O čem je řeč? O tom, že kapitánská páska není jen ozdobným kouskem textilu, ale výmluvným symbolem. Určuje hráče, který třeba nemusí být nejlepším fotbalistou široko daleko, ale každý o něm ví, že pro úspěch svých barev udělá první poslední. Když ostatní tápou a podléhají zmaru, kapitán je vyburcuje.

Včerejší derby pražských „S“ ukázalo, že pokud jde o kapitánské schopnosti, mohl by se sparťan Bořek Dočkal od už zmíněného houslického šílence Luňáka ještě hodně učit. Ne, fešácký záložník rozhodně není jediným viníkem rudého debaklu. Jenže bylo jasně znát (navíc nikoli poprvé), že Dočkal prostě není tím válečníkem, který zvedne prapor ve chvíli, když ostatní umdlévají.

Zápas mu nevyšel ani herně (vedle létajících slávistů působila jeho „kvašňákovská“ chůze jako z minulého století), ani psychologicky. Proč třeba nešel v první půli kopat penaltu právě on? Absence skutečného sparťanského lídra tentokrát bila do očí.