Návrh zákona o manželství pro všechny, tedyi páry stejného pohlaví, je na světě. Prezident Zeman říká, že by ho vetoval. Na obou stranách barikády se střílí ostrými. Člověk by řekl proč, když jde jen o slovíčko. Jenže o hodně důležité slovíčko. Pro konzervativněji založené lidi je to označení svazku muže a ženy, z něhož se rodí děti. Většina náboženství mu připisuje posvátný smysl (byť je v něm někdy těch žen víc). Rozšíření pojmu i na homosexuály (ještě donedávna zatracované a pronásledované) je považováno za rozpad hodnot kultury a za konec světa.

Kateřina Perknerová
Mánesovská šprťouchlata

A co druhá strana? Proč se toho dožaduje? Registrované partnerství dává lidem stejného pohlaví přece stejná práva jako ostatním. Vyjma adopce dětí. Co je na slůvku manželství tak podstatného? Mimochodem polovina dětí se rodí nesezdaným párům. Včetně těch, kde jsou partnery křesťané.

Existují kulturní spory, které se dají rozhodnout jen těžko, například o právo na potrat či eutanázii. K rozhodnutí pře o manželství pro všechny nám postačí srdce a rozum, ať si pan prezident říká, co chce.

Vyjděme ze dvou zaručeně pravdivých předpokladů. Náš stát je sekulární. Dává sice plnou náboženskou svobodu občanům, sám se však žádným náboženstvím neřídí. A zadruhé, je liberální. Lidem je povoleno vše, co neubližuje druhým.

Martin Komárek.
Dýchněte si pane řidiči

Za ubližování ovšem nelze považovat něco, co se mi prostě nelíbí. Nemohu sousedovi zakázat chovat psa, protože nemám čokly rád. Mohu se snažit dokázat, že mě ten čtvernožec napadá či v noci štěká, ale nemůžu prostě říct, že nesmí mít psa.

Je nad slunce jasné, že slovo manželství pro homosexuální svazky žádnému heterosexuálovi neubližuje. Proto má být povoleno. Ano, tak prosté to je, milý Watsone.