Na věži havlíčkobrodského kostela Nanebevzetí Panny Marie provází letos návštěvníky již šestou sezonu.

Čím je podle vás práce průvodce na věži výjimečná?
Největším pozitivem je, že každý den poznávám nové lidi a můžu jim představit jak historii Havlíčkova Brodu, tak i historii nejstaršího funkčního zvonu v Česku nebo samotný kostel. Přijde mi, že lidé mají v dnešní době čím dál větší snahu poznávat brodské památky. Prohlídka se většinou protáhne, protože lidé jezdí z různých koutů republiky a mají plno otázek.

Zůstaňme u turistů. Když to porovnáte, kolik z nich je z Brodu a okolí a kolik ze vzdálenějších měst?
Přesně to nevím, ale řekl bych, že je to tak půl na půl. Zájem je jak mezi Broďáky, tak lidmi, kteří cestují z daleka. Měl jsem tu i návštěvníky z Nitry.

A co srovnání podle věku návštěvníků?
Zhodnotil bych to tak, že mají zájem spíš lidé středního věku a senioři. Byl tu třeba i pán, kterému bylo 86 let a byl na věži poprvé. Loni jsem ale zaznamenal i velký počet mladých lidí. Ke konci června občas dorazí i školy.

Prohlídky probíhají jen v létě?
Ano, jen v červenci a v srpnu, ale myslím si, že po domluvě se na věž dá jít i během roku. Vím, že třeba na Štědrý den se tam dá chodit.

Jak často provádíte?
Obvykle tak dva týdny během července a srpna. Spíš než brigáda je to ale pro mě takové hobby, při kterém si odpočinu.

Kolik prohlídek se denně koná?
Během prázdnin jsou každý den dva okruhy. První prohlídka začíná o půl třetí a druhá o čtvrt na čtyři. Už se mi ale taky stalo, že lidé přišli mimo stanovenou dobu. Když přišli o něco později, tak jsem je také vzal.

A kolik se obvykle sejde lidí během jedné prohlídky?
Někdy nepřijde nikdo, to se také stává, a někdy třeba i pětadvacet lidí. Je to hodně individuální, záleží na počasí a také, jestli je všední den, nebo víkend. Já bych řekl, že když je horší počasí, tak se lidé chtějí schovat před deštěm, a když je lepší, tak si chtějí prohlédnout Brod z výšky a pokochat se krajinou.

Na co se návštěvníci nejvíc těšívají?
Lidé z daleka asi nejčastěji jezdí kvůli nejstaršímu funkčnímu zvonu v České republice, kterým je zvon Vilém.

A co výhled z věže? Bojí se někdo kvůli strachu z výšek vyjít ven?
Jsou tací, ale vždycky je uklidňuji, že se nemusí bát, že je tam zábradlí a že to musí překonat. Takže se mi ještě nestalo, že by někdo vyšel na věž, ale nevyšel na ochoz.

Našel byste na této práci také nějaká negativa?
To bych zmínil asi měsíc starou příhodu, kdy jsem zrovna provázel. Necháváme peníze na věži v košíku a já jsem byl poslední, kdo odtud odcházel. Asi o tři dny později tam pak byla Noc kostelů, během které ty peníze asi někdo ukradl. Těžko se to samozřejmě dopátrá, ale někdo z návštěvníků to zřejmě byl. A to mě samozřejmě jako průvodce mrzí, protože tu práci děláme z velké části pro lidi.

Přibližte trochu průběh prohlídky…
Vždycky jsou tři místa, kde se s návštěvníky zastavím. První je u zvonu, který je zhruba v polovině věže. Druhé zastavení je v místě, kde měla rodina, která ve věži dříve žila, zvířata a třetí je samotný ochoz.

Jak dlouho jedna prohlídka trvá?
To je různé. Někdy to i s mým výkladem stihneme do dvaceti minut. A někdy zabere i padesát šedesát minut s tím, že musím jít dolů a podívat se, jestli nejde na druhou prohlídku někdo další.

Samotný výklad už je spíš taková rutina, nebo ho pokaždé nějak měníte?
Každý rok se ho snažím měnit, protože se mi stalo, že přišli stejní lidé a říkat jim stejný výklad by pro ně bylo stereotypní. V začátcích to bylo spíš o tom, přijít na to, co lidi tak nejvíc zajímá, a postupně na to každý rok nabalovat nové zajímavosti a ty staré vypouštět.

Věž dříve sloužila i jako místo k bydlení. Dovedl byste si představit žít v ní i dnes?
Dnes už jsme tak zhýčkaní, že plno lidí mé generace už by to asi nezvládlo. Hlavně to každodenní chození do schodů. (směje se) Ale zase to má jeden velký klad, a to je krásný výhled dvacet čtyři hodin na Havlíčkův Brod.

Už víte, kdy budete na věži provádět letos?
Určitě třetí týden v srpnu, a když to vyjde, tak i čtvrtý týden. A od září pak budu provázet v Praze na Petříně a na Staroměstské věži, což pro mě bude další zkušenost. A budu dodělávat bakalářskou práci.

Budete chtít provádět i v dalších letech?
V budoucnu bych chtěl učit dějepis na druhém stupni základní školy. Počítám, že bych měl jako učitel přes léto volno a že budu opět provázet, protože jak říkám, neberu to jako práci, ale jako koníček. Takže bych i v budoucnu v létě rád provázel nejen na věži, ale třeba i na zámcích a hradech.

Lukáš Zadek