VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Voda z rybníka. To je základ kvalitního ledu, na kterém se prohánějí bruslaři

Havlíčkův Brod – Za volant rolby usedá již dlouhých čtyřicet let. Za tu dobu najezdil po ledové ploše stovky kilometrů a odklidil z ní tisíce tun sněhu.

12.12.2015
SDÍLEJ:

Bohuslav Dvořák usedá za volant rolby již čtyřicet let. K zimnímu stadionu v Kotlině, ale také k hokeji má velmi blízko. V mládí býval aktivním hokejistou. V dresech Pardubic a Havlíčkova Brodu hrával v obraně.Foto: Deník/Jaromír Kulhánek

„Na první pohled se může zdát, že je rolbařina docela jednoduchá a pohodová profese, ale věřte mi, že tak idylické to zase není. Čas od času zažijeme já a moji kolegové na ledě nejednu pernou chvilku," usmívá se Bohuslav Dvořák, vyučený zámečník a dnes strojník zimního stadionu v havlíčkobrodské Kotlině.

Rád věřím. Ale nejprve mi řekněte, po jaké době jste si mohl říct, že to s rolbou fakt umíte?
Myslím, že asi tak po první ukončené sezoně. Člověk si musí hlídat hlavně prostory těsně u mantinelů, rolba je totiž míjí tak ve vzdálenosti deseti patnácti centimetrů. Naučit se musí i přesně navazovat na již vyčištěné pruhy. Vzpomínám si, že jsme tady jednou měli i bývalé řidiče traktoru a autobusu. Kasali se, že to nic není, ale když s rolbou vyjeli na led, rychle změnili názor. Zjistili, že výhled těsně před rolbu není nic moc a že má tendence podklouznout, přestože jsou její kola opatřena pneumatikami s hroty. Mimochodem, rolba sama váží asi čtyři tuny a v nádržích má více než sedm set litrů vody. K tomu je nutno připočíst i hmotnost sněhu. Do sběrače se ho vejdou skoro tři kubíky.

Brzdy má ale dobré, ne?
To jistě, ale led je led.

Jakou rychlostí jezdíte?
Maximální rychlost rolby je patnáct kilometrů v hodině, my ale jezdíme o něco pomaleji.

Omlouvám se za tu otázku, ale přece jen. Srazil jste někdy někoho?
Naštěstí ne, ale člověk musí fakt dávat bacha. lavně když jsou ještě na ledě malí kluci, nebo se tam pohybují ledaři. Jak jsem už říkal, to, co je těsně před rolbou, není z pohledu řidiče vidět.

Jste držitelem nějaké speciální licence?
To ne, ale každý rolbař musí být držitelem řidičského oprávnění skupiny B a musí mít i zkoušky na vysokozdvižný vozík.

Je rolba spolehlivý stroj?
Ty naše bezesporu. V Kotlině máme dvě rolby. Tu původní benzinovou více než třicet let a tu novou americkou, kterou pohání elektrické akumulátory, asi tři roky. Ta starší již najezdila pět a půl tisíce hodin, ta novější asi tisíc dvě stě hodin.

Jen tak náhodou: kilometry nezaznamenávají?
To ne, jen takzvané motohodiny.

Kolikrát se musíte na ledové ploše otočit, než ji vyčistíte?
Šířka záběru rolby je dva metry. Nejprve objedeme celou plochu podél mantinelů a pak jezdíme půlkruhy. Těch je potřeba udělat asi tak osm.

Se svými kolegy sloužíte v osmihodinových směnách. Kolikrát v průběhu řekněme té jedné musíte vyjet?
To záleží na aktuálním provozu zimního stadionu. Ve všední dny, kdy jsou hlavně tréninky a hrají se i některé mládežnické či juniorské zápasy, vyjíždíme tak pětkrát šestkrát. O víkendu samozřejmě počet výjezdů narůstá, na led musíme třeba i patnáctkrát.

Co dál rolba umí? Tedy kromě čištění ledu a sběru sněhu?
Led také perfektně řeže, a to obvykle zhruba do hloubky jednoho milimetru. Umí ale led ubrat i víc, třeba až do hloubky tří milimetrů. Smáčí ho i teplou vodou. Těmito operacemi ho především vyrovnává a zahlazuje. S hlubokými rýhami od bruslí si ale sama neporadí. Někteří hokejisté dokážou led proříznout až do hloubky dvou tří centimetrů. Takové rýhy pak musíme zalít vodou. Zamrzne asi tak po půlhodině. Při zápase tedy není možné hned je opravit.

Co byste řekl o kvalitě ledu v Kotlině?
Nechci se nějak moc chlubit, ale myslím, že děláme led opravdu vysoce kvalitní. Pro jeho přípravu totiž využíváme pouze rybniční vodu. Ta je měkčí, a díky ní led získá optimální vlastnosti. Dokonce se i jinak leskne, tedy v porovnání s ledem vytvořeným z chlorované vody. Ten je křehčí, na pohled matný a rychleji a více se i štípe. Často slýcháváme od lidí ze Žďáru, Humpolce, Chotěboře a dalších míst, že v Brodě máme nejlepší led. Samozřejmě nás to těší.

