Obsáhlé dílo v nákladu pouhých šest set výtisků vydalo českobudějovické nakladatelství Bohumír Němec – Veduta s podporou Kraje Vysočina, městyse Vilémov a Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Autoři Tomáš Somer a Josef Šrámek za dílčí spolupráce Miroslava Kováře velmi podrobné a komplexní práci dali podtitul Dějiny zapomenutého kláštera na česko-moravském pomezí.

Založen před rokem 1160

Kniha představuje benediktinské opatství ve Vilémově na Havlíčkobrodsku od jeho založení ve 12. století až po konečný zánik v roce 1541. Z jak rozsáhlých pramenů historikové čerpali, dokládá jejich soupis pramenů, literatury a odkazů; zabírá čtvrtinu ze 450 stran knihy. Využili také prvně přístupné dokumenty papežské kanceláře Monumenta Vaticana.

„Zejména díky tomuto edičnímu počinu jsme získali přístup k novým pramenům, které zatím nikdo soustavně nepoužíval," říkají Somer a Šrámek.

Čtenáře přesvědčují, že oproti různým tvrzením nelze s jistotou říci, kým a odkud byl vilémovský klášter na příhraniční zemské stezce mezi Čáslaví, Golčovým Jeníkovem a Chotěboří založen. Publikují listinu Děpolda III. (z rodové linie Přemyslovců) z let 1204-1214, v níž za přítomnosti vilémovského opata Heřmana potvrzuje, že stanovil hranice statků kláštera sv. Petra a Pavla ve Vilémově a postoupil mu podíl na výnosu mýta z celnice v Habrech. Docházejí k závěru, že klášter byl založen před rokem 1160, ale „jeho nejstarší dějiny zůstávají zahaleny závojem tajemství, a budou nadále dráždit představivost historiků".

Pobýval zde Žižka

Ani zánik kláštera ve Vilémově nelze stanovit přesně. Když Jan Žižka z Trocnova 10. ledna 1422 vypálil Německý Brod, klášter byl již s vysokou pravděpodobností opuštěn, byť patrně zůstal v rukou východočeských husitů.

Naprosto jisté je, že husitský vojevůdce v březnu 1423 (tedy půldruhého roku před svým skonem u Přibyslavi) v klášteře pobýval.

Ivo Havlík