Přinášíme zde dva převážně kritické ohlasy na dva komentáře, které v poslední době vyšly v Deníku. V prvním reagoval šéfredaktor Roman Gallo na „odhalení“ Seznamu o cestě vicepremiéra Hamáčka do Ruska.

Ve druhém se Kateřina Perknerová pozastavovala nad tím, že středoškoláci byli těmi posledními, kdo se mohl vrátit do lavic. Těšíme se i na další vaše názory a rádi je zveřejníme.

Vážený pane šéfredaktore,

se zájmem jsem si přečetl Váš článek „Jak novináři přicházejí o důvěru“. Myslím,že jste současný stav vystihl velmi dobře.

Po roce 1918 nastala podobná popřevratová doba jako po Listopadu.V nové demokracii vznikly nové strany. Každá měla svoje noviny, které představovaly její názory, politiku a propagandu. Dnes taková situace nenastala. Novin je mnoho,ale s výjimkou komunistických názor jen jeden. K tomu přibyla ČT z jejíhož veřejnoprávního poslání zbyla jen kritika prezidenta, vlády a stran mimo „demoblok“. Takové „zpravodajství“ neposkytuje vyvážené informace a neumožňuje plodnou diskuzi.

Roman Gallo
Jak novináři přicházejí o důvěru

Jsem toho názoru, že naprosté většině občanů dnes nejde o změnu režimu. Chtějí jen dobře pracovat a žít ve státě, který mohou považovat za svůj. Který má svou hrdost a v rámci EU hájí své zájmy. Ano v rámci EU přestože k celé řadě jejích činností mají výhrady. V současných sdělovacích prostředcích, ale i ve sněmovně i senátu přetrvává mnoho ideologie, kádrování, neprofesionality, účelovosti a rozdělování. Zato se nedostává hledání průnikových jednotících témat k diskuzi.

Jsem letitý předplatitel Deníku. V průběhu let jsem jihočeské redakci poslal řadu názorů. Některé byly i zveřejněny. Posledních několik let ne. Respektuji právo redakce, ale o něčem to svědčí. Také já vyhledávám internetové zdroje informací. Zejména ty nebulvární, ale ty kde se k tématu mohou lidé vyjádřit. Tedy ti z obou většinových názorů. Přehlížím ty jednořádkové, většinou hloupé či sprosté. Naopak rád si čtu ty, kde účastníci diskuze mají názor pod-ložený fakty nebo jen zdravým rozumem a sdělují ho a na každý svůj mají demokratické právo.

Kateřina Perknerová
Náctiletí hozeni přes palubu

Voláte po „silnější roli v boji o důvěru občanů pro média, která se označují za seriozní…“.Zároveň se ptáte, zdali to děláte. Myslím, že dosud ne dost. Nevycházíte z reality danou volbami. Od roku 2013 ve všech krajských, sněmovních i přímých prezidentských uspěla levice. Ponechám si tento dnes podstatně změněný původní význam. Pravicí označuji „demoblok“,levicí ostatní. Pravice se drží výše uvedeného, levice představuje snahu o zněny po 20 letém tápání. Prosazuje národní zájmy, zvýšení produktivity a ekonomiky hospodářství, růst HDP a z něho plynoucí zvyšování mezd a důchodů.

Ještě jednou děkuji za Váš článek,přeji Vám hodně zdaru ve Vaší práci a z Holašovic Vás zdraví 12.5.2021 ing.Vlastimil Hošek.

Chci reagovat na komentář: Náctiletí hození přes palubu.

Paní redaktorce se nelíbí, že výrobní podniky byly v provozu. Nevím, kdo by určoval které ano jiné ne? Kdo by to zaplatil? Rodičům by docházely peníze. Děti jsou přece největší přenašeči viru. Celý průmysl je závislý jeden na druhém. Školy dostávají testy a tak to bude snad lepší.

Ještě jsem zatím neviděl lepšího ministra průmyslu než pana Havlíčka. Je tam konečně pár lidí, kteří jsou odborníky a myslím, že už se to opakovat nebude. Ředitel firmy Brano to nedávno zveřejnil. Je lepší se věnovat firmě a přitom být přínosem pro stát. Do politiky se budou hrnout dále lidé bez manažerské zkušenosti a budou se obklopo vat lobisty a začnout rozjíždět pro sebe a kamarády kšefty.

Valná většina firem, které pobírají dotace by asi měla problém, jakmile by ředitel vstoupil do politiky. I to žalování do EU je asi už za čárou. Už od historie si pořád na něco ztěžujeme. Naši lidé nedokážou byt ukáznění. Ukázal to koronavirus. Svádět tuto neukázněnost na předtavite státu je nejjednoduší. Stále se setkávám s předvolební kampaní, kterou nazývám demagogickou. Když se podívám do Německa jak dlouho vládne p. Merkelová, tak si říkám proč to také nemůže jít i u nás. Pořád po volbách vše měníme. Když se už daří, tak je třeba pokračovat. Přál bych si aby konečně novináři ocenili to dobré.

Bohuslav Hruška

redakčně kráceno