Před několika lety v Kotlině trénovali i ruští hokejisté Spartaku Moskva a CKA Petrohrad pod vedením Miloše Říhy staršího. Jak vnímali kvalitu vašeho ledu oni?
Myslím, že byli spokojeni. Nevzpomínám si, že by si na něco stěžovali. Jediné, co požadovali, bylo častější čištění ledové plochy. S rolbou jsme vyjížděli třeba i v přestávce jejich tréninku. Co hodina, to výjezd. Co se týče ledu, to bylo v pořádku, daleko více starostí jsme však měli s ochrannými skly.

Můžete to upřesnit?
Tehdy jsme tady měli nad mantinely starší skla. A když se Rusové opřeli do puku, praskala jako ořechy. A výměna takové tabule skla, to nebylo nic jednoduchého. Teď už je to ale jiné. Máme moderní a velmi odolná a houževnatá ochranná skla.

Na začátku jste se zmínil o tom, že čas od času jste, coby rolbaři, zažili nějakou tu pernou chvilku. O co šlo?
Víte, když se něco stane třeba v průběhu přestávky rozjetého zápasu, je to vždycky problém. Pořadatelé i trenéři jsou nervózní, dívají se na vás oči stovek diváků a vteřiny strašně rychle utíkají. A s tím vším se musíme vyrovnat. Vzpomínám si, že mi jednou praskla poloosa. Už když jsem čistil led, chovala se rolba nějak divně, nezvykle prokluzovala, nebrzdila a pak jí upadlo jedno ze zadních kol. Sice jsem s ní v tu chvíli už vyjížděl z ledu, ale přesto jsem zadní částí zůstal viset na kluzišti. Naštěstí rychle zareagovali kluci z našeho hokejového fanklubu. Přiběhli, rolbu nazdvihli a já s ní pak po třech kolech odjel. No a jednou nám rolba, také to bylo o přestávce mistrovského utkání, vypověděla poslušnost přímo ve středu hrací plochy. Nedalo se nic dělat. Hráči zahodili rukavice a rolbu vytlačili ven. Naštěstí nešlo o závažnou závadu, odešla jen pojistka.

Rolbařině se věnujete čtyřicet let. Je dnes jiná, než bývala dřív?
Samozřejmě a souvisí to se změnami, kterými prošla hlavně kluziště. Ta jednak bývala širší, a hlavně mívala ostřejší rohy. Jízda s rolbou v nich byla podstatně obtížnější, než je tomu dnes. Navíc ty stroje nemívaly tak dobré pneumatiky a brzdy. Víc klouzaly a často se stávalo, že rolbaři najížděli do mantinelů. Někdy jimi i projeli. (úsměv)

Prakticky celý svůj profesní život jste strávil v Kotlině. Nemohu se tedy nezeptat: co vy a hokej?
Mám ho opravdu rád a v letech 1974 až 1984 jsem ho i aktivně hrál. Na postu beka jsem hájil barvy havlíčkobrodské Jiskry v druhé lize a pak i v krajském přeboru, který jsme pravidelně vyhrávali, ale bohužel k postupu jsme to už nedotáhli. Řadu zápasů jsem v dorosteneckém věku odehrál i v Pardubicích.

Poslední otázka: Věříte, že se havlíčkobrodský hokej vrátí do první ligy?
Přál bych mu to, ale myslím si, že ani druhá liga není špatná soutěž, a to hlavně pro diváky, kteří na ledě vídávají více brodských odchovanců.

Autor: Jaromír Kulhánek

12.12.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Vzala stopařku a přišla o pěněženku

Michaela Horáková začala budovat své sny, oprostila se od stereotypní společnosti a založila vlastní architektonické studio. K tomu přišla tento rok s vlastní módní značkou Mishe.
25

Tvrdohlavě kráčím proti proudu

Dobrohostov opět naservíroval porci dobré muziky

Dobrohostov - Magické prostředí letního parketu v Dobrohostově opět přivítalo festival Stock Dobrohostov. Největší přehlídka regionálních kapel z Vysočiny přinesla nadupaný program a dobrou atmosféru. Tahouny letošního ročníku byly kapely Krausberry, Morava nebo Šohajka.

OBRAZEM: Úroda na Sádku je nejlepší za pět let. Suchu navzdory

Vysočina /ROZHOVOR/ – V nejzápadnější a nejvýše položené viniční trati Znojemské podoblasti právě dozrávají hrozny. Pro vinaře Lubomíra Lampíře z Vinařství Sádek u Kojetic a jeho spolupracovníky tím začíná jedno z nejnáročnějších období. Hrozny ze Sádku i z ciziny se začnou měnit v burčák a následně i ve víno. Vedla k tomu náročná sezona, která nejspíš přinese výjimečnou úrodu.

OBRAZEM: Krucemburk láká na výstavu květin

Krucemburk - Po dvou letech opět rozkvetly reprezentační prostory Úřadu městyse Krucemburk. Spolek zahrádkářů zde po celý víkend 19. a 20. srpna pořádá tradiční výstavu květin. Výstava je milovníkům kvetoucí krásy zpřístupněna vždy v době od 9 do 17 hodin.

Zloděj si do firmy došel pro nářadí

Světlá nad Sázavou – Případ krádeže nářadí k pracovnímu stroji prošetřují policisté z obvodního oddělení ve Světlé nad Sázavou. Ke krádeži došlo někdy v době mezi 7. a 15. srpnem v obci Příseka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení