V posledních týdnech se na nás ze všech stran valí katastrofické zprávy, za co vše si připlatíme. Zdražuje vše od výchozích surovin až po konečné výrobky. A ještě nějakou dobu tenhle stav potrvá. Hlavní příčinou je výrazné oživení celosvětové poptávky po uvolnění drastických protiepidemických koronavirových opatření, s nimiž jsme v uplynulých měsících museli žít.

Zdroj: Deník

V případě energií to však není příčina jediná. Jistě, uhlí meziročně zdražilo přibližně dvaapůlkrát a cena plynu stoupla na dvojnásobek. Výrobu elektřiny nejen v neekologických uhelných, ale i v paroplynových elektrárnách však současně stále více prodražují i takzvané emisní povolenky. Jen za posledních pět let vzrostla cena za jednu tunu oxidu uhličitého vypuštěnou do ovzduší třináctkrát na 65 eur (zhruba 1650 korun).

Martin Věchet
Odcházení

V případě uhelných elektráren každých deset eur (254 korun) na jejich ceně zdraží vyrobenou megawatthodinu o stejnou částku. U paroplynových elektráren je to pak přibližně o 3,6 eura (92 korun). Není proto divu, že dnes máme nejdražší elektřinu od roku 2008. V polovině září dosáhla velkoobchodní cena elektřiny na pražské burze svého historického maxima, když cena dodávek na příští rok poprvé přesáhla psychologickou hranici 100 eur (2545 korun) za megawatthodinu.

To vše se v nadcházejících měsících promítne i do našich účtů. Náraz to bude značný a v plné síle ho pocítíme už za pár měsíců, někdy na přelomu roku. Jen v cenách energií může zdražení „vyskočit“ o 20–25 %, což odpovídá tisícikorunám navíc. Domácnosti, které elektřinou vytápí, mohou v příštím roce zaplatit i o deset tisíc korun navíc. A to už je pořádná rána pro domácí rozpočet.

Tomáš Prouza 
je prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR

V Česku však rostou i další životní náklady. Některé, jako je třeba růst cen bydlení, vnímáme přímo. Další se k nám sice dostávají jen zprostředkovaně, ale to neznamená, že se netýkají každého z nás.

Bavím se třeba s potravináři a ti říkají, že plastové obaly, jež vnímáme jako samozřejmost – prostě je po použití vyhodíme –, reálně zdražily o 70, 80 i 100 %. Bylo by naivní se domnívat, že tyto raketově rostoucí vícenáklady nakonec nezaplatí zákazník. Budeme tak rádi, pokud v příštím roce skončíme u inflace ve výši čtyř procent. V tomto ohledu jsem však skeptický a obávám se, že nakonec vystřelí ještě mnohem výš.

Pavel Kopecký
Politická štěstěna, aneb kdo spláče nad výdělkem

Chápu, že za takové situace spotřebitelé hledají všemožné způsoby, jak ušetřit, včetně levnějšího dodavatele elektřiny a plynu. To však také znamená, že své žně chystají i energošmejdi, kteří podobné situace s oblibou zneužívají. Letos bude jejich aktivita o to intenzivnější, že byla po letech úsilí konečně schválena novela energetického zákona, jež dává regulátorovi účinné nástroje, jak jim takříkajíc zatnout tipec.

Energošmejdi proto budou během přechodné doby, než nová pravidla vstoupí v platnost, chtít okrást a podvést co nejvíc lidí. Moc dobře totiž vědí, že jejich tučná léta končí. Chci proto apelovat na zásadu zdravého rozumu. Je skutečně dobré si rozmyslet, co člověk podepisuje. Snaha ušetřit pár stokorun na ročním vyúčtování výměnou za neoprávněně vymáhané sankce ve výši desítek tisíc korun rozhodně nestojí.

Současné rekordní ceny energií jsou možná jen dočasné. Velkoobchodní cena dodávek elektřiny na rok 2023 je nyní již přibližně o 20 eur nižší než na příští rok. A na rok 2024 poklesla dokonce o 30 eur. I to však může být pouze výkyv.

Vladimír Dlouhý
Katastrofální nedostatek bytů pro mladé má řešení

Ceny energií rostou stabilně dlouhou dobu. Tomu se nevyhneme, ale můžeme hledat zdroje, které budou zdražování více bránit, a navíc budou efektivnější. Myslím si, že než nějaké jednorázové energetické šeky pro domácnosti na vykompenzování poloviny zvýšených nákladů, jež plánuje vláda, dává mnohem větší smysl například širší pomoc s pořízením solárních panelů nebo tepelných čerpadel.

Cena těchto technologií je mnohem nižší než před několika lety a současně jsou mnohem efektivnější. To je podle mě ta správná cesta, kterou bychom se měli vydat. Heslo „nedávej hladovému rybu, dej mu prut a nauč ho chytat ryby“ má přeci jen svoji logiku.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.