela v německém Puchheimu na předměstí Mnichova.

Odbojáři si stěžovali

Tragický osud Hany Krupkové za druhé světové války se dočkal ztvárnění v dvoudílném filmu, který na obrazovky České televize přivedl režisér Jiří Strach a scénáristka Lucie Konášová.

Hlavní roli Hany Krupkové ztvárnila herečka Klára Issová. Film ale po odvysílání zaznamenal řadu rozhořčených reakcí ze strany dosud žijících protifašistických bojovníků napříč politickým spektrem. Ti vyčítali tvůrcům, že film zesměšnil bojovníky proti nacismu. Z historického hlediska je nesmyslný. Z anglických parašutistů dělá primitivy, kteří přijeli do okupovaného Československa jen za alkoholem a sexuálním povyražením. Od té doby se film nevysílal. Možná se při jeho tvorbě pro takový silný námět sešel nešťastný tým.

Jiří Strach je pro diváky spíš režisérem laskavých příběhů ze současnosti, originálních pohádek, či naopak fantasmagorických hororů s náboženskou symbolikou. Scénáristka Konášová je zase podepsaná pod povrchním a nekonečným televizním seriálem Ordinace v růžové zahradě, či ne moc povedeným pokračováním Nemocnice na kraji města. Možná kdyby se filmu ujali jiný scénárista a jiný režisér, mohl se tento nevšední příběh ocitnout po boku takových dramatických skvostů, jako Je třeba zabít Sekala od Vladimíra Michálka, či Lidice Petra Nikolajeva a Sequensův Atentát.

Autor: Štěpánka Saadouni

19.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

V první polovině roku vyšetřovali kriminalisté na Vysočině čtyři vraždy

Jihlava – Za šest měsíců letošního roku vyšetřovali kriminalisté na Vysočině čtyři vraždy nebo pokusy 
o vraždu.

Letní tábory pořádají také farnosti

Havlíčkobrodsko – Dřív měly děti volbu jasnou. Pojedeš na pionýrský tábor! Rozhodli rodiče. Dnes to tak snadné není.

Ani požární sport nepostrádá půvab

Havlíčkobrodsko - Hasičské Šárky se při požárních útocích chtějí líbit nejen hasičským Ctiradům, ale také přihlížejícímu publiku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.